Taková kombinace se hned tak nevidí! Vladimír Hron (45) je nejen velmi dobrý zpěvák, herec, ale také sympatický chlap a navíc - jak o sobě tvrdí - má i romantickou duši. Možná právě proto je však šťastně ženatý a také je otcem dvou dětí. Od narození bydlí v Mostě, ale díky svému vystupování vlastně pořád cestuje. Oblečení "Mám rád ležérní styl" Džíny, svetřík v barvě přírodní kůže, k tomu sladěné semišové boty a teplý parker. Je to "nenucený elegán" na první pohled. "Mám rád přírodní a světlé pastelové barvy. "Kde nakupuju oblečení? Díky mým cestám to je různé, ale asi nejčastěji si ho pořizuji v Praze, anebo při cestách do Itálie nebo do Rakouska. Ve výběru mi občas radí kostymérky z České televize Hanka Plavecká a Jindřiška Víchová. Sám se na nákupy oblečení cíleně nevydávám, spíš to bývá "vedlejší produkt" mých cest a také tehdy, když mi ostatní řeknou, abych už něco vyhodil a pořídl si místo toho nový kousek. Jinak bych byl schopný nosit boty do roztrhání. Vždycky si totiž říkám, že nejlepším doplňkem, který nikdy nevyjde z módy, je úsměv na tváři. Když jste v pohodě a jde z vás příjemno, anebo naopak, můžete mít na sobě, co chcete." Co se týče oblečení, je Vladimír Hron konfekční typ. Měří 185 cm a má velikost 48/50. Auto "Můj služebník i pomocník" "Deset let jsem jezdil vozy značky Opel, teď jsem přesedlal do vozu Audi. Udělal jsem dobře, protože má pohon na čtyři kola a to vzhledem ke stavu českých vozovek, obzvláště v zimě, přijde vhod." Auto je úplně nové, takže na snímku ještě nemá ani ´espézetku´." No a hodí se dodat, že barva nového vozu Vladimíra Hrona, připomínající karamelový krém, nebo bílou kávu, báječně ladí i s částí garderoby v barvě přírodní kůže. "Republiku projíždím téměř denně křížem krážem a většinou řídím sám. Nechám se vozit jen občas pozdě v noci, když jedu z představení a mám to domů daleko. Pak si sednu dozadu a odpočívám." Jídlo a pití "S alkoholem mě nenachytáte!" "Alkoholu se vyhýbám, nejraději piju vodu a čaj. Voda je výborná, řekl bych nejlepší ze všeho. Z jídla miluju japonské sushi a také italskou kuchyni. Obecně mám rád spíš lehčí jídla. Jeden čas jsem hodně ´ulítával´ na grilovaném kuřeti s dušeným špenátem. To je taková moje specialita. Nejen že mi to chutná, ale také mi to ohromně funguje na linii, protože nepřibírám." Moderní technika "Mobil používám, ale..." Někdy to vypadá, že Vladimír Hron jde proti proudu doby. Přestože je ´blázen´ do moderních technologií a týdně prý přečte minimálně deset odborných časopisů a rád se moderní technologií také obklopuje, v chatování na internetu vidí ztrátu lidské identity i svobody a nerad píše ´esemesky´. "Když mi někdo napíše Jak se máš? nedokážu napsat OK!. To mu raději zavolám. Když druhého nemůžu vidět, chci ho aspoň slyšet. Sms posílám opravdu jen v krajním případě. Myslím, že mnohem lepší je vzít tužku a napsat dopis." Profese "Dělám, co mě baví" Česká televize před pár dny uvedla první díl pořadu Hvězdy letí do století, který nahradil oblíbený pořad Jsou hvězdy, které nehasnou. Nový pořad se na obrazovce objeví čtyřikrát za rok, ale zasloužil by si víc. "Když je mi nejhůř a jsem unavený, vždycky mě z toho dostane, když vyjdu na ´plac´. Svých diváků si vážím, stejně jako všech kolegů, s nimiž mám tu čest spolupracovat."
Nosil někdy náušnici? "No jasně, tu v nose jsem sundal právě před chvílí," snaží se střílet si z nás. Přitom na krku nemá řetízek, na ruce nemá hodinky ani žádný prsten. "To mě prozradilo," konstatuje. "Pravda je, že na těle nesnáším vůbec nic. Jen v pubertě jsem pár dní nosil na krku křížek, který jsme s kamarádem našli ve mlýně, kde se prý udála vražda, ale to bylo všechno. Hodinky jsem také zkoušel nosit, ale když se mi rozbily, jásal jsem nadšením. Pod sklíčko jsem si pak místo ciferníku dal papírek s nápisem ´Klídek, máš ještě spoustu času´, a když se mě někdo zeptal, kolik je hodin, tak jsem mu to ukázal." Jak dlouho kouřil? "Kouřil jsem dlouho," tvrdí Vladimír Hron a opět nás ´lakuje´. Vzápětí totiž dodá, že kouřil čtyři dny v deváté třídě, protože kamarád mu řekl, že to funguje na holky a že bude pravý chlap. Jak se ale Vladimír přesvědčil, nic z toho se nepotvrdilo, a tak se svým prokletým kuřáckým životem brzy skoncoval. Vadí mu šediny? "Půlka lidí mi říká: Hele, barvi to. Druhá půlka: Hele, nech to. A já zase říkám: Hele, to jsem já! Šedivět jsem začal už v 21 letech, ale nikdy jsem o tom nijak zvlášť nepřemýšlel a vůbec mi to nevadí. K holiči chodím jednou za měsíc, většinou pár dní před natáčením, protože divák si zaslouží vidět mě upraveného.
