Mám strach. Kdo by ho neměl před schůzkou s ambiciózní Andreou ze seriálu Rodinná pouta. Bude zlá a bude ječet. Omyl. Herečka Dana Morávková (33) jako by Andree z oka vypadla, ale není zlá a nezaječela ani jednou. Mluvila tiše a s úsměvem. Když se hudebník Petr Malásek dověděl, že se jeho ženy chceme vyptávat mimo jiné i na odívání, poznamenal: "Aha. A to chystáte zvláštní vydání nebo nějakou speciální přílohu?" Vlasy po tátovi "Vlasy mám po tátovi, tatínek je měl hodně husté a pěkné. Když jsem se narodila, byla jsem kudrnatá a tmavovlasá, zrovna tak jako můj syn Péťa. Nakrátko jsem nikdy nebyla, jelikož jsem chodila do baletu, dělala moderní gymnastiku a k tomu dlouhé vlasy patří. Všechny holčičky tam měly drdůlky a copánky. Pro filmovou práci mě ale už od třinácti let německé produkce odbarvovaly na blond. Díky seriálu Rodinná pouta jsem se po letech vrátila k původní barvě. Do role Andrey mi vlasy žehlí speciální žehličkou. Jakmile si umyji hlavu, vlasy se mi totiž vlní. Maskérka mi poradila, že by se neměly fénovat, ale nechat uschnout přirozenou cestou. Na prodlužování vlasů bych nikdy nešla, jednak to nepotřebuji a jednak bych se bála, že mi vypadnou i ty moje vlastní. V létě ráda nosím culíky. Proč ne, manželovi i synovi se to líbí." Na chalupě se nemaluji "Základem je o pleť pečovat a vždy před spaním se důkladně odlíčit. Používám mléko na odličování, tonik a noční krém. Myslím, že je důležité krémy střídat, neboť jeden můj známý hlasatel si tím, že používal léta pouze jednu značku, vypěstoval alergii. Ráno nanesu denní krém, make-up, pudr, stíny, řasenku a místo rtěnky lesk na rty. Divadelní líčení je trochu jiné, do televize mě líčí paní maskérka, do civilu se pak líčím sama podle nálady. Proč bych se malovala třeba na chalupě, když jdu do lesa, to bych musela být blázen. Na kosmetiku bych chodila pravidelně a ráda, ale nestíhám." Oblékání "V civilu nosím džíny, trička, sportovní košile, mikiny. Teď v té strašné zimě jde ale móda stranou, důležitější je teplé oblečení. Hlavně si pořád říkám, že je podstatnější co má člověk v hlavě než na hlavě. Myslím, že je zbytečné dávat za šaty statisíce. Když si pořídíte nějaké avantgardní, stejně si je můžete vzít pouze jednou nebo dvakrát. Sama mám jeden nádherný model, oblékla jsem ho pouze jednou, a to na premiéru baletu, ke kterému jsem dělala choreografii. Kdykoli se na ty šaty podívám, vybavím si ty nervy i ten slavnostní pocit." Vzpomínka na socialistické oblékání "Teď seženete všude všechno, třeba i šaty pro malé krasobruslařky. Když jsem závodila já, maminka je musela sama šít a našívat na ně ručně flitr vedle flitru. Tepláky s lampasy jsem ale nenosila nikdy, i když jsme ve vrcholáči fasovali opravdu pěkné modely. Oranžovou soupravu s modrou sovou na prsou mám schovanou dodnes. V hodinách tělocviku to bylo obdobné. Holky nosily modré trenýrky a bílá trička, kluci červené trenýrky a bílá tílka. Když jsme měli na gymnáziu cvičení civilní obrany, běhali jsme po Letné v plynových maskách a pláštěnkách, na rukou i nohou navlečené igelitové pytlíky. Malé děti na pískovištích se nás bály. Myslím že jsem ani neměla džíny z Tuzexu. Měla jsem krásné manšestráky, ale bůhví, kde je máma sehnala. Kupovala látky a hodně věcí mi nechávala šít u švadleny. Díky krasobruslení jsem tehdy hodně cestovala a poznávala, jak lidé v západní Evropě žijí a jak se oblékají." Snubní prstýnek nesundávám "S kostýmní návrhářkou jsme se domluvily, že budu v seriálu účinkovat ve svých špercích. Měníme jen řetízky a přívěsky. Nejvzácnější je pro mě snubní prstýnek. Jsme s manželem pověrčiví, takže je nosíme stále. Jinak dávám přednost převážně šperkům z bílého zlata. A hodinky? Byli jsme s Petrem v Paříži a mě ve výloze zavřeného obchodu jedny úplně oslnily. Věřte nevěřte, druhý den u snídaně ležely přede mnou, Petr pro ně brzy ráno doběhl. Všechny šperky, co nosím, mám od manžela nebo od mé maminky. Vlastně jsem také jednou dostala od Petrovy maminky nádherné náušnice." Všechny boty hrají "Nosím převážně vysoké podpatky, dokonce v nich i řídím, jde o zvyk a líbí se mi to. Doma v předsíni mám velikou skříň jen na boty. Počítat je ani nemá smysl, ale stejně v současné době téměř všechny mé boty hrají v seriálu. A nejen boty - také šaty, kabelky, džíny, saka, noční košile, prádlo, všechno hraje. Asi polovina věcí pro mou roli je vlastních a polovina je nakoupená speciálně pro Andreu Liškovou. Její a můj vkus se liší hlavně v tom, že ona je podnikatelka a nosí převážně kostýmy, zatímco já jsem právě proto už kostýmů přesycená." Čtvrté patro bez výtahu "Udržuji se ve formě tím, že mám hodně práce. A když bydlíte ve čtvrtém patře bez výtahu, to se něco naběháte. Já nejsem štvanec posiloven. Když mám čas, tak jdu, ale znám i lepší program. Raději než v posilovně budu se synem na hřišti. Je mu šest a půl, teď je v tom nejhezčím věku." Kuchařku nikdy nenapíšu "Řeknu to upřímně, kuchařku nikdy nenapíšu. Ale mí kluci si nestěžují. Nejraději mám rychlé a dobré recepty. Teď mám oblíbené špagety, jsou za dvacet minut hotové a vynikající. Diety nedržím, když chci zhubnout, jednoduše omezím jídlo. Z ryb jsem si oblíbila hlavně suschi a to ještě jen proto, že je tam převážně rýže a ryby jen malý kousek. Snažím se jíst dostatek kuřecího masa, zeleniny a ovoce. Když pak mám potřebu tak trochu hřešit, dám si tatarák. Sladké jsem měla ráda v pubertě, teď si ho dávám jen výjimečně. Ale vždy po sedmi letech se prý mění chutě. Jako malá jsem nesnášela špenát a olivy, teď obojí miluju. Vůbec nemám ráda sladké nápoje, pokud něco ostřejšího, tak gin s tonikem. A když šampaňské, tak jedině suché a s jahodou!"