Páni, to je ale kočka, bleskne vám hlavou, když ji spatříte na vlastní oči. Jak to ta Petra Černocká (55) vlastně dělá, že vypadá na pětatřicet? Podepsala snad vlastní krví smlouvu s ďáblem? U někdejší čarodějnice Saxany lze protekci v pekle předpokládat. Leč všechno je jinak. Petra vypadá kouzelně, ale kouzla v tom nehledejte. Oblečení "Necítím až takovou potřebu běhat po krámech, je to pro mě smrtelně vyčerpávající. Všude v těch kabinách hraje hudba, je tam horko a prostě mě to moc nebaví. Jsem přesvědčená, že veškerý textil pochází z Asie, jen v některých buticích na tom přešijou ty nálepky. V těch úplně špičkových obchodech mají kvalitní zboží, ale upřímně řečeno, jeden kousek vás tam stojí tolik, že byste si za to koupila celej vietnamskej stánek i s prodavačem. Nejradši nosím to, co se momentálně nosí. Což jsem léta nemohla, volila jsem módu takzvaně zakrývací. Teď jsem konečně zhubla na takovou úroveň, že už můžu nosit džíny a vypasovanější trička. Jsem absolutně šťastná! Je fakt, že jsem se svými kily uměla pracovat tak, že si nikdo nikdy nevšiml, že bych byla nějak zvlášť tlustá. Měřila jsem 163 centimetrů a vážila skoro 63 kilo. Optimální váha je o pět, šest kilo míň, a to se mi konečně povedlo. Teďka si opravdu kupuju, co zrovna ty šílený návrháři vymysleli." Svatba s kytaristou "Loni na večírku jsem jedné novinářce řekla: No my se klidně vezmem! Ona na mě nevěřícně pohlédla a říká: Můžu to tam napsat? Já na to lehkovážně: Jen to tam napište! Jak to bylo jednou vypuštěný, tak mi pořád někdo volal, kdy už to bude. Tyhle okolnosti to hrozně urychlily. Při takové příležitosti se vás snaží všechny kamarádky úplně zpanikařit. Že prý šaty má navrhnout bůhvíjaká návrhářka, že na sobě musíte mít něco modrýho a tak. Zbláznili mě, až jsem řekla: Víte co? Konec! Seženu si nějaký šatičky, koupí se v Itálii v konfekci, mám k tomu krásnej klobouk a vyrazíme. Žádnou velkou šaškárnu jsem z toho dělat nechtěla. Šatičky byly krémový, trošičku podkasaný, na ramínka, vpředu s růžovým šněrováním, dlouhý nad kotníčky, jak husopaska prostě. A slamáček. Obula jsem růžové balerínky neboli piškotky. Bylo to takový maličko infantilní, ale proč by si člověk na svatbě něco takovýho nedopřál." Čepičky a kloboučky "Celej život nosím nějaký kloboučky a čepičky. Vždycky mi připadalo, že jsem v tom taková jako osamělá a že je to zbytečně zdobné. Najednou koukám, mladý holky choděj v čepicích a baretech. A Halina Pawlowská, ta má vždycky na hlavě nějakou čepici. Jednou jsme si porovnávaly naše reklamní fotografie a obě jsme měly modrobíle pruhované tričko a červený baret. Asi podobný vkus. Těch kloboučků, co já nakupuju! To jdu vietnamskou tržnicí, vidím, že mají modrou bekovku a prostě ji musím koupit! Moje krabice na klobouky je úplně přeplněná." Hodinky a prstýnky "Mám spoustu různejch cingrlátek, který si přikupuju a denně střídám, hrozně mě to baví. Zrovna minulý týden jsem si koupila zajímavý červený hodinky s červeným páskem. Čas od času přijde dcera a odebere ty z hodinek, které se jí hodí. Mám tak patery šestery, víc by mi připadalo už nemravný. Marnivost, která nemá vůbec žádný opodstatnění. Mám stříbrný, zlatý, pak s černým páskem, s červeným páskem a jedny zdobnější na večer. Časem budu zase obětí nějakých hodinek, protože je miluju. Prstýnků nemám tak moc. Teď mi přibyl jeden definitivně, svatební, ten nesundávám. U prstýnku předpokládám, že bych ho mohla