Chronický bavič s nakažlivým smíchem, vášnivý milovník dobrého jídla, moderátor, herec, podnikatel. Jak dokáže Petr Novotný (57) všechno skloubit dohromady, je mnohdy záhadou. Splnil si všechny své sny, je šťastný a spokojený. Co je ale jeho posledním a největším přáním? Má mindráky? Rozmazluje svou rodinu? Kdo pod ním nechtěl nikdy pracovat? Proč chce odejít do Řecka? Kdo je jeho noční můrou? Nechal jste se slyšet, že se brzy odstěhujete na Krétu. Jak vás to napadlo? Výraz odstěhovat se na Krétu vypadá, jako že prchám nebo že chci emigrovat. To není tak úplně přesný. Já přemýšlím o tom, že mi třeba - a nebude to tak daleko - jednou bude šedesát a že bych mohl polevit. A protože já jsem typickej workoholik, čili musím nějakým způsobem pořád pracovat, tak už delší dobu vymejšlím, jak by se dalo pracovat na té Krétě. A protože můj obor je podnikání a psaní, tak jsem zjistil, že obojí funguje naprosto dobře. Když má člověk dobrou techniku, může vést firmu odkudkoliv. A psát se může taky kdekoliv. Mě ta Kréta úplně nabíjí. Mám ji tak rád, že tam hledám jakési místečko, kde bych mohl bydlet vždy tak polovinu roku. Ale udělám to až v době, kdy moje menší děti přivedu do života, a to ještě takovejch čtyři pět let minimálně potrvá. Co byste tam dělal? O tom já právě přemýšlím. Mě by tam bavilo psát. Já hrozně rád píšu. A je to v podstatě taky jedno z mejch povolání, kterému se nevěnuju pořádně, protože nemám dostatečnou koncentraci. Já vlastně píšu tak hodinu, dvě denně, a to je hodně neekonomické. Protože když se člověk opravdu rozjede, tak musí na zkoušku nebo někam něco točit nebo na vystoupení. Ať kdykoliv odjedu kamkoliv, na místo, kde to už znám a nemusím chodit a dívat se po nějakých novinkách, dokážu psát třeba šest, sedm hodin denně. A mě to opravdu baví. Co píšete? Tak většinou scénáře a jednou za rok knížku. Je vaše podoba s Janem Werichem náhoda? Je to možná tím, že já, když se směju, tak mi mizej oči, ale jinak si myslím, že jemu teda nesahám ani po kotníky. Já jsem na něm měl hodně rád, že to byl člověk, kterej kromě toho, že úžasným způsobem bavil lidi, měl úžasný, až filozofický zázemí v projevu. To bych já mít chtěl, ale nemám. Vyměnil byste svých pět titulů Bavič roku za jiný, třeba Muž roku? Ne ne. Já myslím, že být pětkrát po sobě nejpopulárnějším bavičem roku, to mně udělalo hroznou radost. To bych hned tak neměnil. Mě to opravdu potěšilo. To nesvědčí v žádným případě o kvalitě, ale o určitý dávce popularity a každý umělec, který svoje povolání myslí vážně, chce být populární. Že někdo říká, že ho popularita otravuje a bere mu soukromí, tak tomu já teda nevěřím. Jste si jistý, že každý vtip, který zazní ve vašem pořadu, bude mít úspěch? Tak to je trauma, který má každej komik, který sám pro sebe píše, se ptát sám sebe, jestli je to veselý. U mě je to složitý ještě tím, že já sám sebe dovedu tak dobře pobavit, že mně připadá vtipný úplně všechno, co napíšu. (smích) Sebe pobavím tak jako málokdo. Ale samozřejmě se velmi často mýlím. Na čí názor tedy nejčastěji dáte? Výborný je na to pan režisér Adamec. Ten, když vidí něco poprvé, tak se směje, až dokonce někdy zatleská ručičkama. To je pro mě velká pocta. Někdy si ale strčí celou pěst do oka, teď se tam tou pěstí dloube, a to je moje noční můra. To když začne v hledišti dělat, tak já postupně ztrácím svoji jistotu. Nemá tolik času na diplomacii, tak řekne: To není vtipné. A někdy dokonce vyžene mě a spoluautora do šatny a tam nás nechá bejt. Zastaví zkoušku, pošle všechny na oběd a čeká, až to uděláme vtipněji. To jsou chvíle, kdy jsem pak rychle zpátky na zemi. Rozmazlujete svoji ženu? Já se teda o to každopádně snažím. Na to by vám musela odpovědět ona. Je ten typ, který doma všechno oddře. Přestože chodí do práce, ona je učitelka, tak se věnuje domácnosti a pochopitelně výchově dětí. A já se jí to snažím