Je učebnicovým příkladem moderní ženy, alespoň na filmovém plátně. Herečka Ivana Chýlková (42). Nerada mluví na veřejnosti, občas trpí trémou, vaří svému partnerovi Janu Krausovi (52) a žít s ním ji baví stále víc... Dvanáctým rokem je členkou pražského divadelního klubu, v těchto dnech se připravuje na premiéru hry Nebezpečné vztahy Ladislava Smočka. Jaké jsou ale její rodinné vztahy? Pro koho je nejkrásnější? Po kom je její syn Jáchym? Co ji přinutí zapálit si cigaretu? Ve filmu většinou ztvárňujete moderní emancipované ženy, kterých se muži bojí. Bojí se vás i v soukromí? To se musíte zeptat jich, ale je pravda, že pozoruju jistý respekt, který je prvořadě daný i mým vzrůstem. Jsou typy chlapíků, kteří to hůř snáší. Kdo u vás doma velí? Kdo u nás doma velí? My nemáme velitele. My se pohybujeme naprosto pudově a jak určují nálady jednotlivých druhů, co se po domácnosti pohybujou. Takže se to střídá? Ano. Kdo je náladovější, vy nebo Jan? Tak já tvrdím o Jeníkovi, že s ním je život procházka po minovém poli. Ale to samé tvrdí on o mně, takže si, myslím, nemáme vůbec co vyčítat. O Janovi se říká, že je náladový, speciálně když má hlad... Opravdu? Přitom já si myslím, že ve společnosti náladovej není. Tak jak ho znám já, ho nezná nikdo. Ani když je hladovej? Když je hladověj, tak jsme na tom oba stejně. Jeho maminka vždycky říká: Když s ním chceš něco řešit, tak mu dej nejdřív najíst. A vy vaříte? Ona neříkala uvařit, ale najíst!... Ale když mám čas, tak taky uvařím. Ale že bych se v tom nějak výrazně realizovala, to ne. A co má rád? On je hrozně vděčnej strávník. Moje kamarádka, když jednou byla u mě a já jsem Honzíkovi dělala chleba s máslem a on dojedl a řekl: děkuji, bylo to moc dobré, řekla: to není možný, jestli já nedělám něco špatně..! Dodneška na to vzpomíná. Jan Kraus se v nedávném rozhovoru pro Nedělní Blesk nechal slyšet, že kouří jenom blbci. Kouříte? Teď momentálně nejsem blbcem. Už dva měsíce. Ale to nic neznamená. A bolí to? Vůbec ne. Já nejsem nikotinovej kuřák, já jsem rituální kuřák. Mám vždycky období, že třeba tři roky nekouřím a dva roky zase jo. Vždycky začnu, když vidím někoho, kdo kouří a vypadá u toho úžasně. Pro mě je to absolutní estetický zážitek a chci se na něm taky podílet. Zpočátku mi to vždycky nechutná, ale soustředěným čtrnáctidenním rozkuřováním to přece jen zlomím a je z toho i chuťový požitek. Takže abyste kouřila, musíte mít pokušitele... To ne, Honza taky kouří a já na to nemám chuť. To může být kdokoliv cizí, koho třeba uvidím v restauraci. Když se vás někdo ptá na politiku, říkáte názor, který máte s Honzou společný, nebo máte rozdílné názory? My se v těchto věcech často shodnem, ale s tím, že já jsem podstatně radikálnější než Honza. On je daleko tolerantnější. Budete někdy hostem pořadu jeho Uvolněte se, prosím!? Ne, nikdy. Proč? A o čem bysme si povídali? Půvab toho je, že Honza mluví s lidma, které třeba nikdy neviděl. Možná bysme mohli mluvit o tom, co je v ledničce. Jednak by to ztratilo ten půvab a já si navíc nerada povídám takhle před lidma. To je zvláštní, když jste herečka. To přece povídáte pořád? Ale to povídám přece něco jiného. A taky mluvím za někoho jiného. To je jako když někdo říká, že když jsem herečka, můžu i moderovat. No nemůžu. To je úplně jiná disciplína. A vyžaduje zcela jiný druh nadání. Jako kdybyste lyžaři, který jezdí sjezd řekla, ať taky skáče z obřího můstku.Vždyť je to taky přece na lyžích. Chtěla byste si někdy zkusit ten pořad moderovat? Ne. To by se mohlo rovnou jmenovat Zadřete se, prosím! To bysme si tam pomlčeli a šli domů. Nemám sebemenší ambici něco moderovat. Řešíte doma někdy to, kdo z vás je slavnější? Na to jak málo se vidíme, nemáme čas se těmahle blbostma zabývat. Sledujete, když se o vás píše v novinách? Každý den si projíždím všechna média na internetu, abych byla v obraze, co se kde děje. Když náhodou na něco narazím, řeknu Honzovi: Tady o tobě něco píšou. Ale to je tak všechno. Že bych si zadala Kraus, Chýlková search (hledat, pozn.red.), na to nemám čas vůbec. Co váš syn Jáchym? Kouká se raději na vás nebo na Jana v televizi? Radši, to nevím. Ale častěji vidí tatínka. Bývá někdy kritikem? Třeba když vás vidí ve filmu? Já jsem pro něj nejkrásnější, což je velká výhoda. A táta nejvtipnější. Jáchym chce být zatím spíš vtipný než krásný. Takže bude asi spíš po tátovi... Pokud nebude krásný, tak ano. A vás pořád Jan Kraus baví? Pořád. Mám pocit, že víc a víc. Opravdu. Je to slušnej program… málem jsem řekla kanál… V čem na vás Jan nemá a v čem vy na něj? Určitě nikdy nebude větší než já, to začíná být jasná věc. V tom mám doma zatím prvenství. Stydíte se občas? Třeba když hrajete? Nebo máte trému? Tréma a stud, to jsou dvě odlišné věci. Tréma je nervozita a stud člověka provází celkem intenzivně od dětství po celý život v různých obměnách. Naše hra Nahniličko má už za sebou tři sta repríz, řeknete si, to už není z čeho mít trému a zničehonic při dvousté dvacáté třetí dostanete třes, kterej nemá žádnou logiku. Ona si dorazí sama a pak si sama odejde a nemá to žádný důvod. Před premiérou je pochopitelná. Jako před čímkoli, co je poprvé. Čí přítomnost v hledišti by vás nejvíc znervózněla? Stalinova. To by se mi hrálo z pr.. , setsakra blbě. Foto pro Nedělní Blesk - Lenka Hatašová Foto Nedělní Blesk - David Kundrát