Bože, opatruj ho! Nejoblíbenější český politik, ministr kultury Pavel Dostál (62, ČSSD), včera odešel na věčnost. Byť byl do poslední chvíle plný optimismu a věřil ve vítězství nad rakovinou, boj se zákeřnou nemocí po osmé hodině ranní prohrál v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. U lůžka v té chvíli stála celá jeho rodina. Ministr byl podle ošetřujících lékařů v posledních dnech výrazně unavený, nechtěl ani jíst. Nevyskytly se však problémy, které by doktoři pomocí medikamentů nedokázali zvládnout. A tak ještě ve čtvrtek to vypadalo, že se zdravotní stav nemocného ministra zlepšuje. Optimismus však trval jen necelé dva dny. "Zdravotní stav ministra kultury Pavla Dostála je velmi vážný," řekla v sobotu ráno mluvčí Masarykova onkologického ústavu Zuzana Joukalová bez dalších podrobností. Podle informací Blesku se Dostálovi přitížilo v noci z pátku na sobotu. "Byl úplně mimo. Až do sobotních devíti hodin ráno vůbec nekomunikoval," řekl Blesku jeden z lékařů brněnské nemocnice. Během dne se pak Dostálův zdravotní stav dále zhoršoval. Bezvědomí vystřídal umělý spánek. Krátce před sobotní půlnocí mu začaly selhávat orgány. "Nikdo už nepředpokládá, že by se jeho stav změnil. Zatím žije, ale dáváme mu hodiny," řekl nám lékař v neděli ve čtyři hodiny ráno. Jeho slova pak došla naplnění po osmé hodině ranní. "V kruhu svých nejbližších zemřel ministr kultury Pavel Dostál," informovala primářka kliniky komplexní onkologické péče brněnské nemocnice Katarína Petráková. V brněnské nemocnici pobýval Dostál od loňského prosince. Poté, co mu na podzim odstranili nádor ze slinivky břišní, ale rakovina mu pronikla do jater, tu prodělával chemoterapii. Nejdříve na léčebné procedury dojížděl jednou týdně, v poslední době byl ale v nemocnici hospitalizován.
Poslední rozhovor "Nezlobte se, jsem na tom opravdu strašně špatně. Jen co mi ale bude jen o trošičku líp, zavolám vám. Opravdu, moc bych si přál, abych vám mohl ještě zavolat. A nebojte se, mám pořád na rtech úsměv."
Poslední rozhovor s Pavlem Dostálem: "A nebojte se, mám pořád na rtech úsměv" "Sbohem a nashledanou," končil Pavel Dostál koncem května svoji řeč na pohřbu Stelly Zázvorkové. Herečku náš ministr celý život miloval a obdivoval. A obdivoval především to, že od nás odešla s úsměvem jako skutečná zářící Stella (hvězda). "A to je umění. Umět neztratit ze rtů úsměv," prohlásil Pavel Dostál. To už bylo v době, kdy věděl, že se se svojí velkou hvězdou "tam nahoře" brzy setká. Že se to jeho "nashledanou" vyplní už za dva měsíce, ale netušil ani ve snu. "Zavolejte mi, prosím vás, za hodinu. Lejou teď do mě život a není mi při tom nejlíp," řekl nám ministr, když jsme ho chtěli požádat o pár vět. Na chemoterapie do Masarykovo ongokologického ústavu v Brně jezdil Pavel Dostál na tři dny, vždycky koncem každého týdne. "Napíchnou mě vždycky na celý den. Není to příjemné, ale snažím se na to nemyslet. A tak při tom píšu, diktuji si myšlenky na magnetofon a nebo rediguji. Mám tady stohy papírů. Jsem novinář, a vždycky když jsem byl ve srabu, snažil jsem se ponořit do práce a do životů jiných," vysvětlil nám ministr po těch šedesáti minutách, co jsme měli zavolat. Zeptali jsme se tedy na jeho zdravotní stav. "Tak lepší to není, ale horší také ne. A to je pro mě teď to nejdůležitější. Se životem se zatím rozhodně loučit nehodlám. Člověk musí být velký optimista - a to jsem si teď já dal za domácí úkol," sdělil nám a v jeho hlase byl skutečně znatelný úsměv, ve kterém viděl šanci "přežít". To bylo před pár týdny a ministr Dostál byl ještě schopen o své nemoci hovořit. Naopak bral to jako samozřejmost a především se chtěl z toho "srabu" vymluvit. "Zeptejte se, na co chcete, nemám, co tajit. Rád se s tím poperu," říkal nám a dal si s námi schůzku na velký rozhovor. Chtěl v něm říci všechno o sobě, o své filozofii, práci, názorech, myšlenkách o životě a smrti, radostech a bolestech. Prostě všechno, co se v něm poslední dobou nahromadilo a hromadilo stále víc a víc. K tomu rozhovoru už ale nikdy nedošlo. "Nezlobte se, musíme to povídání odložit. Jsem úplně na sračky. Nevěděl jsem, že s člověkem může až takhle něco zamávat. Musíte ale přijet za mnou do Brna, kde teď ležím a asi ležet ještě budu. A mám prosbu, neptejte se mne na moji nemoc. Zjistil jsem, že mně to vůbec nepomáhá, ale naopak mi to strašně ubližuje." Ministr Dostál nám bral vždycky mobil, odpovídal na naše SMS anebo zavolal sám. Když jsme v onu minulou neděli ministrovi volali, že tedy jedeme, zvedl nám telefon už naposledy. "Nezlobte se, jsem na tom opravdu strašně špatně. Jen co mi ale bude jen o trošičku líp, zavolám vám. Opravdu, moc bych si přál, abych vám mohl ještě zavolat. A nebojte se, mám pořád na rtech úsměv, tak na shledanou."
