Drsný muzikant Josef Vojtek (40) a křehká tanečnice Libuše Hůlková (25) se seznámili na zkouškách muzikálu Tři mušketýři. Tehdy se Pepa odstěhoval od předchozí partnerky Sabiny Laurinové, zatímco Libuška byla se zpěvákem Danielem Hůlkou již rozvedena. Velká love story tedy mohla na podzim roku 2004 směle začít. Trvá dodnes. Kdo koho oslovil jako první? Libuše: To je jasný, chlap přece oslovuje ženskou. Vy si myslíte, že já jsem ho sbalila? Nesbalila. Pepa: Jde o to, kdo koho oslovil při tom seznámení jako první. Ty jsi mi řekla, proč tam tak sedím. Libuše: Nezačala jsem si, protože jsem věděla, že má přítelkyni a dítě. Pepa: Tak já jsem taková huba. Bavím se s každým. Libuše: Tys tam seděl a já jsem řekla, jestli jdeš pít. Pepa: A já řek, že ne, že jedu domů. Lze váš vztah označit za procházku růžovým sadem? Pepa: Asi žádnej vztah není procházka růžovým sadem. Samozřejmě že se někdy pohádáme, to je jasný. Někdo se deset let nehádá a pak najednou tu ženu uškrtí. Nebo ona zabije jeho. My si to prostě vyříkáme, což je důležitý. Mluvíte si navzájem do své práce, radíte si? Libuše: Pochybuju, že Pepa by mi mohl radit v tancování. Ale občas mi ukazuje nějaký kreace doma. Tančí rád. Pepa: Já jsem Libuši učil zpívat. Tam je to taky špatný. Libuše: Já ráda zpívám. Pepa: Neumím žádný taneční kreace, tím je to zajímavý. Kdybych se to naučil, tak bych vypadal jako špatnej tanečník. Takhle si řeknou: nějak se tam mrská. Kdo je ve vašem vztahu vedoucí a kdo podřízený? Pepa: To je daný okolnostma. Libuše: Hlavně to nesmí být vynucený. Pepa: Když jdeme na nákup, tak rozkazuje Libuše, když jsme u pumpy, tak rozkazuju já. Tam je to jasný. Libuše zařizovala celej barák ohledně vybavení a já jsem zařizoval ty stavební práce. Naštěstí jsme se shodli, že v jednoduchosti je síla, takže to není přeplácaný. Je tam furt prostor. Nevybírali jsme zbytečný věci, že by pak nikdo nevěděl, kam s tím. Libuše: Nemám ráda takový ty serepetičky. Máte velký dům? Libuše: Není to žádnej palác a není to jedna plus jedna. Tak akorát. Pepa: Jsem ani nechtěl nic velkýho, to je zbytečný. Člověk by si měl uvědomit, na co má finančně, a taky aby se tam necítil jako kapka v moři. Barák jsme volili i z důvodu soukromí, protože když dělám muziku, jsem docela hlučnej. Už jste se spolu strašně opili? Pepa: Myslím, že alkohol normálně patří k životu. Patřil vždycky, opíjeli se už český králové, tak proč my dva bysme se nemohli taky opít? Občas si po divadle dáme třeba panáka. Libuše: Když je chuť, tak jo. Pepa: Takže vy tam napíšete: Vypijou spolu láhev. A proč ne? Když je to sedmička vína? Libuše: Třeba moje sestra, tý stačí sklenička. Pepa: Tak aspoň ušetří. Nějaká nezapomenutelná hádka mezi vámi proběhla? Libuše: My jsme velmi klidný. A pak teda přijde něco většího. Pepa: Výměna názorů je dobrá. Nikdy jsme se neškrtili, sousedi taky neslyšeli, že by lítaly hrnce. Libuše: Úplná Itálie nejsme. Pepa: Takovej hromosvod je náš pes. Když se pohádáme, tak vždycky jeden z nás vezme dogu a jde na louku a za dvě hodiny je klid. Nebo za hodinu. Člověk se vyventiluje, pes vás nenechá na pokoji. Libuše: Hlavně je mi to líto. Jak chodí k jednomu, k druhýmu... Pepa: Ale není to na denním pořádku. Jsme spolu rok a jestli jsme se třikrát pořádně hádali. Dobrý nápad, vzít dogu a zmizet. Pepa: Libuška žádnýho psa nikdy neměla, tak najednou si musela zvykat, že se chodí ráno a večer. Ale jsou to krásný procházky, v létě třeba hodinový, tady po průhonickým parku. Co jeden na druhém obdivujete? Libuše: Já jednoznačně jeho energičnost a tlak, myslím tím krevní. Oproti mně je to zdatnej člověk. Nesedí na zadku. Na baráku je schopnej udělat cokoli, od elektriky po zahradničení. Pepa: Když člověk chce ušetřit, musí to udělat sám, je to drahý. Libuše: Někdo to neumí. Pepa: Mě to hlavně baví. Nepřistupuju k tomu s odporem. Nejsem šikovnej, já to prostě udělám, ale to ještě neznamená, že to udělám dobře. Libuše: Ne, to není pravda. Nepodceňuj se. Pepa o sobě říká, že je... Jak to říkáš? Pepa: Génius amatér. Libuše: Vždycky ho něco napadne. A já jenom koukám a říkám: Jak tě tohle mohlo napadnout? Pepa: S tím krevním tlakem. Libuška má problém, má nízkej. To je ošemetná záležitost. Opravdu se bojím. Když jezdí třeba autem... Co já na ní obdivuju. Ten tlak ne. Taky energičnost. Mám rád energický lidi. Mám rád lidi, který se hned nenaštvou kvůli každý kravině. Nemám rád nafrfněný ženský. Že je pořád těma nohama na zemi, to se mi líbí. Nejsme dvě energie proti sobě. Ty energie jdou spolu. Libuše: Když jednomu je ouvej, ten druhej je nastartovanej pomoct. Radíte si nějak v oblékání? Pepa: Když spolu chodíme, chci, aby mi Libuška odpověděla na otázku: Hele, nevypadám v tom jak debil? Nevypadám v tom ještě starší, než jsem? Nevypadám tlustej? Je jasný, že když jsme spolu, že si do toho kecáme. Libuše: Nenáviděl moje první auto. Pepa: Strašná barva. Tragická. Taková hráškově zelená. Úplně ukrutná. Prodali jsme ho. Libuše: Minulý Vánoce, to bylo takový ještě ošemetný, vůbec jsem nevěděla, co mu mám koupit. Tenhle rok jsem to měla jednodušší, že už jsem Pepu vlastně trochu poznala. Pepa: Dostal hokejku a je ode mě pokoj. Loni jsem dostal kulicha a vypadal jsem jak debil. Svatba bude? Pepa: Já už jsem si svatbu užil, Libuška taky. A nechceme dělat žádnou honosnou, žádnou okatou, žádnou nafouklou, a pak se na dvacet let zadlužit. Libuše: A pak se rozvést. Pepa: Takže se vezmeme někde v klidu, jenom s kamarádama a s rodinou. Když už se budeme chtít vzít. Stejně vás všichni pomluvěj. Všichni příbuzní. Řeknou, že ta svíčková stála... víte za co.