Karel Gott (65) po svých letošních narozeninách nestačí překvapovat. Zpívá na akcích podporujících politickou stranu, přitom své klasické vánoční turné po mnoha letech letos vynechá. Slavík se nám mění a dělá už jen to, co chce. Nemíní se zbytečně vyčerpávat a vystavovat své hlasivky nástrahám prostuzených hal. Baví ho psát si hudbu, zpívá o sobě jako o oživlé mrtvole a v novém muzikálu Tři mušketýři si s obrovským potěšením hraje na Alexandra Dumase. O Silvestru nechce koncertovat, ale vyrazit s partou přátel k moři. A 30. Zlato-český slavík? S tím prý letos absolutně nepočítá. Karle, trošku začínáte šokovat. Je pravda, že letos nebudete mít po třiceti letech vánoční koncerty? Loni jste je měl v Německu a teď je řada přece zase na nás... Nebudou a zvážil jsem všechna pro a proti. Takové vánoční turné je pro mě vždycky obrovský nervák. Je to jako sport v té nejvyšší kategorii. Zpívám půldruhé hodiny a nesmím být ani přinejmenším indisponován, což se mi v prosinci velmi často stává. Většinou se zpívá v halách, kde pod pódiem i pod diváky na ploše je led. Při koncertě se také obvykle zpotím a pak se podepisuji v hale někde v průvanu. A než turné dofinišuje do pražské Lucerny, kde už stojí všechny ty televizní vozy a kamery, jsem hlasově indisponován. A to nemáte doktora, který by vás ochránil? Ale ano, ale dopadlo to zatím vždycky stejně. Přijdu ke svému krčaři do Nemocnice na Homolce a on už tam od rána na mě čeká s fidlátkama a říká: "Už jsem připraven pane Gotte, máte přece dneska večer koncert v Lucerně, ne?" Takže vánoční turné rušíte, protože se bojíte o hlas? Taky. Důvodů je ale víc. Na takovém turné musíte mít nový repertoár, hit. K tomu všemu ta novinka musí uzrát, jinak u publika nezabere. To už znám. Vždycky, když zazpívám novinku, kterou lidí neznají, říkám okamžitě kapele: "Škrtejte, vraťte noty, to nezabralo..." Přitom je to všechno týdny předtím tak pracně nastudované. A když potom zazpívám takovou Je jaká je, sál najednou ožije a publikum vděčně zatleská už do prvního taktu. A není náhodou tím nejhlavnějším důvodem, že o Vánocích letos nekoncertujete, spíš turné pro ČSSD, na kterém zpíváte? Ne hlavním, ale také jedním z důvodů. Byl by přece nesmysl jezdit po těch stejných městech za dva měsíce znovu. Zpívat pro sociální demokraty je tedy pro vás příjemnější než vánoční koncerty? Určitě vám neřeknu: "Já nic, já muzikant." Jsem si vědom, komu zpívám. Je to ale spíš úcta k panu premiérovi Grossovi. Chodí na moje koncerty, a když se ho zeptají, jakou hudbu poslouchá, vždycky jmenuje mne. K jeho politické straně se ale nikdy verbálně nevyjadřuji. Početl jsem si tuhle, jak jsem zpíval vždycky pro mocné. Některé argumenty ale považuji za naprostou zabedněnost, jako že jsem zpíval pro komunisty. Copak oni tam dnes v tom sále nesedí? Nejsem nikdy proti politickému přesvědčení někoho, kdo přímo neubližuje. Všichni, kdo tu žili, tak pracovali, ať jakkoli, pro ten systém. Výše honoráře v tom nehraje roli? Zase ty honoráře... Velice trefně o tom mluvil Petr Novotný: "Aby bylo jasno jednou provždy: Je to naše profese, která nás živí, a honorář pochopitelně hraje roli." Otázkou ale také je, kdo je co ochoten našemu managementu zaplatit a kolik z toho ten interpret má. Pořád se někde spekuluje o našich výdělcích a někdy to jsou přestřelené sumy. Tak aspoň řekněte na rovinu, jestli jsou vám bližší názory prezidenta Klause nebo premiéra Grosse. Ne všechny názory těchto pánů, kterých si velice vážím, jsou mi blízké, ale od obou si umím vybrat ty, se kterými se ztotožňuji. A proto kdykoli tito pánové o mě projeví zájem, reaguji pozitivně. Jak tedy budou vypadat vaše soukromé Vánoce a Silvestr? Vánoční svátky jsou vždycky zásadně doma a jinak na konci roku dělám různá gala u nás i v jiných zemích. A Silvestr? Letos bych rád udělal výjimku a odjel s Ivanou a nějakou dobrou partou kamarádů někam za sluníčkem. Výjimečně chci být bez práce. Takže chcete po těch mnoha letech konečně klid. Já a klid? Já jsem velmi nervní typ chlapce! Taková společná cesta musí být hlavně zábavná. Válet se na slunci, to opravdu nestačí. To bych za hodinu sbalil to lehátko a upaloval zase na letiště. Natáčíte teď nové cédéčko. Budete v něm opět "Poslem dobrých zpráv", jak se vám už léta říká? Myslím, že budu, ale až na jednu malou výjimku. Můj produkční v Mnichově Herman Weindorf mi napsal píseň o Arše Noemově. Noe ale tentokrát se svou archou, která je základem naší koexistence, nepřijede. Čili tentokrát nejsem zrovna poslem dobrých zpráv, jinak se ale na celém albu pochopitelně držím svého směru. No, to se nám moc nezdá. Slyšeli jsme, že na albu má být i nějaká písnička o zombie (oživlá mrtvola - pozn. aut.)