Pomuchlaný obličej, lehce ironický výraz, potměšilá světélka v očích. Vyrůstal se čtyřmi sourozenci, pyšní se čtyřmi syny, ovšem vlídného taťku v něm nehledejte. Jan Kraus (52) dobyl film, televizi, rozhlas, tisk, kurs účetnictví a několik známých hereček. Vrhal jste se jako kluk do rvaček? Hodně, no. Ale tak ono to bylo pro mě výhodný, protože já byl asi až do pátý třídy nejsilnější ve třídě, čili já jsem všechny seřezal. Od pátý zas všichni seřezali mě. Tak jsem to dostal zpátky. Ale já jsem se pral vždycky z čistýho nadšení, protože tak se to prostě mezi klukama řešilo a hotovo. No prostě mě naštval a už jsme byli v sobě. Vychovávali vás doma přísně? Tatínek dělal, co mohl. Myslím, že byl poměrně přísnej a myslím, že oprávněně. Na mé čtyři sourozence zdaleka tak přísnej nebyl. Ale proč? Protože nemusel. S učiteli jste si rozuměl? Já jo, ale oni si nerozuměli se mnou. Ale pár učitelů jsem měl, který se ke mně chovali dobře. Moc jich nebylo. Vyjmenoval bych tři čtyři. A pak asi padesát těch, který mě těžko snášeli. Poznamenalo vás dětství u filmu? Ano, poznamenalo, určitě. Poznal jsem velmi brzo, že dospělí zdaleka nejsou tak chytří, jak vypadaj. Že zdaleka nejsou tak mravný, jak předstíraj. Dospělí zásadně děti podceňujou. Mysleli, že ledacos nevidím, neslyším a nevnímám. To pak vidíte všechny nectnosti jak na divadle. Takže jsem brzy byl, pokud jde o dospělé, bez iluzí. Po úvodním šoku a překvapení jsem pak na to byl zvyklej a dodneška jsem za to vděčnej. Bylo něco, co vás na filmování rozčilovalo k nepříčetnosti? To je pořád stejný: to jak se to furt opakuje a jak to všechno trvá, to nesnáším. To je něco nesnesitelnýho a pro moji povahu něco ďábelskýho. Od dětství to nenávidím. Proto mám rád televizní natáčení tady v divadle: A jdete, a jedete. A hlava nehlava. Z filmových rolí jsem měl hrozně rád roli v Lišácích, Myšácích a Šibeničákovi, protože jsem tam měl ty koně a paní režisérku Plívovou, to pro mě bylo krásný. Akorát pak mě vyrazili ze školy. To byl trošku problém. Vzpomínám rád i na Dívku na koštěti, ale on je nepoměr mezi filmováním a výsledkem. Můžete zažít krásný filmování s blbým výsledkem i blbý filmování s dobrým výsledkem. Tady u těch dvou filmů bylo krásný to filmování a dobrej i výsledek. Proč vás vyhodili z gymnázia? Nechodil jsem tam a pak jsem nedohnal látku. Propadl jsem z chemie. Na každý předmět jsem měl dva dny a to nebylo ke stihnutí. Dodneška žasnu, že jsem těch deset předmětů nebo kolik mohl udělat. Byl to ode mě slušnej výkon se slabším finále. Chemie byla poslední a tu jsem prostě neudělal. Ale to nevadilo, pak jsem šel na večerní a tam jsem se měl daleko líp. Tam jsem pak odmaturoval taky nadvakrát. Jakým způsobem jste se seznamoval s dívkami? Pracně. Pracně. Rozcházely se spíše ony s vámi, anebo naopak? Nejčastější případ byl, že jsme se rozcházet nemuseli, protože vůbec nezjistily, že po nich toužím. A když se se mnou rozcházely, tak s vervou. Abych řek pravdu, já jsem si nikdy nedělal bilanci, já to takhle seřazený nemám. Ale všechny ty ženy, který byly v mým životě významný, tak ty mám v hlavě natrvalo. Měl jste někdy tajnou lásku, o které se ta jistá nikdy nedověděla? Takových byla většina. A jak jste přesvědčil Ivanu Chýlkovou, aby se stala vaší partnerkou? Bylo to složité? No tak podívejte, každá půvabná žena dostává určité nabídky. A podle těch nabídek si pak vybere. Ono to zdaleka není jen na tom chlapovi. Když si promyslela všechny nabídky, nakonec poznala, že se mnou udělá obrovskej kauf. Pomáháte v domácnosti? Není komu. A s čím jako? Na to my nemáme vůbec čas, my nemáme kdy, my pracujem jak šrouby. Máme paní, která nám přijde