Takový byl jeho život Narodil se 25. 2. 1943 v Olomouci. Vyučil se provozním chemikem, později absolvoval průmyslovou školu chemickou, podle vlastních slov bez maturity. Pracoval jako chemický technik v závodech Milo Olomouc. Už na škole se začal věnovat divadlu. Za jeden týden například napsal muzikál Výtečníci, který i bez předchozích zkušeností sám zrežíroval. Tři roky poté, co vstoupil do KSČ (1962-1969), se stal dramaturgem PKO Olomouc a uměleckým vedoucím divadla Experiment. Psal, byl dramatikem a televizním scenáristou. Když opustil KSČ na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v roce 1968, živil se jako topič, dělal skladníka, jeřábníka. Politickou kariéru odstartoval v roce 1990. Stal se poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. V březnu 1991 vstoupil do ČSSD. Od roku 1998 byl ministrem kultury. Pavel Dostál byl dvakrát ženatý. Celkem má čtyři děti. Z prvního manželství syna Davida a dceru Dominiku, z druhého dcery Michaelu a Pavlu.
Spolužák vzpomíná: Nebyl to zbabělec "Pavel byl výborný žák. Byl aktivní, dobře se učil a už ve škole psal skeče pro besídky," zavzpomínal včera na dětství zesnulého ministra a dramatika Pavla Dostála spolužák ze základní školy, dnes kancléř Univerzity Palackého v Olomouci, PhDr. Tomáš Hrbek. "Pokud si vzpomínám, jedním z jeho úplně prvních děl byl skeč ze školních lavic o Archimedově zákonu. Hrálo se to, jak se Archimedův zákon učí žáci a jak ho potom zkouší učitelé. Myslím, že to byla zdařilá parodie na učitele fyziky, kterému jsme říkali Kádinka." Podle Hrbka byl Dostál už v dětství vůdčím typem. Také prý nebyl žádný zbabělec.
Ministře, sbohem... Prezident Václav Klaus: "Byl důkazem toho, že politika nemusí za každou cenu lidi rozdělovat." Exprezident Václav Havel: "Byl ministrem kultury, který měl kulturu rád, protože z ní sám vzešel." Expremiér Miloš Zeman (ČSSD): "Já jsem se s Pavlem viděl naposledy asi před měsícem, kdy jsem ho se svojí ženou navštívil v Brně. Překypoval nebývalým optimismem, i když zprávy lékařů nebyly povzbudivé. A já zadoufal, že to překoná. Bohužel... V Pavlovi odešla osobnost." Premiér Jiří Paroubek (ČSSD): "Byl to upřímný člověk, velmi dobrý člověk." Předseda ČSSD Stanislav Gross: "Byl to skvělý chlap. Jsou lidé, jejichž světlo v nás zůstane, i když nás na tomto světě museli opustit. To Pavlovo zůstane v lidech, co ho znali, navždy a hodně silné." Ministryně školství Petra Buzková (ČSSD): "Velmi mě to zasáhlo. Pavla jsem nebrala jako kolegu z vlády, byli jsme přátelé. Je to pro mě velká osobní ztráta." Šéf KDU-ČSL Miroslav Kalousek: "Byl skvělý a statečný chlap. Bude mi chybět." Šéf ODS Mirek Topolánek: "Je mi z toho smutno." Zpěvačka Lucie Bílá: "Přišli jsme o velkého sympaťáka a optimistu, o kamaráda a rváče. O člověka s humorem a citem pro spravedlnost. Už teď mi hrozně chybí." Ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová: "Byl pro mě nejcennějším člověkem, jakého jsem poznala." Herečka Jiřina Bohdalová: "Jak říkával pan Werich: "Některý lidi by tu nemuseli bejt 450 let, a někteří by zase nemuseli odcházet tak brzo." A tohle na Pavla platí." PAVEL DOSTÁL (25. 2. 1943 - 24. 7. 2005)
