Ještě SuperStar nevyhráli a už jsou z nich hvězdy. Sámer Issa (18) a Aneta Langerová (16). Vítězové prvních dvou čtvrtfinále. Sítě mobilních operátorů div nezkolabovaly. Statisíce sms hlasů. Rázem je zná skoro celý národ. Lidé je zastavují na ulici. Zástupy ctitelů a ctitelek. Ale i první pomluvy. Život se jim změnil od základu. Stoupla jim sláva do hlavy? Jací jsou v soukromí? Odkud vystartovali k výšinám? Panelák na okraji Děčína. Porouchaný výtah. Dveře bytu ve třetím patře jsou pootevřené. "Vy jste montér? Ne? Čekám, že mi přijdou rozebrat a odvést starou skříň," povídá paní Miroslava (39). Syna Sámera viděla naposledy v neděli v televizi. Pak si jen volali. Měl spoustu povinností. Třeba natáčení do hitparády Eso. Domů se dostane až na tento víkend. "Chceme ho překvapit. Stěhujeme nábytek. Kvůli té obrovské skříni musela být v největším pokoji ložnice. Teď tam bude obývák. To víte, panelákové tři plus jedna, s tím toho moc nevymyslíte." Sámer prý bude mít radost. V obývacím pokoji tráví hodně času u televize. Dívá se na hudební kanály, samozřejmě. "Hlavně, aby zůstal svůj," přeje mu máma. Největší strach má ze zloby a pomluv. "Psali o něm, že je z dětského domova. Jeho babička z toho byla vyřízená. Ale on jen telefonoval, jestli jsme to už četli, že prý se s porotkyní paní Osvaldovou nasmáli. Myslím, že je připravený na všechno." Nerozhodilo ho ani, když se na internetu objevila přezdívka Sámer Al Kajda. "Manžel je Syřan, seznámili jsme se tady v Děčíně." Do pokoje, kde sedíme na dvou zbylých křeslech, vejde mladík. Vždyť je to Sámer! "Ne, bratr. Lidi si je pletou odmalička, mohli by místo sebe chodit do školy." Marwan je o rok a půl mladší. "Zastavujou mě i na ulici a gratulujou, že jsem byl dobrej. Má to výhodu, že si mě s ním pletou i hezký holky," směje se. Bráchovi úspěch přeje. "Vím, že je dobrej. Poslouchám ho vlastně od rána do večera, máme společný pokoj. Pořád zpívá. Někdy mi to už leze na nervy, tak si jdu po svém. Když zkouší, prožívá to a je stejně lepší se mu klidit z cesty." Marwan se nejčastěji klidí na hřiště, hraje závodně fotbal. Nejdřív stopera, teď v útoku. Zpočátku příjemné popularity prý už začíná být moc. "Každou chvíli klepe na dveře nějaká fanynka. Pořád někdo volá," říká paní Miroslava. Poštou chodí kromě dopisů i různé plyšové talismany. Na obálku stačí napsat kromě jména: Ten ze SuperStar, Děčín. Ani vzorňák ani průšvihář Montéři zatím nikde a tak máma vypráví, jak Sámer sbíral odmalička vavříny na různých pěveckých soutěžích. "Tady vyhrával, ale do dalších kol do Prahy ho škola už neposlala." Jak ho nevzali do televizních Rozjezdů pro hvězdy, ani na konzervatoř, kde mu doporučili, aby to zkusil za rok, až se mu přestane vyvíjet hlas. "Jenže on jde za svým, vždyť i do SuperStar se přihlásil sám. Šetříme mu na studia a pokud by neprorazil, hodlal po maturitě odjet do Ameriky, kde má kamarády a zkusit to tam." Nejvíc ho prý rozčilují blbé otázky. Třeba proč si po sobě neuklidil. "Dokáže se na mě podívat hrozně. Snad ho tam ty zlý pohledy odnaučí," usmívá se paní Miroslava. "Největší nepořádek nechává po jídle. Jí strašně rád." Zbožňuje olivy, kaviár by mohl pořádat po lžících. Nebo bramborový knedlík, zelí a kuře. "Vepřové