Na pravém zápěstí gumička do vlasů připravená na stažení vlasů do culíku, v levém uchu náušnice, džínová bunda a kalhoty. Podle toho poznáte Petra Koláře (37) spolehlivě. Hrál a zpíval v Arakainu, zároveň se stal hvězdou muzikálů a chystá se i na sólovou dráhu. Podruhé se oženil a taky se podruhé stal otcem. Z prvního manželství má dceru Jolanu (16), z druhého syna Péťu (3). Jaký je otec a manžel? A proč v něm dřímá rozbuška? Kvůli čemu se rozčilujete? Často kvůli maličkostem a to je hloupý. Třeba když něco není na svém místě, něco si někam položím a pak to nemůžu najít. Někdy reaguju podrážděně, to o sobě vím. Vaše partnerka musí být asi hodně trpělivá... Tolerance a pochopení, to je základ. A nejen proto, že mám - asi jako každý svoje vrtochy, ale hlavně chci dát maximum své práci. Jako partner jsem asi komplikovaný, protože jsem hodně rozlítaný. Jsem ale šťastný, protože takovéhle zázemí jsem v prvním manželství neměl. Stále mi bylo vytýkáno, že beru víc, než dávám. Možná to je pravda, ale moje současná manželka Zuzanka to bere tak, jak to je. Když volno mám, snažím se to rodině vynahradit. Jak vás změnil rozvod? Asi k tomu zlomu muselo dojít a možná jsme to měli v osudu napsaný už předem. Po rozvodu jsem si říkal, že se už nikdy neožením, ale moje druhá žena Zuzanka je z branže a ví, co dělám, jak to chci dělat a proč. Takže jsem teď v pohodě. A ještě jsem pyšný otec. Jaký jste táta? Jestli tím myslíte, jestli malýmu Péťovi zpívám, tak to spíš on zpívá mně. Je hodně muzikální a když něco hraje, hned "tajtrdlíkuje". Dcera Jolana je spíš orientovaná na přírodu, studuje chovatelství a zajímá se o koně. Jste z Českých Budějovic a podle mě vypadáte jako typický jihočeský zeman. Ještě nějakou tvrz a je to dokonalé... Jo, jsem menší a podsaditý. Do minulých životů jsem se nedíval, ale je pravda, že ke středověku mám blízko. Jsem rád, že muzikály čerpají z téhle doby, to mi sedí. V nějaké story z daleké budoucnosti, anebo i ze současnosti, bych hrát a zpívat asi nemohl. Čím byste byl, kdybyste se nestal hvězdou šoubyznysu? Nevím. Vím jen to, že manuální práce se nebojím a dokážu se přizpůsobit. Po revoluci jsem například odjel do Vídně a našel si práci v dílně, kde se vyráběly dřevěné kazetové stropy. Zůstal jsem tam tři roky. Bylo mi 22 let a dělal jsme i "dvanáctky". Vydělal jsem si peníze, které jsem potřeboval a nedělal z toho žádnou vědu. Dřevo mám rád, práci s dřevem jsem se věnoval i na střední škole. Moderní kovové nebo plastové interiéry mi nic neříkají. Jsem spíš přírodní typ. Když jste se před lety dal na dráhu hudebníka a zpěváka, zálibu ve sportu u vás nahradily cigarety a pivo. To je nějaký nepsaný zákon? Není, jenže když vám to zachutná, je už pak pozdě něco měnit. Pivo mám rád stejně jako vy máte ráda třeba čokoládu. Proč jste vzdal kariéry v Arakainu? Byla to pro mě čest s nimi hrát po odchodu Aleše Brichty, jenže to, co dělám, se vždycky snažím dělat naplno a už toho na mě bylo moc. Někteří mi vyčítali, že se účinkováním v muzikálech rozmělňuju, ale já to tak necítím. V muzikálech jsem se hodně naučil a hlavně to je výborný a pravidelný trénink pro hlasivky. S Arakainem jsem odehrál několik koncertů, vydal s nimi dvě cédéčka, která jsou úspěšná, jenže život je vývoj a teď si myslím, že už mám věk na to, abych se dal na dráhu sólovou. Právě teď dávám dohromady doprovodnou kapelu a pracuju s producentem Karlem Svobodou na mojí nové desce. Na zakázku ji ale nedělám - dělám ji proto, že chci. Co děláte, když nezpíváte? Když jsem sám, pořád si zpívám, nebo aspoň pobrukuju. Prostě improvizuju - asi mám nemoc z povolání. Jako správný muzikant taky poslouchám všechno možný. Mám doma ve sbírce hudbu od jazzu až po metal. A dechovku? Tu doma nemám, ale dobrá dechovka mi nevadí. Všichni jsme na tom vyrostli a je na tom založený náš folklór. Když se lidé sejdou, je jim příjemné, když se hraje na dvě a na tři. Hrál jste v muzikálu Dracula, Vlasy, Galielo, Krysař, Hamlet, Johanka z Arku, Excalibur... Kde se vám líbilo nejvíc? Začínal jsem v Draculovi ve sborech. První větší role přišla ve Vlasech a to bylo úžasné. Každá role měla své kouzlo. A jak se teď cítíte jako Athos ve Třech mušketýrech? Ta role mě strašně baví a užívám si ji. Nemusím nic hrát, cítím se přirozeně. Pod tvrdou slupkou asi skrýváte romantickou duši... Dokážu se dojmout i u romantického filmu. Ne, že bych ronil potoky slz, ale minimálně jedna vždycky ukápne. Kdybych byl opravdu "tvrďák", asi bych se takhle nedojímal.