O kladnou roli nezavadí. Hraje zlé, mstivé, hysterické osoby beze špetky charakteru. Alice Bendová (31). Člověk ji potká a okamžitě dostane chuť zalézt pod stůl. Zbytečně. Zalézat netřeba, ona vám neublíží. Asi tomu neuvěříte, ale umí se dokonce i usmívat. Chtěla jste být herečkou už jako malá? Vůbec. Studovala jsem střední uměleckoprůmyslovou školu, obor nábytek, a ještě když jsem odmaturovala v těch devatenácti, tak mě nenapadlo, že bych mohla být modelka, a herečka už vůbec ne. Po škole jsem šla prodávat do galerie Heleny Fejkové, byla nějaká vernisáž, a tam mě objevil fotograf. Nebylo to vůbec nějaký tlačení do něčeho, do čeho se mi nechtělo. Prostě mi rovnou dal vizitku s tím, jestli nechci navštívit jeho ateliér. Všechno se mi zdálo profesionální, tak jsem tam opravdu přišla, udělali jsme pár fotek, takže jsem vlastně měla takový ten základ. Potom zhruba asi po čtrnácti dnech jsem měla první casting a tu práci jsem dostala. Tak jsem si řekla: A sakra, to by mohlo fungovat. Postupem času jsem začala točit televizní reklamy, a vlastně jedno období, asi tři roky, jsem se živila jenom televizní reklamou. Ale přišel celovečerní film a s ním slavná scéna v loďce, kdy jste tak krásně odhodila tričko... Castingová agentura mi volala kvůli reklamám, ale tentokrát řekli: Máme tady film Báječná léta pod psa, je to od Michala Viewegha, toho jsem samozřejmě znala, jeho knížky čtu, tak jsem si řekla: A to by mohlo být zajímavý! Věděla jsem, do čeho jdu, řekli mi, že tam tahle scéna bude a že je tam potřebná. Já se oprostím od pocitu studu, když vím, že ta scéna není samoúčelná, že tam patří. Pokud ta role je kvalitní a je v takovémhle filmu, tak moment sundání toho trička je prostě opravdu zanedbatelný. Zážitky z toho natáčení mám nádherný. Nádherný. Budou veselé historky z natáčení? Veselé historky prožívám pořád. Jak jsem třeba byla hubená a jak jsem hubla a hubla. To bylo to moje hubnoucí období, tehdy. Měla jsem nějaký problémy, to jsem ještě neměla toho svýho manžela, kterýho mám teď, to bylo předtím. Tak jsem sebou třískla do trávy, oni si všichni mysleli, že si dělám srandu, ale já byla vysílená. A pak jsem se rychle nastartovala a bylo to dobrý. No kolik mi bylo v té době? Bylo mi asi dvacet. Myslím, že jsem byla prostě pitomá, no. Skončilo šťastně to vaše hubnoucí období? Jo, jasně. Skončilo to šťastně, zase jsem šťastně přibrala. Bylo to kraťoučký období, už bych to neudělala. Buďto teďka jím s mírou, snažím se dodržovat zdravou výživu, anebo se přecpu a holt prostě druhý den tolik nejím. Co nesmí chybět na hostině na vaši počest? Sushi. A já zas tak strašně náročná nejsem, že bych tam musela mít nějaký tygří obrovský krevety, tak to ne. Ale mám je ráda, to je pravda. Mám ráda mořský příšery. Takže asi to sushi a třeba šunka od kosti. A vepřový koleno s křenem, tím taky nepohrdnu. Myslím, že záleží na tom, jaký se tam sejdou lidi. Jestli tam je jenom pivo, víno a dobrý lidi, tak to bohatě stačí. Jste skalní Pražačka? Skalní Pražačka. Na druhou stranu naši koupili statek v jižních Čechách, i s koňmi ho koupili. Vlastně každý víkend jsme byli na tom statku a potom ještě o prázdninách s babičkou, my jsme jí říkali naše kvočnička, ona nás vždycky chudinka celé ty prázdniny hlídala. Mě, sestru, bratrance Jarka, sestřenici Adrianu a přibírali jsme ještě další děti z vesnice. Babička to zvládla, byla úžasná. My jsme jí pomáhali se záhony tak, že buďto jsme je rozšlapali, nebo jsme otrhali jahody a snědli maliny. Jak jste se seznámila s manželem, podnikatelem Václavem Bendou? Pokud to ovšem není tajemství. Ne, to vůbec není tajemství. Bylo to docela vtipný. Svého manžela znám od jeho osmnáctin, mně v té době bylo dvacet jedna. On se kamarádil s mojí