Parťačka nováckého miláčka Pavla Zuny, brněnská rodačka, absolventka filosofické fakulty Pavla Charvátová (29). V hlavní zpravodajské relaci nahradila Mirku Čejkovou. Vdaná blondýnka je považována za jednu z nejhezčích televizních tváří. Líbí se sama sobě v televizi? Štve ji Pavel Zuna? Jaké chce mít své děti? Dělá vám dobře sláva? Sláva je příjemná a kdo říká, že ne, tak lže. Ale určitě má i své stinné stránky. Mám to štěstí, že na mě nikdo není nepříjemný, nepokřikuje na mě. A když už mě někdo potká a pozná, tak se spíš diví: Jé, to jste vy?! Lidi jsou vesměs fajn. Zalitovala jste někdy, že jste opustila veřejnoprávní televizi? Nelituju. Jsem ráda, že jsem přešla na Novu. Myslím, že to byl krok správným směrem, který mě vede zase někam dál. Bylo těžké nahradit Mirku Čejkovou? Já jsem nikoho nenahrazovala. Mirka odešla a zůstalo po ní volné místo.To máte stejné, jako když z firmy odejde třeba dobrý obchodník. Musíte najít někoho nového, ale nekoukáte přece na to, jestli se tomu původnímu zaměstnanci podobá nebo ne. Důležitý je pro vás výsledek jeho práce. Na Nově na to volné místo hledali někoho, kdo už má zkušenosti a vybrali si mě. Už jsem měla za sebou profesní výsledky, nebyla jsem žádný začátečník. S Mirkou Čejkovou mě diváci nikdy nesrovnávali. Nepamatuju se, že by někdo něco takového napsal. Brali mě od začátku jako Pavlu Charvátovou a já jsem ráda, že to tak bylo. Jaký je Pavel Zuna? Jaký je jako šéf? Působí jako sympaťák, je přísný? Kamarádský? Pavla jsem jako šéfa zažila jenom chvíli. Myslím, že byl přísný, a domnívám se, že to je tak dobře. Protože věděl, jak věci mají vypadat, a tou přísností je dováděl k úspěšnému konci. Neřekla bych, že by byl pedant nebo nepříjemný, to ne. Dá se s ním o věcech diskutovat, a to se nedá říct o každém. Navíc je chytrej. Má Pavel nějakou vlastnost, kterou vás štve nebo štval? Mě Pavel neštve. Asi by se našla nějaká vlastnost, kterou své okolí štve, ale musela bych nad tím vážně dlouho přemýšlet. Protože my se vlastně vidíme jen deset dní v měsíci vždy odpoledne, takže máme vlastně strašně málo času na to, abychom se stihli štvát. Ponorková nemoc nemá čas propuknout. V jednom rozhovoru, který jsme společně dělali, řekl, že se o něm říká, že je cholerik. Pravda je, že když ho něco spravedlivě naštve, tak se dokáže rozčílit. Ale to umí asi každý z nás. Veřejnost si moderátorské páry ráda spojuje jako páry milenecké. Žárlí váš manžel někdy? Ježíš... To mě fakt překvapujete touhle otázkou. Nežárlil a ani by ho to snad v životě nenapadlo. Pavel je kolega, je to parťák, ale že by na něj můj muž žárlil..... To se budu muset Tomáše zeptat (smích). On si Pavla taky váží jako profíka, protože to, co dělá, dělá dobře. Co vám na vaší práci vadí? Vždycky mi něco vadí. Třeba že něco řeknu jinak, než jsem si naplánovala, že udělám nějakou chybu ve výslovnosti, že zaškobrtnu nebo se blbě zatvářím nebo něco nenapíšu úplně puntičkářsky dokonale. Vždycky mě něco naštve nebo mrzí, ale to mě mrzí na tom, co já do té práce vkládám. Moje práce jako taková je fajn a mám ji ráda. Jak se připravujete na vysílání? Zkoušítě si třeba výrazy před zrcadlem? Doma se nepřipravuju nijak, kromě toho, že sleduju zprávy, když nehlásím. Snažím se to vidět všechno - na Primě, na ČT jedničce. Pro srovnání. Nerada čtu papírové noviny. Když jsem práci, máme každý den poradu, na ní se dozvím, co se ten den do zpráv chystá, a pak se ještě ptám editora na podrobnosti. Chci mít jasno, o čem ta zpráva je. Pak mi nedělá problém nasadit ten správný výraz. Kvůli výslovnosti si čtu nahlas, protože občas si právě člověk něco napíše tak krkolomně, že se mu to potom velmi