Jeden králík, dva psi, tři osmáci degu (osmák degu je něco mezi veverkou a myší), jeden manžel a jedna dcera. To je výčet obyvatel, sdílejících velký dům nad Berounkou s první dámou české country Věrou Martinovou (45). Prostředí natolik milé a pohostinné, až má člověk chuť vypůjčit si ze známé povídky Šimka a Grossmanna větu: "Jsem váš strýc Baloun, mám vás rád a budu u vás žít." Dlouhé zlaté vlasy? Už ne "Před lety, když se narodila Anežka (11), nosívala jsem dlouhé blond vlasy. Připadalo mi, že je s tím nejmíň práce a že to k ženské zkrátka patří. Ale pak jsem se dostala do věku, kdy už se nehodí vypadat jako princezna Lada. Tak jsem vyhledala kadeřnici Dádu Kusou a v její péči jsem doteď. Mám ráda, když jsou vlasy střapatý, kudrlinky mít nemůžu, připadám si usedlá. Dáda mi udělá takový střih, který si můžu udržovat i sama, mám to od ní dovolený. Říká, že jsem šikovná. Vyfénuju si to hlavou dolů a sem tam malinko podtočím. No a na tenis si dělám dva culíčky, vypadám pak lehce infantilně." Vůní asi milión "Líčím se taky sama, akorát když točím v televizi nebo se fotím na plakát, vyhledám pomoc odbornic. Nemám vizážistku ani stylistku, jsem ráda sama sebou. Nesnáším, když mě někdo do něčeho cpe. I kdyby mi říkal, že vypadám dobře, nebudu se cítit dobře. Šminky miluju, v obchodech se probírám líčidly a mastičkami. Voňavek mám strašnou spoustu, nejsem totiž věrná speciálně jedné značce. Krásných vůní je přece tolik. Zima snese těžší parfémy, přes léto používám odlehčené, kytičkové nebo sportovní." Krajky a volány v žádném případě "V rámci běžného oblékání vždycky neomylně sáhnu po džínách, je mi v nich dobře. Kostýmky mám taky, ale jedu-li na šňůru, tak v džínách. Vyhovuje mi sportovnější styl, na jevišti to střídám: někdy se cítím lépe v kalhotách, jindy to pojmu romantičtěji a vezmu si sukni. Na šatech mi vadí, že jsou neobměňovatelné, dávám přednost věcem, které se dají kombinovat. Večerní šaty musí být ne příliš okázalé, jednodušší, aby vynikla pěkná bižuterie. V jednoduchosti je krása. Nelíbí se mi šaty s milióny volánů, krajek a zdobítek. Potlačují osobnost." Za kolik? Někdy i za hubičku "Obrovské sumy za oblečení rozhodně neutrácím. Když se mi něco opravdu líbí a stojí to hodně peněz, jsem ochotna si tu věc koupit, ale pak musí sloužit déle než jen pár pátků. Mám ráda sekáče. Pokud je trpělivost a čas, tak se tam najdou značkový a pěkný věci. A za hubičku člověk nadělá spoustu parády." Boty nespočítám "Kolik mám bot? Ježíš, to se říct nedá. Fakt nevím. Na normální nošení mám boty na nižším podpatku. Jsem vysoká, takže nejsem zvyklá na vysoké podpatky. Na jeviště nebo do společnosti si je vezmu ráda, ale ne ty úplně vysokánský. To pak trpím pocitem, že je daleko na zem a že kdybych sebou řízla, tak se zabiju. Upřednostňuju pohodlí před okázalou nádherou lodiček na jehlách, ve kterých se ovšem nedá vydržet. Dole krásné střevíčky, nahoře strhaný obličej. Boty už nemáme kam dávat, jsou dole v chodbě a různě, rozstrkaný po celém baráku. Když potom něco hledám, je to velký dobrodružství. V obchodech je problém sehnat zajímavé barvy, seženete jen černou, hnědou, bílou. Kdekoli venku nebo i na Slovensku jsem žasla, že se daly lodičky sehnat v odstínech, na které jsem si vzpomněla." Zlato, stříbro, drahé kamení "Zlato, stříbro, drahé kameny mě neoslovují, ale mám strašně ráda bižuterii. To je to první, po čem pasu ve světě. Kdybych si nepřivezla nic jinýho, což opravdu nehrozí, bižuterii si přivezu vždycky. Prstýnky a náramky nenosím, při hraní by mi to překáželo. Nenosím ani snubák, je v krabičce. Manžel měl připomínky, ale chápe to." Příliš malé brilianty "Nedokážu být bez hodinek. V mých nejoblíbenějších jsou briliantky, ale tak maličké, že by se nevyplatilo, aby mě kvůli nim někdo vraždil. Přivezla jsem si je z Dubaje. Tam koupíte šperky za tak nízké ceny, až ženským lezly oči z důlků. Ale já nejsem maniak. Kdyby mi někdo chtěl věnovat briliantový náhrdelník, nepohrdnu. Že bych na něj šetřila, to nešetřím. Pak mám ještě růžové hodinky pocházející z mého růžového období. Přes chmurnou zimu mě růžové období pustilo. Tak zas v létě." Rozhodně žádný Louis Vuitton "Na kabelky moc nejsem. Spíš aby sloužila jako nákupní taška. Veliká a v ní obrovský binec, takže nemůžu nic najít. Musí se tam vejít mobil, diář, šminky, blok. Rozhodně žádný Louis Vuitton. Hadrová kabelka za deset tisíc, která vypadá jako z výprodeje? Ne, nejsem na tyhle snobské záležitosti." Raději malovat než vařit "Nevařím ráda. Nemám ráda činnosti vyžadující velké úsilí, ale s krátkodobým výsledkem. Vaření, žehlení. Raději namaluju obrázek než vařit nebo žehlit. Ale jsem smířená s tím, že jsou to věci nutné. Takže vařím. Musím. Naštěstí mnohé z toho vzal na sebe manžel. Možná ho k tomu donutil hlad, nevím. Dělá bramboráky, lívance, halušky, tím pádem má už na ně licenci. Jinak milujeme klasická jídla: omáčky, knedlíky. Nejfavorizovanějším jídlem jsou obyčejné bramborové placky. Anežka je po nich jako divá. Nedávno s kamarádkou jedly jako kobylky, nestačila jsem smažit. Ale Anežka už v kuchyni taky pomáhá. Naučila se dělat řízky. Naklepe, obalí, i do smažení mi začíná fušovat.“" Sport? Tenis! "Nutím se cvičit ráno. A miluju tenis. Posilovna a tyhle věci mě nebaví, říkám jim plané sportovní aktivity. Tenis a plavání, to má smysl."