V patnácti si poprvé vsadil dvacku na klisnu Siestu a od té doby trávil neděle v Chuchli coby černý bookmaker. Ve dvaadvaceti ho na šedesát dní zavřeli za zfalšování razítka SSM na povolení k udělení výjezdní doložky do USA. Pracoval jako plavčík, skladník, umývač nádobí, domácí dělník Svazu invalidů Meta a po nocích hrál karty o peníze. V osmatřiceti založil sázkovou kancelář Fortuna. Loni ji prodal za dvě a půl miliardy. Prohlásil: "Je mi jedno, jestli budu mít o sto miliónů víc nebo míň. Mně už ty peníze překážej, místo aby mi pomáhaly." Michal Horáček (52). Dnes textař a předseda poroty SuperStar. Váš prastrýc Jaroslav Heyrovský objevil polarografickou metodu a dostal za ni Nobelovu cenu. Váš dědeček objevil největšího tesaříka světa, ten brouk se teď jmenuje Heyrovsky. Co jste objevil vy? "No, já jsem objevil spoustu lidí. Já jsem objevil, že Kocáb může bejt šansoniér. Já jsem objevil Slováka, Müllera, že by mohl zpívat česky, což nikdo netušil. Objevil jsem naprosto neznámýho kluka, kterej se toulá po hudebních festivalech, jmenuje se Jarda Svoboda, má velkej hit v rádiu a už víme, že má před sebou velkou budoucnost. A myslím si, že je pěkné, že jsem právě u té SuperStar, v takové těsné blízkosti toho, co se děje. Mám tady svý typy na lidi, o kterých si skutečně myslím, že by mohli něco znamenat. Takže jsem… objevitel lidí. To je nádherný." Hvězdná pěchota se vám líbí? "Ne. Mně se to moc nelíbí. Já bych to nedělal, protože tohle mně připadá… to mně připadá krutý. Ačkoli ty lidi tam přišli dobrovolně. To nejsou lidi mentálně postižení, jsou normální a musí nést ty následky." "Slečno, vy musíte být víc než hazardér, když si berete našeho Míšu,“ řekl kdysi dědeček vaší ženě. Vsadila na outsidera a vyhrála. "Já nevím, jestli něco vyhrála, to byste se musela zeptat jí, ale to, že vsadila na outsidera, to je nepochybný, protože my když jsme se brali, tak jsem byl vyloučenej ze školy a myl jsem v restauraci Alfa na Václavském náměstí černý nádobí. Neměl jsem před sebou zkrátka vůbec nic. Její sázka zrovna na mě… to se dost divím, že ji vůbec uskutečnila. A že vydržela. Já se tomu fakt divím. Dneska může mít hezčí šaty nebo auto. Podstatné je, že jsme spolu vychovali dvě děti a opravili jsme dům, obyčejnou vilku na malým městě. A je to docela pěkný, povídáme si o věcech, co nás zajímaj a máme toho hodně co si povídat. A je krásný, že můžeme jet někam do nějaký daleký země" anebo třeba jenom" třeba jsme byli v Českým Krumlově. A to bylo stejný, jako kdybysme jeli třeba do Peru. Protože když jedete s někým, kdo vnímá podobně jako vy a vnímá bohatým způsobem, tak co už v životě byste víc chtěla? V Peru nebo třeba v Berouně, opravdu si myslíte, že je to jedno? "Hm. Skoro jedno. Není to úplně jedno, ale podstatný to není." Jak vaše paní snášela, že jste po nocích hrál karty a neděle trávil v Chuchli? "No, dost těžce, protože to bylo samozřejmě nesnesitelný, byl jsem celý noci pryč a ráno jsem přišel v takovým stavu, jako chodí nevyspalej člověk, kterej strávil několik hodin v prostředí, kde každej vykouřil padesát cigaret. Musela v tom bejt asi dost velká láska, že to vydržela." Trvalo to dlouho, tohle období? "No těch… patnáct let.! To je ale opravdu… "To je opravdu hodně. Ano." O synovi jste řekl: "Náš syn Filip, taktéž rapl od kolíbky." No a jaký jste vy otec? "Můžu být jenom takovej otec, jakej jsem člověk. A já jsem ten člověk, u něhož na prvním místě všech hodnot stojí lidská svoboda. A proto jsem rád, že můj syn, když mu bylo sedmnáct, odjel do Ameriky si udělat maturitu, jsem rád, že hned potom z domova odešel a postavil se na vlastní nohy. Udělal