Nejenže se nebojí zmoknout, netrpí trémou, hned tak se nerozbrečí a jako malá lezla po stromech. Ještě ke všemu hodlá za pár let učit puberťáky rodinné výchově, což znamená, že bude před chechtající se třídou hovořit o choulostivých věcech. Až takhle odvážná je letošní Česká Miss Kateřina Smejkalová (22). Nyní se nalézá v thajském Bangkoku, kde právě vrcholí soutěž o titul Miss Universe. Už pozítří, v úterý 31. května, se ukáže, která dívka je nejkrásnější úplně, ale úplně ze všech. Kdyby to tak byla Kateřina...! V přímém televizním přenosu finálového večera České Miss jste řekla takové to krásné, jadrné české slovo... To nebudeme opakovat. Co když jste zvítězila i kvůli tomu? Lidé to slovo bezvýhradně milují. Nad tím jsem nepřemýšlela. Prostě to ze mě vypadlo. To bylo úplně spontánní. V zákulisí jsem se potom zhrozila, co jsem to řekla. Byla jsem z toho spíš nešťastná. A tak mě překvapilo, že lidi pak říkali, že to bylo dobrý. Myslela jsem, že to bude problém, ale asi se to líbilo. Říkáte ono kouzelné slůvko často? Ne. A že se vám to povedlo zrovna v takový večer. Bohužel. Ještě k tomu jste budoucí paní učitelka češtiny a rodinné výchovy. No. To bych vůbec neměla. Žáci se tomu musí zasmát, to ani nic jiného nejde. Myslím, že mi to možná rádi budou připomínat. Ale vždyť se není za co stydět. Co vlastně čte taková budoucí paní učitelka češtiny? Co ráda čtu... mám ráda Richarda Bacha. A na prvním místě je u mě Paulo Coelho, a teď se mi právě v Praze naskytla úžasná příležitost: měl tady autogramiádu. Podepsal mi dvě knížky, což byl pro mě obrovský zážitek. Počítala jsem to, doma mám od něho osm knih. Mám ráda knížky obecně, i když detektivky bych asi nečetla. V knihkupectví bych vždycky utratila strašně moc peněz, až se musím krotit. Knížky miluju. Chodíte do třeťáku? No, ale teď jsem studium přerušila. Mám trošku obavy, jak mě ty děti budou brát. Možná si řeknou, že budu víc v pohodě... ale ta autorita tam musí být. Budete je mlátit? Ne. Vždycky říkám, že budu přísná, ale spravedlivá. Nemám ráda takové to nadržování. Jsem přísná na sebe i na ostatní. Mám ráda, když poslouchají. I přítel vás musí poslouchat? Jste generál? To není o tom, jestli poslouchá nebo ne. Tam je to o něčem jiném. Kompromisy. Dohoda. Všechno v klidu. Nerada se hádám, mám radši, když si sedneme, o všem si promluvíme, vyřešíme to. Lepší než házet věcmi, rozbíjet talíře a tak. Mám ráda rovnocenné partnerství, ne aby jeden vládl nad druhým. Jaké to bylo, vyrůstat v Bohuňovicích u Olomouce? Byla jsem hodně s klukama. Lezla jsem po stromech, stavěla bunkry, zkrátka bratrova výchova. Možná že i díky tomu se nerozbrečím, když na mě někdo bafne. Jste ranař? Ranař bych to ani nenazývala. Ale myslím si, že na to, kolik mi je, jsem vyrovnanej člověk. I ostatní mi říkají, že jsem rozumná na to, jak jsem mladá. Že jsem odolná. Když mi o něco jde, že toho nenechám. Byla jste rozumná i v pubertě? To byste se spíš měla zeptat rodičů. Když teď vidím ty holky, jak řádí... Já jsem se taky někdy pohádala s našima, ale... hádám se nerada, navíc jsem byla čtvrté dítě, nejmladší a poslední. Tatínek jednou se smíchem prohlásil, že už ho nebaví mě vychovávat. Růžky jsem určitě někdy vystrčila. Naši všechno řešili v klidu. Kdy jste se poprvé strašně opila slivovicí? Opila? To je taková otázka... to bych nějak neřešila. Alkohol teď už fakt ani nemusím. Ale když jsem se přihlásila do téhle soutěže a když jsem postupovala, tak jsme měli se švagrem takový rituál. Na úspěch jsme si pravidelně dávali trošičku, já tedy fakt minimálně, slivovice. A když jsem vyhrála, tak švagr říkal, že to určitě bylo tou slivovicí. A právě si ze mě dělali legraci, že před Miss Universe bych si měla dát taky. Jaké umístění tam plánujete? První? Tam už je to o něčem jiném, o politice a tak. Umístit se do té patnáctky, to by byl superúspěch. Mám s sebou několikery krásné šaty, jedny s dlouhou vlečkou. Jak víla se v tom cítím. A ta vlečka! Na předvádění je to super. To je sen každé holky být princeznou. Když jsem byla malá, hrála jsem si na ni. To asi každá. Až se budu vdávat, tak budu mít taky krásné šaty. Bude ze mě zase jiná princezna. Ale to je ještě ve hvězdách. Zatím ne. Ani nesmím celý tenhle rok. Nebojí se váš přítel, že mu utečete se slavným sportovcem? To je teď strašně diskutované téma. Ale nebojí se. Já se taky nebojím, protože jsem zamilovaná. Nemám důvod prostě... Vždycky říkám, že už lepšího nenajdu. I když se mě ptá strašně moc lidí: Co když přijde hokejista? Přítel mi věří. Víme, co chceme v tom vztahu. Kdo z vás dvou myje nádobí? Náš vztah je takový, že on klidně půjde a vyluxuje. A když vidí, že nestíhám, že přijedu do Olomouce a jsem unavená, nebo chci být s přáteli, tak to nádobí umyje. U nás doma tatínek taky mamince pomáhá, dělá ty v uvozovkách ženské práce. Půl na půl by to mělo být. Vaříte? Nerada. Vždycky říkám, že to přijde, až budu mít děti. Přítel vaří líp než já. Nevyžaduje po mně takové ty teplé večeře. To je jediné štěstí.