se u nás kvůli manželovi nedělá, ale klukům ho nezakazujeme. Když mají chuť, jdou k babičce na knedlo zelo." Matka vycházející hvězdy má napilno. Zvoní telefon. Nějaká drobnost v práci. Je podnikatelka a má drogérii. Manžel také vlastní firmu. Domů chodí ještě později, než ona. Na společné dovolené byli naposledy před třemi roky. Kluci jezdí sami na různé prázdninové pobyty. Zvoní montéři. "Vzorný určitě není. Ale zase ani průšvihář. Do školy dojíždí a vstává v půl šesté. Překvapilo mě, že se teď začal učit víc než dřív. Aby dokázal, že to zvládne i při takovém zápřahu," dodává o synovi. Maturitu si však zřejmě bude muset odložit. Kromě natáčení zameškal i měsíc kvůli nemocným hlasivkám, jež mu vypověděly službu před postupem mezi posledních čtyřicet účastníků soutěže. "Úspěšným studentům vycházíme vstříc, je pro nás čest, že je tady máme," nevidí problém ředitelka soukromé střední Euroškoly v České Lípě Marie Kuncová. "Není vůbec namyšlený. Když jsem si ho pozvala, abych mu blahopřála, divil se, že není k čemu." Sámerovi spolužáci z oboru hotelnictví a turismus i učitelé žijí nadcházejícím maturitním plesem. Doufají, že jim tam zazpívá. "Zpíval nám často. Většinou anglicky, ne žádné písně táborových ohňů. Když jsme byli na zájezdu ve Francii, domluvili jsme mu vystoupení v baru s kapelou. Takže měl už i mezinárodní úspěch," usmívá se Lenka. "Vždycky táhl zábavu, je s ním sranda. Ale třídním kašparem se nestal. Na to máme jiný experty, viď, Mirku." Což se potvrdí za chvíli, když přijde řeč na to, že se Sámer ve třídě kamarádil spíš s holkama, ale žádnou nelákal, aby s ním chodila. "Ani nás ne," povídá za kluky Mirek. (Sámer je podle našich informací stále volný!) Vzpomínají, jak v pondělí po čtvrtfinále přišli do školy "nevyspalí a bez kreditů v mobilech". Jak v televizi zpíval přesně, jak ho znají a olizoval si ret stejně, jako z nervozity při zkoušení. Jak občas přišel pozdě, protože nasedl omylem do vlaku na druhou stranu. Angličtinářka Věra Šuhájková souhlasí s porotcem Ondřejem Hejmou, že by měl zlepšit angličtinu. Z odborných předmětů je však chválen, včetně vaření a obsluhy na rautech, kde je kvitováno jeho příjemné chování. "Musí být strašně šťastnej. Splnil se mu sen," shodují se spolužáci. "Jo, změnilo mi to život od základu. Zatím krásně," nechal se po úspěchu slyšet Sámer. Jak postrčit Anetu "Chodila ke mně do školky. Už tehdy bylo jasné, že to v sobě má. Talent na první poslech," povídá o Anetě učitelka Irena Staňková. Zároveň sousedka v říčanské bytovce. "S Langerovými se známe dvacet let. Všechny tři děti se věnovaly hudbě nebo sportu. Nikdy žádný problémy. Anetka ze sebe nic nedělá. Ani se nepochlubila, že se někam přihlásila. Až jsme ji viděli v televizi. Celý barák držel palce a posílal esemesky." V jednu chvíli ale paní Staňkovou polilo horko. "Porotci jí vytýkali, že je vážná a působí smutně. Jenže jí před třemi roky umřela máma. Pořád se s tím vyrovnává. Právě máma Anetku vedla k hudbě. Dodnes slyším, jak se z okna line zvuk klavíru a jejich krásný zpěv." "Ano, ona je po mámě," povzdychne si při vzpomínce Anetin otec Jiří (53). "Ta taky zpívala po různých soutěžích, Hledáme mladé talenty, nebo jak se to jmenovalo. Za svobodna vystupovala