sestrou, jsou dlouholetí kamarádi, a ségra ho nějak pozvala domů. A říká mi: Hele, mám tady kámoše, tak jsem ho šla pozdravit a říkám: Ahoj. A on: Dobrý den. Takže vlastně to bylo naše úplně první setkání. Od té doby jsme se pak docela dlouho neviděli. A potom si on vyčkal na ten moment, kdy se rozejdu se svým tehdejším přítelem. On na to takhle vysloveně číhal? Já si myslím, že číhal. On to teda nepřiznává, ale opravdu číhal. No a okamžitě zaútočil. A zaútočil i na moji mámu tím, že ji vyzval k tanci. Slavili jsme sestřiny narozeniny, on to tam vzal přes mámu a od té doby jsme vlastně spolu. Vyzval mámu k tanci a maminka řekla, že je prostě báječnej, že je to super člověk... Lišák, když na to šel přes maminku. On je šikovnej. K oltáři se dostavil dobrovolně, anebo jste ho tam dovlekla násilím, jak by to udělala Simona z Rodinných pout? On chtěl. On chtěl! Nedotlačila, ne, ne, vůbec. To bych z toho ani neměla dobrej pocit. Tak nějak jsme se na tom dohodli oba. On pak koupil prsten. Žádost o ruku byla romantická? Byla strašně legrační. Dodrželi jsme takovou tu tradici, jako že pojedeme k mojí mamince a on ji tam požádá o mou ruku, s tím že mamka opravdu nic netušila. Otevřela a měla ruce od bramborových knedlíků. Úplně až po lokty. Tak jí to řekl, ona hned začala plakat, objala ho, takže měl brambůrky ve vláskách, všude. Bylo to prostě legrační. Bylo to hezký, jsem ráda, že to udělal. Umíte si představit, že byste se normálně v civilu chovala alespoň trochu jako Simona? Ne. Říkám ne. Protože to už je moc. To ne. To je taková mrcha, že jí není rovno. Určitě byly věci, které se mi nepovedly, něco jsem mohla říct jinak nebo udělat jinak, ale nikdy bych se nechovala takhle příšerně, takhle bych nelhala a nemstila se. Ráda odcházím i přicházím středem s takovým čistým štítem. Mám pocit, že se na tom place trošku vybiju, že si vybiju ty svoje negativní emoce, kterých mám občas dost. Takže se tam trošku vytřískám a pak jsem v klidu. V klídku. A stejně, kolik lidí jsem potkala, hrajou kladný role, a jsou tak nepříjemný v civilu, že s nimi člověk nevyjde. Kdy už se poperete s Kateřinou Brožovou o roli agentky Agathy v české bondovce Major Zeman se vrací? No myslím, že se spolu prát nebudeme. Buďto to dostane ta, nebo to dostane ta. Takže tomu necháme volnej průběh, během jednoho dvou měsíců se to rozhodne a ono se může stát, že to bude někdo třetí, někdo úplně jinej. Dokud nemám podepsanou smlouvu, tak není nic. A i když roli dostanu, neoslavuju. Oslavuju, až když ji dokončím. Od toho jsou takový ty pěkný, divoký dotočný, těch se ráda účastním, ráda si je vychutnám. Před prací ne. Jsem pověrčivá, nechci nic zakřiknout. Stejně jako neoslavuju, když si vsadím, a oslavuju pak to, že vyhraju. Což se mi teda ještě nikdy nestalo, ale bylo by to dobrý. V druhé sérii Rodinných pout bude Simona škodit dál, že? Asi ano. Stále jsem ve výrazné vedlejší roli. Musím říct, že ohlasy na Simonu jsou opravdu veliký. Lidi na ulici jsou zvědaví, jaká jsem. Jestli jsem opravdu tak nepříjemná. Když to zkusí, tak vidí, že jsem normální, příjemná, vstřícná. Že když mě poprosí, tak se kdykoli vyfotím, udělám si čas na to, abych prohodila pár slov. V nějaké české anketě jsem se na internetu umístila jako první a za mnou byl Brat Pitt! Mám z toho radost, jsem strašně ráda za tu roli a jsem šťastná, že v ní mám možnost pokračovat. Jedu dál. Prý se možná objevíte v připravovaném filmu režisérky Marie Poledňákové Jak se krotí krokodýl. Je to asi měsíc a půl, co jsem byla na konkurzu na roli učitelky. Myslím, že paní Poledňákové jsem se líbila, ale nevím, jestli jsem splňovala typ. Typově na učitelku třeba sedět nemusím, ale kdyby tam měli nějakou svini, tak bych řekla, že ji mám.