"Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš..." Jedna z mnoha legendárních filmových vět z úst legendárního Rudolfa Hrušínského. Herecký bard, na kterého lidé nezapomněli ani jedenáct let po jeho smrti. Zítra by oslavil 85. narozeniny. Za třiasedmdesát let svého života ochutnával herectví plnými doušky, zapsal se do historie svým osobitým ztvárněním vojáka Švejka, režíroval, dotkl se politikaření, chvíli se živil i taxikařením, věděl, jaké to je být nezaměstnaný a pošlapán komunistickým režimem. Rudolf Hrušínský, hlava herecké dynastie, své role žil. Neoslňoval obsáhlými dialogy před kamerou. Vše, co chtěl, řekl jen svýma očima a výrazem tváře. Jeho filmy Pozor, vizita!, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková patří dodnes k tomu nejlepšímu. Jak na něj vzpomínají jeho blízcí? Doma mu říkali táda. Takhle ho překřtil jeho milovaný vnuk Rudolf, když byl malý chlapec. Bylo to něco jako kompromis mezi tátou a dědou. Rudolf Hrušínský dobře věděl, jakou dřinu herectví jeho kvalit vyžaduje. Když ale zhasly kamery, užíval si pro něj tak vzácného rodinného krbu. "V době mého dětství pracoval někdy i osmnáct hodin denně a doma byl málo. Pokud ale byl doma, tak jsem o tom vždycky zaručeně věděl. Bylo to hezké," vzpomíná dnes jeho syn Jan. Lékem na všechno bylo pro hereckého barda rybaření. U něho odpočíval, hledal únik a klid. Svoji vášeň převedl i na svého nejstaršího syna Rudolfa. Miloval svou chaloupku v Plané nad Lužnicí, kde rybařil nejčastěji. "Jezdíval jsem k Rudovi na chalupu. Byl to mistr rybář a já jeho učeň. Když jsme nelovili ryby, seděli jsme u táboráku nebo hráli mariáš. Klidně i v divadle. Karty měl rád," vypráví své zážitky kolega a přítel Hrušínského Lubomír Lipský. Před filmovou kamerou ztvárnil Hrušínský stovky postav vedle stovek hereckých es, které ale dokázal okamžitě zastínit. "Měl kromě hereckého talentu i úžasné charisma, které mu spolehlivě zajišťovalo pozornost diváků. I když s ním na jevišti bylo mnoho výtečných a slavných herců, stačilo, aby se jen podíval, ztišil hlas nebo nemusel udělat vlastně nic, a přesto se všichni dívali na něj, kdykoli chtěl. Vyzařovala z něho na jevišti energie, kterou dokonale uměl předávat do hlediště," vypráví Jan Hrušínský. Kromě herectví si Rudolf Hrušínský přičichl i k jiným profesím. Když mu komunisté zakázali hraní, protože podepsal dokument 2000 slov, krátce si vyzkoušel práci taxikáře. Po sametové revoluci plný nadějí vstoupil do Poslanecké sněmovny za Občanské fórum. Odcházel ale plný zklamání. Světlou stránkou kariéry ale byly jeho režisérské rošády, na které jeho kolegové vzpomínají dodnes. "Rudolf Hrušínský mi kdysi vlil do žil neskutečné sebevědomí, když mě navrhl do hlavní role v Obchodníkovi s deštěm. Byl to herec režisérského typu, který dokázal své kolegy výjimečně inspirovat," zavzpomínal na svého přítele Radovan Lukavský. "Hrušínský vyklizuje ze světa špatnost, jako by na zemi vyvětral, aby nevinní trochu nabrali dech. Nechává diváka věřit, že je-li člověk bezmocný a nemá-li vliv na uspořádání světa, může si aspoň podržet sny o lidské důstojnosti, svůj citový pořádek, a může mít vždycky v moci své vidění života," pochválila jeho práci na hře Bláznivá ze Chaillot Olga Scheinpflugová v knize Kronika rodu Hrušínských. Dnes, jedenáct let po jeho smrti, v domě, o který Hrušínští v minulém režimu přišli a dostali jej zpět až po desítkách let a který pamatuje pravidelné rodinné sešlosti Hrušínského klanu herců, už zůstal jen mladší syn Jan s rodinou. Jeho bratr Rudolf se z vily svojí maminky Evy Hrušínské odstěhoval a žije mimo Prahu.