všemožně zpříjemnit, takže se snažím občas vymyslet nějaký zajímavý program, snažím se ji odvézt někam na cesty, snažím se jí doma vytvořit takový prostředí, aby se tam nestresovala. Takže jsme taková pohodová domácnost. A co děti? Rozmazlování je dokonce výraz, kterej doma při výchově vysloveně používáme. Vždycky to u nás znamenalo: Pokud půjde ve škole všechno dokonale optimálním způsobem, nastává éra rozmazlování a je opravdu vidět. Dítě si prostě řekne, co by chtělo, a dostane to. Ale v momentě, kdy ve škole přituhne, a i to se stává, tak éra rozmazlování okamžitě mizí a děti to poznaj taky. Povídá se, že Amfora je českou šoubyznysovou mafií a nikoho mezi sebe nepustí. Tak v tomhle je pravdou jenom ta druhá část, kdy ta Amfora mezi sebe nepustí nikoho. Spíš bych měl říct, že je klub se vším, co ke klubu patří. Tedy uzavřená společnost, kde někdo nový se opravdu dostane poměrně těžko. Tak jako se dostane těžko někdo do anglického klubu. Takže to není mafie? To, že je to mafie, jsem slyšel tolikrát, že se tomu musím smát. Amfora má tu zvláštnost, že je to opravdu klub různých lidí, kteří si v tom povolání opravdu rozumí. Tam se opravdu dělají uplně normální obchody, jako kdekoliv v klubu. Pokud ti lidi drží pohromadě a vzájemně si pomáhají, tak tomu můžeme třeba s trochou ironie říkat: protekčně. Ale mafie v žádném případě. Máte z něčeho opravdový mindrák? Já se chlubím tím, že žádnej mindrák nemám. Takže mám ke komplexu méněcennosti takovej pohrdavej vztah. Mám pocit, že mindrák je forma nedůvěry v sebe sama. Člověk sám sobě dostatečně nevěří, vytvoří si mindrák a tohle strašně oslabuje. Člověk s mindrákem je nedostatečnej. Myslím, že by každej měl zkusit s tím nějak bojovat. A proto já o sobě tvrdím, že žádnej komplex méněcennosti nemám. Ale můžu se plést. Máte snad všechno. Sníte ještě o něčem? Já mám takový sny... Měl jsem jich v životě moc a musím říct, že jsem si je všechny splnil. Udělal jsem pro to úplný maximum. Jeden můj velký sen je mít v Praze svoje vlastní divadlo. A ten já určitě uskutečním. Myslím, že do takových dvou let. To je takový ten poslední velký sen, který bych chtěl dovést ke skutečnosti. To znamená, že už je třeba vyhlídnutá nějaká budova? Řekl bych, že přesně tak to je, ale ono se to nemá říkat, dokud člověk nemá v ruce smlouvu. Je opravdu vyhlídnutá budova přímo v centru Prahy. Bude to komediální divadlo? Bude to zábavní divadlo, kde toho bude hodně. Ale ten hlavní důraz bude kladen na zábavu. Aby lidé kterýkoliv večer dostali možnost se opravdu pobavit a uvolnit se. Budou tam i hudební pořady zábavného typu, kabaret a bude tam taky šantán, kde by měla působit ještě lehčí múza. Kdo z vašich svěřenců v agentuře 6P je pro vás nejcennější? Musím poctivě říct, že nejcennější v agentuře jsou ti svěřenci exkluzivně zastupovaní. Kterým se staráme takříkajíc o všechno. Musíme jim dodat veškerý servis, který potřebujou ke svý práci. Současně od nich vyžadujeme, aby maximálně pro naši agenturu pracovali. Bez nároku na pořadí jsou to určitě Petr Rychlý, Halina Pavlowská, moje dcera Lenka, Davide Mattioli, SuperStar Julian Záhorovský se Šárkou Vaňkovou. Je nějaká celebrita, kterou jste chtěl získat a ona se nedala? My bez problémů dokážeme zprostředkovat kohokoliv z naší současné zábavné scény. Ale opravdu exkluzivně nemáme moc umělců a ani se moc o další přírůstky nesnažíme. Ale určitě jsou umělci, navíc mně velice blízcí, kteří by se mnou exkluzivně nenechali zastupovat. Například Josef Alois Náhlovský nebo třeba Honza Nedvěd. To jsou moji opravdoví kamarádi, kteří, přestože nějaké pokusy byly, pro mě nebudou pracovat. A důvod? To se musíte zeptat jich, ale myslím, že nechtějí být nikým vázáni, že chtějí sami rozhodovat o svých vystoupeních, o svých honorářích, o svém repertoáru. Chtějí mít naprostou volnost a svobodu - a to by u nás asi neměli.