všechno sám. A totéž si přeju u všech lidí, kteří jsou kolem mě i u všech lidí v SuperStar. Každýho prosím: Věřte si. Stojíte za to. Je nějakej záměr, že jste se narodili. To není náhoda, to je poslání. Dostali jste obrovskej dar, tak ho využijte. Nesvádějte všechno na okolnosti a na politiku a na špatný počasí. Ale především se obraťte sami k sobě a zjistěte, jestli jste skutečně všechny svý schopnosti vsadili do hry. Tou hrou je ten život. Já jsem přesvědčenej, že jenom málokdo vsadil všechno." Kdy jste se naposled šíleně zamiloval? "To víte, jak už se člověk rozhodne, že uzavře smlouvu tak důležitou, jako je smlouva o manželství, tak mnoho věcí musí v sobě popřít. I když člověk je biologická bytost, jako zvíře, takže samozřejmě že těch lákadel a pokušení je strašně moc. Stačí jenom, jak s tím pracujeme. Člověk má pokušení i v situaci, že by šel rád první do dveří, když někam pospíchá. Ale holt je třeba počkat, až projde dáma nebo až projdou ti protijdoucí. A tam to začíná, u takových obyčejných malých věcí. Člověk se musí některých lákadel zříci. Takový to: Bylo to silnější než já… no já to nevylučuju, snad je to možný, ale to je asi ten člověk dost slabej. Navíc já nikdy neměl důvod zpochybňovat lásku ke svý ženě. Vždycky jsem ji měl rád a mám." Proč hrají karty o peníze jenom muži? "Tak je to dobře rozdělený v tom lidským světě. Že muži už odjakživa museli prostě jít někam do daleka a tam vystopovat mamuta, vymyslet, jak ho ulověj, zabít ho a riskovat při tom všechno možný. Prostě dělat ty divný věci, takový, který nemusí vyjít. Kdežto ženy dělají věci, který vyjít musí. To znamená že ten oheň musí hořet. Že ty děti musí být umytý a nakrmený. To se musí stát. To se musí za každou cenu stát, aby právě ty lovci se měli kam vrátit a aby měli komu přinést to maso." Prohraješ-li, vyplatíš svou prohru s úsměvem. Důležité hráčské pravidlo. Vy to umíte, prohrávat s úsměvem? "Vyplácet prohru s úsměvem, ano, to je strašně těžký. Prohrát. A ještě to na sobě nenechat znát. Ale to je právě jedna z nejdůležitějších věcí, kterou si musíme osvojit, aby se dalo dobře žít. Aby se ti vítězové nevytahovali svými výhrami. A ti, kteří prohráli, aby příliš hlasitě nenaříkali." Jez, ale nemlaskej. Další hráčské pravidlo. A přitom vy jste si pořídil toho… "Toho maybacha? Víte, je svobodná společnost a to, že jsem si koupil drahý auto, znamená pro mé spoluobčany, že jsem jim poskytl jenom na dani z přidané hodnoty tři milióny, jo? To je přece pěkný, takhle to berte. Proč by někdo měl závidět? Každej má říct: Hele, kořen, předal nám peníze a já jsem rád!" Škoda že to lidi při pohledu na maybacha hned nenapadne. Nenapadne. To máte svatou pravdu. A proto to říkám. Vzpomínáte, jak bylo v družstvu invalidů vaším úkolem vyrábět zajíce z pivních zátek? No. Ty chartisti to dělali za mě. Zajíce jsem nevytvořil ani jednoho, jsem nezručnej, myslím, že bych to nedokázal. Takhle, nějakýho zajíce bych udělal, ale možná byste si myslela, že je to spíš veverka. Byl jste normálně chudý, teď jste pohádkově bohatý. V čem je rozdíl? "Tak lepší je být bohatý, to si nebudeme nalhávat, jo. Dává vám to svobodu nejít do práce a sedět doma a koupat se ve vaně. Ale podstatný, úplně podstatný to není. To je důležitý říct. K tomu, aby mohl být člověk skutečně šťastnej, to prostě nestačí. Tak se do tý vany naložíte až večer po tý práci, no. Důležitý je, že svítí slunce, že si večer přečtete pěknou knížku. K čemu by vám byly miliardy, kdybyste byla slepá?" Nejste šťastnější než dřív? "Já nevím, jestli jsem šťastnější, než jsem byl. Víte že ani ne? Ani ne. A jestli, tak jen o takovej chloupeček."