Nikdy nevěděl, jestli bude malovat nebo skládat muziku. Proto šel na právnickou fakultu, aby měl čas na rozmyšlenou. "Tímto způsobem to řešili i jiní - třeba Adolf Hoffmeister, Jan Werich, Henri Mattisse, Cézanne, Jiří Šlitr," říká Vladimír Franz (42), docent na pražské AMU, kterého na ulici jen těžko přehlédnete. Čas ale nic nerozhodl: je výtvarník i hudební skladatel. * Váš obraz - autoportrét - je vystaven v pražské Dejvické galerii Vincence Kramáře a v divadle Semafor se chystá premiéra zpěvohry Pokušení svatého Antonína, kde jste zhudebnil text Jiřího Suchého. Jak tato spolupráce vznikla?
"Před třemi lety jsem dělal cyklus koncertů nazvaný Dialogy pro varhany a bicí s Radkem Němejcem a v druhé polovině se dávala hra Oráč a smrt. V ní hrála Jitka Molavcová a nejspíš slovo dalo slovo a pan Suchý se ozval." * Překvapilo vás to?
"Cítil jsem to jako velkou odpovědnost. Pan Suchý je člověk všestranný a jako všichni všestranní lidé i on je u nás podceňován. Nikdo neřekne, že je básník, ale textař. A přitom on je velký básník. Je i vynikající filmař, snímek Nevěsta natočil před třiceti lety a je aktuální dodnes. Určitě je i skladatel. Komu se stane, aby si národ broukal jeho písně! Pan Suchý podstatně formoval naši kulturu. Ovlivnil hlavně generaci mých rodičů, já ho vnímal jako slavného muže a je to pro mě setkání s klasikem." * Co vyučujete na akademii?
"Hudbu pro divadlo, přičemž každá inscenace řeší jiný formální problém. Scénická hudba pouze nepodkresluje dění na jevišti, ale je to forma nonverbální dramaturgie. Takže studenty učím cítit hudbu, učím je hudební dramaturgii, vykládám dějiny hudby směrem k dramatickému cítění, k hudebnímu dramatu, k temporytmice. Každý herec musí přesně vědět, kde udělat vrchol a jak svůj projev dávkovat. Zároveň se snažím, aby rozuměli historickým souvislostem." * Jste prý příbuzný Jiřího Trnky?
"Ano, můj dědeček Otto a maminka Jiřího Trnky byli sourozenci. Trnka zemřel, když mi bylo devět a pamatuji se, že jsem se jeho ilustrací jako dítě bál. Až kolem šestnácti se mi začaly líbit. Trnka je opravdu jeden z největších výtvarníků v Evropě. Škoda, že nežil v Americe nebo ve Francii, měl by vlastní muzeum." * Myslíte, že lidé vašim obrazům rozumějí?
"Já to moc nezkoumám. Ani výtvarné umění, ani hudbu nedělám pro citové mrzáky. Obraz je pro mě osobní zpověď, je to dotýkání se. Jsem strašně vázaný na krajinu. Vnímám také krajinu jako energetický zdroj, zajímají mě tragédie, stopy člověka v krajině, mám rád bývalá vojenská pásma v pohraničí, kde kdysi žili lidé a teď po nich zbyly jen obvodové zdi nebo studny." * Přece jen mi to nedá: co vaším tetováním světu sdělujete?
"Tetování vnímám jako formu bodyartu, tedy umění tělesného. Náš život se řítí do science fiction. Lidé ale žijí spotřebním způsobem a dostávají se se science fiction do vnitřního konfliktu. Staví se tančící domy, žijeme v době internetu a všeho možného, a tak je nutné přizpůsobit i estetickou normu." * Takže jste vlastně předstihl dobu?
"To jste řekla vy. Moje tetování a četný piercing je promyšlený. Každá linka, každý tvar dávají smysl. Také zelená barva, ta je nejbližší přírodě. Mrzí mě, že si mě občas pozvou do televize a pak se zeptají jen na tetování nebo na bodyart, což je jistě zajímavé, ale právem se pak cítím nevyužit. Když jsem přednášel v Americe, nikdo se neptal na můj vzhled. Nikdo nechtěl nést odpovědnost za to, jak vypadám a co mám na sobě." Kdo je doc. JUDr. Vladimír Franz:
- hudební skladatel, výtvarník, pedagog - dvakrát získal Cenu Alfréda Radoka - napsal 90 scénických hudeb - vyšlo mu sedm CD - první byla filmová hudba ke snímku Tomáše Vorla Kamenný most a poslední letos v květnu s názvem Rút, několik varhanních variací, kantát, dvě lidové suity (Láska a smrt, Masopust), oratorium a opera Ludus Danielis (příběh proroka Daniela) - píše hudbu pro televizi a rozhlas (hry i dokumenty), 150 písniček (na texty Gellnera, Nezvala aj.) - příležitostně koncertuje - měl 80 výstav, z toho 37 samostatných - rozvedený, dcera Kristýna (13)