špatně vyslovuje. Shluky samohlásek, slov za sebou. Do práce dojíždíte. Neunavuje to? Nechcete se přestěhovat do Prahy? Pocházím z Brna a prožila jsem tam půlku života. Jsem už Pražák, ale loni jsme se s manželem přestěhovali na venkov. Mám to štěstí, že jezdím do Prahy malebnou a nádhernou krajinou, která mi dokáže dodat energii, i když je úplně šedivo. Kdy chcete mít děti? Až to přijde, tak to bude. Nemám ráda plánování. Kdybyste je měla mít hned? Tak bych měla samozřejmě radost. Jaké by vaše dítě mělo být? No po mně raději moc ne (smích). Vlastnosti by asi mělo mít po manželovi a po rodičích částečně mých a jeho. Z každého to nejlepší. Ale samozřejmě že opak bude pravdou, realita bude krutá a náš mrňous bude určitě hrozně zlobivý dítě. Jaké ty dobré vlastnosti má váš muž Tomáš? Můj muž je chytrý, vtipný, má smysl pro realitu, což mi občas chybí. Mám tendenci vířit myšlenkami a mířit někam do oblak. A on mě vždycky vrátí nohama na zem a řekne mi: "No to ne, takhle by to nešlo". A já jsem mu za to vděčná, už mi tím párkrát zachránil nos. Takže tenhle smysl pro realitu by asi naše dítě mělo mít po něm. Tomáš má taky obchodního ducha, to mi úplně chybí, a myslím, že by tuhle vlastnost ten budoucí človíček v sobě mít měl. Protože by to určitě využil. A taky by mohl bejt trochu praštěnej, aby to nebyl zas úplněj suchar. Ale ono to stejně dopadne úplně jinak, po svém (smích). Kdo se z vašich kolegů stal vaším kamarádem? Nebo na pracovišti nejsou kamarádské vztahy? Kamarád je vzácný člověk. Já bych s tím slovem docela šetřila. Čeština má tu smůlu, že pro různé vztahy mezi lidmi má málo přesných pojmenování. Kamarády mám tak tři, čtyři za celý svůj život. A víc jich do budoucna asi ani mít nebudu. Ale mám plno přátel, se kterými je fajn. V práci máme vztahy spíš pozitivně naladěné a neřekla bych, že jsou jenom kolegiální. Jaké jsou vztahy mezi moderátorskými dvojicemi? No, výborné. My se totiž vídáme strašně málokdy. Protože se v práci míjíme. Vídáme se vlastně jen na různých společenských akcích. Nevím, jak a jestli se mezi sebou vídají zbylé dvě dvojice, ale myslím si, že jsou naše vztahy bezproblémové. Nemáme čas lézt si na nervy. Chcete u profese moderátorky zůstat co nejdéle, nebo míříte jinam? Chci to dělat, dokud mě to bude bavit, dokud o mě lidi budou mít zájem, dokud to bude k něčemu vypadat. Nepředstavuju si, že bych lidem stárla před očima a jednoho krásného dne by mě ze studia vynesli nohama napřed. Myslím, že všeho má být do času. Teď není na místě uvažovat o tom, jak dlouho to ještě budu dělat. Nezáleží to taky jenom na mně. Je to profese vrtkavá. Až přijde nějaká jiná životní etapa nebo nabídka nebo nějaký velký zvrat v mém životě, tak obrátím list a půjdu dál. Když jste doma a zapnete televizi, co si pustíte? Já to přepínám všechno a hledám. A vůbec nekoukám na to, jaké se vlevo nahoře na obrazovce objeví logo, jestli je to ČT jedna, dva, Nova, Prima... Ještě máme taky Óčko a kanál TV Praha, ale tak daleko jsem se pořád nějak nenaučila přepínat, protože donedávna jsme měli programy jen čtyři. Jsem holt tou čtyřkou vnitřně limitovaná (smích). A nejmilejší pořady? Pohádky a když se povede, tak přírodopisný dokument a dobré detektivky. Hercule Poirot, Agatha Christie,... Líbíte se sobě na obrazovce, nebo se vám realita zdá lepší? Jsem velký sebekritik a vždycky na sobě najdu nějakou chybu. Musím říct, že v tomhle jsem se ještě nikdy nezklamala. Vždycky jsem na sobě našla něco, co by mohlo být jinak a lépe. Řeknu vám to takhle - v televizi se vidím namalovaná, učesaná, oblečená a doma? Tam se vidím, když ráno vstanu a vlezu do koupelny. Tak co myslíte...?