O čem přemýšlí zpěvačka pop-music, když vaří? Stejně jako většina žen o lidech z jejich života. Blízkých, i těch, které by raději nepotkaly. Rozdíl je jen v tom, že blízcí Heleny Vondráčkové (58) jsou třeba Karel Gott, Marta Kubišová nebo Václav Neckář. A právě o nich píše ve své nové autobiografické knize Vzpomínám a ničeho nelituji. Napsal ji Jan Hlaváč a u nakladatelství Daranus vychází 29. listopadu. Povídka "O čem žena přemýšlí, když vaří kavarmu aneb To nevymyslíš, to si musíš nacvičit" je tak trochu "dva v jednom". Nejenže Helena Vondráčková v ní prozrazuje svůj zcela originální pohled na své slavné kolegy, ale také dává k lepšímu recept na pokrm jménem kavarma. Právě při přípravě bulharské speciality se jí totiž vybavují vzpomínky na lidi, kteří prošli jejím životem. Základ té dobroty je pravý olivový olej. Do jeho tajemství Helenu Vondráčkovou překvapivě zasvětila Marta Kubišová, podle její blonďaté kolegyně dáma každým coulem. "...vedle Marty jsem se dlouho cítila tak nějak nezrale. Když jsem přišla do divadla Rokoko, byla jsem nezkušená a vyjukaná holka z vesnice, která se ani neuměla pořádně obléknout a nalíčit. Marta už byla lady... Radila mi, jak si ostříhat vlasy, jak si namalovat oční linky, aby se mi rozzářil pohled, dokonce mě učila nadávat. Ale tak, aby i to nejsprostší slovo neznělo vulgárně, nýbrž mondénně...;" vzpomíná Helena Vondráčková na svou zkušenější kolegyni, která jí mimo jiné vysvětlila také tajemství Tuzexu. Tam totiž Marta Kubišová nakupovala krém, který Heleně svou vůní doslova učaroval. "Jediný Tuzex v Praze byl tehdy v ulici Ve Smečkách. Jednou jsem se tam šla podívat, ale dovnitř jsem se vůbec neodvážila vejít. Zírala jsem jenom do výlohy, jestli někde ten krém nezahlédnu. Dala bych za něj kdovíco. Maminka měla pravdu: v hlavním městě člověk snadno zmarniví...;" Zatímco Marta Kubišová učila být Helenu dámou, třetí z Golden Kids Václav Neckář jí byl zase ochráncem. S dojetím si zpěvačka vybavuje scénu z osmašedesátého roku, kdy s Golden Kids měsíc hostovali v proslulé pařížské Olympii. "Vašek byl ke mně dojemně rytířský. V Paříži jsme každý den chodili z Olympie pěšky do hotelu Paskijé a museli jsme procházet uličkou lásky, kde bylo plno prostitutek a pasáků. Vašek šel vždycky první, aby nás mohl chránit, my s Martou tři kroky za ním. Byl roztomilý, když kráčel s vyhrnutými rukávy a rukama daleko od těla a ve tváři se snažil mít drsňácký výraz..." vybavuje si Helena, kterou ovšem při jedné takové cestě přiopilý pasák chytil kolem ramen a snažil se ji políbit. "Ty prase francouzský, to není žádná šlapka, běž si za svejma štětkama, máš jich tady plnou ulici..." pamatuje si Helena doslova, s jakou se Václav na pasáka obořil. A trvalo mu dlouho, než přestal mít chuť se s francouzským podsvětím prát. Se snad největší něhou i rozpustilým smíchem ale Helena vzpomíná na svého letitého souputníka Karla Gotta. "Zajímalo by mě, jak by si s konzervou rajského protlaku poradil takový Karel. Myslím Gotta, samozřejmě. Nikdy v životě jsem ho neviděla otvírat konzervu. Je neuvěřitelně nepraktický. Když spolu zasedneme ke stolu, tak si můžu být jistá, že za chvíli řekne tou svojí nezaměnitelnou dikcí: "Tak se na to podívej, co já teď budu dělat, zase jsem se pokecal." Pokaždé kuckám smíchy a on se pokaždé užasle ptá: "To se stává i tobě, nebo to mám takhle jenom já?" Gottovu nešikovnost Vondráčková nešetří ani v dalších historkách, pro které se přesně hodí jeho oblíbená věta "To nevymyslíš, to si musíš nacvičit". Takhle nacvičených má Karel podle Heleny hned několik historek pro pobavení. Ona sama však nejvíc vzpomíná přesně na ty momenty, které neporazitelný Slavík nenacvičuje vůbec. "Když jsme zpívali krajanům v Austrálii, bydleli jsme s Karlem, jeho přítelkyní Ivanou a mým mužem Martinem ve společném apartmánu. Jednou ráno jsem vstala a Karel už něco kutil v předsíni. Rozcuchaný a jen v trenýrkách stál u žehlicího prkna nad zmačkanou košilí a tiše se vztekal. "Běž si radši dát kafe a pusť mě k tomu, já ti to vyžehlím," nabídla se Helena. "Taková nepoddajná látka!" rozčiloval se tiše, aby nevzbudil Ivanu a Martina. "Z čeho to šijou, že to tý žehličce takhle vzdoruje? "Vzala jsem žehličku do ruky. Byla úplně studená";"