ztratit. Vůbec nemám ráda drahý a luxusní věci, o který bych se musela bát. Považuju velkej luxus za naprosto zbytečnej. Jsem skromnej člověk a dokonce mě ten skromnej život baví." Vlasy "Moje vlasy! Byla jsem z nich celý život skoro nešťastná. Rovný jako hřebíky. Nakonec taky přišly do módy. Dnes jde o to mít vlasy co nejrovnější, dokonce můžou bejt jak dráty. Teďka konečně mám pravidelnej servis na vlasy. Objevila jsem kadeřníka, je mu čtyřiadvacet, je nekompromisní a tvrdí, že on ví nejlíp, jak mám být učesaná. Trvá tři hodiny, než mi tam udělá ten melír, ty barvičky, ty proužečky, co zrovna letí. Vždy odcházím s pocitem, který jsem nikdy dřív neměla: že totiž můžu být spokojena rovnou. Dříve jsem si říkala: Snad se to za měsíc srovná a doroste. Ale tenhle kadeřník mi vlasy sestříhá tak, že s tím nemusím vůbec nic dělat. Ráno vstanu a je to senzační." Líčení "S líčením to nepřeháním. S make-upem mě nikdo nikdy neviděl, jen před televizní kamerou, kde se to musí. Myslím že i díky tomu mám docela dobrou pleť. Nikdy jsem ji nemučila těma šminkama. Jen se napudruju, a když se potřebuju něčím namazat, obzvlášť v zimě, tak všem doporučuju modrou indulonu. Ty zázračné vitamíny v těch všelijakých krémech, ty bych chtěla vidět. Kdyby měly nožičky a chodily, tak tomu uvěřím. Jsem bledule, takže si udělám tvářičky, zapudruju, namaluju stíny a velmi tenounkou černou linku. Líčení považuju za něco, co je na ústupu. Cizinci od toho ustupují, ženy už nemají potřebu tak šaškovat. Když vidíte skutečně pěknou Francouzku, tak je minimálně nalíčená. Když vidíte někoho zmalovaného jak selská truhla, je z východu. U ptáků je to jinak: samci se fintěj. Chlapi ať se snažej, abychom si jich všimly. Nevím, proč mají mladý holky pocit, že se musí vystavovat a malovat jako zboží na trhu." Brýle "No a brejle, to je speciální kapitola. Chodím k optikovi tady ze Strašnic a dokola mu říkám: Ukažte mi nějaký červený brejle. Pořád nemá ty opravdu červený, vždycky jsou vínový nebo nějaký jiný. Teď mi nechal vzkaz, ať se stavím, tak jsem moc napnutá. Růžové mám samozřejmě taky, růžová letos vládla. Před lety jsem viděla obrovskou sbírku brejlí Jitky Asterové a říkala jsem si: Ježíš, ta holka je blázen! No a dneska jsem na tom úplně stejně, takže se jí tímto omlouvám." Petřiny dobrůtky "Snažím se vařit zdravě, u nás se jedná o oddělenou stravu, já na to věřím a osvědčuje se mi, že se po tom netloustne. Občas si koupím i nějaké biopotraviny, ale co si budem namlouvat, to by museli nějakej ten hektar pole odvézt na Mars, aby nebyl kontaminovaný. Snažím se konzumovat zeleninu a ovoce. Vařím zeleninová jídla, rýži, špagety, tu kachničku jenom o Vánocích. Můj Jirka miluje ryby, výborně je obaluje, smažíme ovšem jen málokdy a na olivovém oleji." Petřiny hříchy "Když chci vyloženě hřešit, tak si kupuju hořkou čokoládu. Miluju zmrzlinu, zvláště čokoládovou. Potom mám zvláštní úlet s burákovou pomazánkou. Získala jsem na ni závislost, až jsem musela k doktorce, že mi nějak škrundá v břiše. Doktorka povídá: A copak jste papala? A já: Půl piksly burákový pomazánky. Předtím jsem na tom takhle byla kvůli nugetce." Proč Petře nerupne v zádech "Mám permanentku do fitka, chodím dvakrát týdně. Vždycky se donutím tam jít, je to protivný, nejkrásnější je ta chvíle na konci ve sprše. To má pak člověk velmi radostný pocit. A navíc se mi nemůže stát, že se v autě pro něco otočím dozadu a rupne mi v zádech."