i s kapelou. Po mně to nemá. Já hrál akorát ve škole na tahací harmoniku, pak dostal přednost fotbal." Ve třípokojovém bytě teď s dcerou hospodaří sami. Starší Denisa i syn Nikola se už osamostatnili. "Včera jsem vařil já, ale jinak většinou jen nakupuju. Jenže ona skoro nejí maso, pořád dělá nějaký těstoviny, až musím protestovat." Vídají se většinou až večer. Jako zedník - živnostník se má po stavbách co ohánět. Denně jezdí pomáhat své matce, která nemůže pořádně na nohy. Aneta zase dojíždí do Prahy na obchodní akademii, chodí na zpěv a klasickou kytaru. "Někdy nemá náladu, zavře se v pokojíku a dáme si akorát dobrou noc. To víte, s dcerama v tomhle věku se musí opatrně." Aby šetřil své nervy, nezajímá se o pořádek v jejím pokoji. "Schválně se podívejte," otevře dveře. Rozvěšené oblečení, další pohozené na posteli. Prázdné flašky od limonád. Nedojedená svačina. Jen kytary vzorně na svém místě u zdi. "Ty holky. Kluk měl vždycky uklizeno." Když přinesl od známé přihlášku na SuperStar, týden s ním nemluvila. "Pak to probrala s bráchou a poslala ji. Na něj dá víc. Postupovala dál a dál a zase, že to nezvládne a schválně zkazí, aby vypadla. Teď nám děkuje, že jsme ji tam dotlačili. Už prý jen kvůli zážitkům. Bála se podrazů a řevnivosti, ale je nadšená partou i lidmi, co se o ně starají." Větší sebevědomí a otrkanost. Jediné změny, které na dceři pozoruje. Se setrou už vyhrály DO-RE-MI, dostala se do finále Rozjezdů pro hvězdy. "Vždycky ji tam ale musel někdo dostrkat." Také zpívání se sázavskou bigbítovou kapelou SPD dohodila sestra, která tam bydlí. (Táta mimochodem nevynechá jediný koncert). Teď už asi Anetu nebude muset nikdo popostrkovat. "Často si spolu říkáme, že máma by měla velkou radost," povídá Jiří Langer. Na ptákoviny nebyl čas "Je to normální holka. Má to v hlavě srovnané, nebojím se, že by ji šoubyznys nebo popularita nějak semlely," praví Anetin bratr Nikola (27). Živí se prodejem a opravou elektroniky. "Mazaně to hraje i s klukama. Spousta kamarádů, žádná vážná známost." Bude jí dělat manažera, jak někde prohlásila? "V tom chodit neumím, ale pomůžu jí s čímkoliv." Rodina drží pohromadě. Včetně porad o důležitých rozhodnutích. "Domluvili jsme se, že na konzervatoři by neměla tak široké vzdělání. Hudbu může studovat při čemkoliv." Vídají se skoro denně. Stranou nezůstává ani starší sestra. Aneta jí jezdí téměř každou sobotu pomáhat s dětmi a účetní firmou. "Když jsem ji jako miminko vozil v kočárku, nejradši jsem se s ní mazlil," vzpomíná Nikola. "Teď mám nejraději, když mi zazpívá. Běhá mi při tom mráz po zádech." Sám byl po tátovi spíš na sport. Hraje hokej, ještě v dorostu patřil mezi sparťanské naděje, než ho pozastavilo zranění ramena. Denisa je zase několikanásobnou mistryní republiky ve skákání na trampolíně. Ostatně i Aneta válela do loňska závodně tenis. "Naši nás do ničeho nenutili, ale podporovali. Aspoň nebyl čas na ptákoviny." Sestra se, řekněme, přes noc proslavila. "Nějaké neskutečné pocity z toho nemám. Ukázala, co umí a nešla při tom přes mrtvoly. Jestli se jí povede zpívat profesionálně, dobře. Může být něco lepšího, než se živit tím, co vás baví?" Ještě SuperStar nevyhráli a už jsou z nich hvězdy. Budou opravdu zářit?