... To mi jednou Michal Horáček přinesl text bez hudby. Nabídl, že by ho zase mohl zhudebnit Petr Hapka. Když jsem si ale přečetl text, jak mě stokrát pohřbili a já stokrát vstal, řekl jsem si: Žádný Hapka! Já jsem přece ten zručný zombie a mám výcvik z Abbey Road (ulice v Londýně, kde měli Beatles nahrávací studio - pozn. aut.), hudbu si musím napsat sám. Pokud tedy Petr Hapka dovolí. A jsme zase u toho. Vy šokujete. Vy už si umíte sám ze sebe dělat legraci i v písních. Pokud víme, článek pana Lukeše, že na světovou výstavu EXPO 2000 v Hannoveru posílají zombieho, se vás ale dotkl. Nejdříve se mě dotkl, ale pak jsem se na sebe podíval do zrcadla a s hrůzou zjistil, že já opravdu vypadám na tolik, kolik mi je. Přece se kvůli tomu hradnímu "obrchochovi" (přemoudřelec - pozn. aut.) nepicnu jenom proto, že jsem starší chlap! Vy jste si ale sám napsal hudbu ještě k jedné písni. Ano, je to píseň Ženy, které nemůžeme mít. Ten text, který napsal úplně mladý kluk Adam Suchý, mě velice zaujal. Hmm. A kolik žen, Karle, jste v životě nemohl mít? Ale, to se nedá ani spočítat. Potkávám je vlastně každý den. Na ulici, v obchodech, na křtech, party, na rautech, premiérách… Jo takhle. Musíte se tedy cítit naprosto neukojený... A to je právě ten můj hnací motor. Na albu zazní i duet s Martinou Balogovou od Karla Svobody a jinak všechny další písně budou také původní? Jen původní. Čtyři mně napsali i zahraniční autoři. Vedle Weindorfa to je ještě John Čapek, který skládá i pro Cher, Roda Stewarda a Céline Dion, a Petr Howard, ten zase spolupracuje s Cliffem Richardem. Vy skládáte u piána nebo si to nahráváte na magnetofon? Nápad si vždycky nazpívám na magnetofon. Do toho profesionálního konce, abych mohl ve studiu rozdat noty anebo zapsat všechno do počítače, to dotáhnout ale neumím. Proto ke mně domů chodí vynikající kytarista Charlie Blažek se základní výbavou pro demosnímek. Já mu řeknu svoji představu o doprovodu, on nastaví elektronické bicí a začne se hrát. Já mu nápad zazpívám a řeknu představu o doprovodu. Kolikrát si říkám, že bez něho bych jen těžko došel k tak skvělému výsledku. A co jinak doma? Nic se nemění. Skvělý. Opravdu? A kyčel nezlobí? Já už se uspokojuji tím, že to s ní není horší. Když mě začne bolet zub, jsem rád, že pro bolest zubu zapomenu na bolest kyčle. Naštvalo vás v poslední době vůbec něco? Spíš rozesmálo. Hlavně to, že se bojím operace kyčle, protože bych po ní mohl být impotentní. Potom, že na Mělníku zpívám nějakým hrncům. No a tuhle nějaká paní redaktorka chytře napsala, že jsem tam zpíval na playback. No tak to už mě trochu naštvalo. Protože na honorovaném koncertě zpívat na plný playback pokládám za podvod. A to už je nařčení! Třicátý slavík, kterého dostanete v prosinci, vás ale určitě uklidňuje... To se mýlíte, protože já ho nedostanu. Budu rád, když mně dají vědět, že jsem v nominaci a když mě vůbec pozvou. Pozorně sleduji produkce mých kolegů a k tomu ještě popularitu finalistů SuperStar. A tak si myslím, že to s Českým slavíkem pěkně zamíchá. A potom, rozhodují ti, kteří hlasují přes SMS. Tak to rozhodně není starší publikum, které se mnou šlo těch čtyřicet let. Vy jste ale skeptik... Radši čekám vždycky to horší a o to větší radost potom mám z vítězství. A když nevyhraju, mohu alespoň říkat známým: "No, vždyť jsem to říkal!" Ale do Alma-Aty na koncert s Lucií Bílou a Štefanem Margitou v prosinci pojedete? A víte, že ještě nevím? Zajisté by to byl zajímavý výlet. Mě vždycky lákaly exotické cesty. Vážit ale kvůli jedinému koncertu takovou štreku do Kazachstánu… A je to přece jen v tom prosinci. Ještě to zvážím. Takže takové malé nahrávací studio Na Bertramce? Jen dvě kytary a bicí. Je to velice inspirující, dotvářet takto píseň ve dvou. Kdysi jsem to podobným způsobem ještě v Apollu dělal s Láďou Štaidlem a Rudolfem Roklem, potom ještě s Pavlem Větrovcem.