uklidit. A že bych pomáhal tý paní? Proč bych to dělal, když ona to dělá dobře, ráda a za peníze? Jaký jste vychovatel? Přísný? No tak na Jáchyma nemusím bejt moc přísnej, protože Jáchym není nijak zlobivej chlapeček, je takovej oddanej a mazlivej, chvílemi to vypadá, že spíš on vychovává mě, protože on mně vysvětluje, že jsem málo mazlivej. Vyznáváte zásadovost? Anebo říkáte dítěti: "Nekuř" s cigaretou v ruce? Ne, já kouřím a říkám: Kouřej jenom blbci. Myslím si, že mám v sobě jaksi takovej pud dělat si z věcí srandu i sám pro sebe. To je pro mě odjakživa oblíbenej recept, jak se nezbláznit. A to někdy vede k tomu, že to pobaví i okolí. Troufal bych si říct, že je se mnou trochu legrace i doma. Ivanka by to potvrdila. Ona je můj ohromně vděčnej obdivovatel. Stále střílíte komunisty na přístroji zvaném Play Station? Ne, teď osvobozujem Evropu. S Jáchymem se vyloďujeme v Normandii, osvobozujeme Evropu od nacismu. Komunisty už jsme vyčistili, to byli komunisti v Americe, to si neumíte představit ten čurbes. Když to lítá po New Yorku, mluví rusky a má takový zelený uniformy, tak je nezbytný to vyčistit, ale to už máme dávno za sebou. Jáchym je také rebel? Má to v sobě. To člověk má vrozený. Já jsem byl konfliktní vždycky. S chutí jsem provokoval děti i dospělý. Dráždil mě pocit, že mě někdo omezuje. Mezi vašimi čtyřmi syny se tedy nenajde beránek? No tak jsou poměrně beránci. Jako já. Není možný chtít, aby byl člověk úplná ovce. On beránek má taky svou hrdost. Jak se zachováte, když vás někdo pozná na ulici a radostně se k vám hrne? Já dneska ocením toho, kdo mě nepozná. Poznávají mě pochopitelně hodně často, jsem na to zvyklej. Někdy je to člověku jedno, jsou dny, kdy z toho člověk má možná i radost. Když padnete na lidi, co mají dobrou náladu a říkaj vám radostně nazdar. Jsou dny, kdy už toho máte dost a musíte se někam schovat. Býváte odměřený? Někdy jsem i odměřený. Rozumíte, já si sednu támhle do vlaku, píšu něco na notebooku a najednou přijde paní, praští mě do zad a řekne: Nazdar. Tak to bych vyletěl z kůže. Přišla, já jsem jí řekl: Teď pracuju, ona se urazila. Začala na mě křičet, že už se na můj pořad v životě nebude dívat. Sledujete v televizi reality show? Díval jsem se na začátku, protože mě ten formát zajímal. Těch pár kouknutí mi dalo nějakej obrázek a zas mě to tak moc nebavilo, takže hotovo. Jsem pyšnej, že ty postavy zhruba znám, takže vím, o kom se mluví, ale už je to trochu nuda. Nejvíce mě překvapilo, že noviny, které tvrdí, že jsou seriózní, o tom píšou úplně stejně jako bulvár. Protože k bulváru to patří, je to jeho součást. Ale tyhlety Mladý fronty a Lidový noviny, ty o tom píšou taky. Akorát vedle uveřejňujou studie, jestli to může někomu ublížit nebo ne. Ale hned vedle s vervou napíšou, že Saša už to zkusil s Monikou. Tohle v seriózních novinách? Jejich řeči o tom, že jsou seriózní, vnímám jako legrační.
Jan Kraus v současné době moderuje v pátek večer v České televizi svou show Uvolněte se, prosím. Každé všední ráno jej můžete slyšet na Frekvenci 1 v rubrice Kraus a blondýna, každý pátek od osmnácti hodin moderuje na téže rozhlasové stanici pořad Co vy na to, pane Kraus? Přinášíme ukázku z nové rozhlasové rubriky Jan Kraus a blondýna: Blondýna: Na každou Češku jedno dítě, to je nízká porodnost, co? Kraus: No tak lepší, než kdyby to bylo míň. Je nízká. Mně to neříkejte, u mě to nereklamujte, já dělám, co můžu, já mám děti čtyři. Blondýna: Nižší už je jenom v Hongkongu a v Číně, a tam je regulovaná, víte? Kraus: No ale podívejte, tak já za prvé podle průměru jsem měl mít čtyři ženy, jo? Já to zvládl se třemi, čili jsem uspořil dokonce jednu ženu.
