V Košicích to žije! Metropole východního Slovenska se stala prvním místem, kde začalo hledání slovenské SuperStar! Bezmála sedm set mladých lidí se rozhodlo zkusit svoje štěstí a stát se hudební hvězdou. Proč? Chtějí opustit svět, kde mají v restauracích k dispozici jenom čtvrtinu z nabízených pochoutek v jídelním lístku! Nechtějí se fackovat s partičkami opilců na hlavní košické třídě! Nechtějí platit za plechovku energetického drinku tři sta korun! Chtějí se stát hvězdou! Všichni, i pětadvacetiletý Braňo z Gelnice. Zpívat moc neumí, měří sto padesát centimetrů a vše si zapisuje do bloku, aby na nic nezapomněl. Dostal číslo 688 a vyrazil do boje. "A teď všichni zakřičte: Protože Slovensko hledá SuperStár," snažil se rozproudit asistent režie v úterý ráno ospalý dav před košickým hotelem Slovan. Odpovědí mu bylo zmatené halekání pokřiku, který prostě nejde skandovat. Kdyby chodil na fotbal, tak by to věděl. "Co to tady prodávaj? Americký hot-dog?" ptala se zmatená stařenka ve východňárském kroji dvou romských dívek čekajících ve frontě. "Budeme v televizi, to bude paráda! A stánek s těma novejma párkama je ještě zavřenej," podaly zmatené ženě dívky vyčerpávající informaci. "Nemám trému z poroty, jenom strach ze soudu," svěřil se Braňo těsně poté, co si přilepil na hruď svoje "startovní číslo". Blondýn s batůžkem si totiž vybral písničku od německé skupiny Modern Talking a podle vlastních slov nemá dojednaná autorská práva. "To by mě mohl Dieter Bohlen zažalovat a nechat zavřít," poněkud svérázně vyložil autorský zákon Braňo. Naštěstí mu žádný soud po jeho vystoupení nehrozil. Zapomněl totiž text svého songu a s porotou si jenom popovídal. Hudební učitelé, kteří dělali první selekci účastníků, ho poslali pryč. Zčásti kvůli jeho nezpívání, zčásti kvůli tomu, že do zkušební místnosti vstoupil se svým číslem 688 jako jeden z prvních. Braňovi to nevadilo, posadil se v jednom ze sálů hotelu Slovan a začal si zapisovat vše, co kolem sebe viděl. A viděl toho dost. Více než šest set "slovenských SuperStar" nervózně čekalo, až se dostanou před první porotu. Ta hlavní, v čele s populárním zpěvákem Palem Haberou, měla dorazit až za dva dny. Před legendu slovenského popu ovšem mohli přijít jenom ti lepší, ti předvybraní. "Mám jeden velký vzor, je to Jana Kirschner," svěřila se těsně před vystoupením dvaadvacetiletá Petra. "V Čechách se mi nejvíce líbí Karel Gott a Sámer Issa. S tím bych nechtěla jenom zpívat, ale i chodit," prozradila Petra svůj sen. Možná bude mít šanci, protože do dalšího kola prošla. Zatímco někteří kandidáti trénovali zpěv, jiní si chladili hlasivky. "Dám si jedno pivo a dvě becherovky," objednal si dvacetiletý Pavel na baru. "Potřebuju trochu uklidnit," vysvětloval svoji zakázku číšníkovi, kterému to bylo zcela jedno. Bylo mu to jedno celé dopoledne, a tak pospávající Pavel krátce před jednou hodinou "prošvihl" svoje pořadové číslo. Poté, co se vzbudil, šel raději domů. Zato devatenáctiletý Martin byl v pohodě. Ráno si oblékl svoje nejlepší šaty - kostičkované kalhoty, fialové sako a nové tenisky - a vyrazil dobývat svět. Posadil se do pohovky, z igelitové tašky vytáhl první chleba se salámem, celkem jich měl šest, a celý den se nehnul z místa. Jenom mezi třetím a čtvrtým chlebem se zvedl a šel porotě zazpívat Holubí dům. Překvapivě uspěl a ti, kteří byli posláni domů, začali šeptanou propagandu, že porota chce kromě zpěváků i "exoty"! Martinovi to bylo jedno, měl ještě co jíst. Ve třech místnostech se střídali kandidáti na SuperStar a více než šedesát procent neuspělo. Někteří to nesli statečně, jiní s trochou pláče. Marián, který přišel ve stříbrném obleku po bratrovi, nedokázal pochopit, proč se porotě jeho lidovky nelíbily. Ester převlečená za kovbojku neprorazila s hity Waldemara Matušky. Krátce před třetí hodinou odpoledne zůstalo v hale hotelu Slovan jen několik posledních zoufalců. Martin jedl poslední chleba a broukal si Holubí dům. Braňo si zapsal do deníku, že by měl jít domů. "Běž to zkusit ještě jednou, třeba dostaneš druhou šanci," povzbudil jsem smutného blondýna. Tak to zkusil. Na text písničky si znovu nevzpomněl, proto začal vyprávět o tom, jak má rád přírodu, že chce dělat modeling a dopisovat si s Madonnou. Třikrát mu spadl deník na zem a jednou si zavazoval tkaničky. A porota, snad z dobrého srdce, snad ze smyslu pro humor, ho poslala dál. "Já budu SuperStar, já budu doma slavný, budou o mně psát v novinách. To si musím zapsat," radoval se Braňo ze své životní šance. A měl pravdu, už je z něho SuperStar, v Gelnici určitě!