Čeká už druhé dítě, ale zůstává svobodná matka. Otec její roční dcery i zatím nenarozeného syna Samuel Saudek za nimi jen dochází stejně jako její bývalý partner a Samuelův otec Jan, světoznámý fotograf. Sára Saudková (37) však tvrdí, že žije více rodinným životem než někteří jiní lidé. Jak se jí žilo s Janem a jaký je jeho syn Samuel? Které momenty byly v jejím životě "osudové"? Proč nenosí kalhoty a jak svádí muže? A jak jí jde fotografování? Nechystáte se rodit doma? Jsem naprostý laik, i když už jedno dítě mám a nemyslím si, že by ženská tím, že je těhotná, najednou těmto věcem rozuměla. Doba, kdy ženské pochodovaly po poli, odrodily a šly dál, je už pryč. Ať si každý dělá co chce, ale tohle přenechám jiným průkopnicím a raději se budu realizovat v práci. Věřím své doktorce. S ní bych rodila i v pekle. Termín porodu máte za měsíc a půl. Kolik jste přibrala? Nevím, protože se nevážím. Do poradny chodím, ale protože mě už znají, netrápí mě tím. Nezajímá mě to a nijak by mě to nepotěšilo. Ale že to bude kluk, už víte! Mám to " černé na bílém" a všichni se na něj už moc těšíme. Až se malý Samuel narodí, bude vám 37 let. Myslíte, že dvě malé děti hravě zvládnete? Každý mě varuje, ale já si s tím nelámu hlavu. Co ženské naložíte, to utáhne. Buď se člověk rozhodne brát v životě všechno jako trampotu, nebo naopak. Všechno jde, když se chce a je to jen otázka přístupu. Ale vy s otcem svých dětí ani nežijete... Bydlíme zvlášť, to je pravda, ale copak je to důležité? Samuel má volnou pracovní dobu, takže přichází na celá dopoledne nebo odpoledne - je to skvělý otec. A víkendy jsou naše. Možná, že žijeme víc rodinně než někteří manželé. A když si něco potřebuju zařídit, přijde chůva. Samozřejmě se ale stýkáte i s Janem... Jsme nejlepší přátelé a můžete nás klidně vidět, jak špacírujeme a držíme se za ruce. Jsme pracovní partneři, kteří si naprosto důvěřují. Spousta lidí si myslí, že když se dva rozcházejí, musí lítat facky a nadávky, ale u nás se nic takového neodehrávalo, což je důkaz toho, že náš vztah byl podložený něčím víc, než jen nějakými hrátkami. Jak to vlastně bylo tenkrát, když jste u Janových dveří jednoho krásného dne zazvonila, a tím natrvalo vstoupila do jeho života? Co jste mu řekla? Chtěla jsem mu jen obdivně podat ruku, jinak jsem neočekávala nic. Na žádný "cíl" se nikdy neupínám, ale dopadlo to tak, že jsem přišla a zůstala. Jan mi pak řekl, že mu bylo jasné, že ve dveřích stojí jeho osudová ženská. Takové věci se nedají vyšpekulovat ani naplánovat. Jan prý byl váš idol... Když jsem se poprvé setkala s jeho fotografiemi, zasáhly mě jako blesk. A když jsem k němu vstoupila, už jsem byla zamilovaná. Pak jsme spolu žili 11 let. Najednou jste ale začala žít s jeho prvorozeným synem Samuelem. To byl také "blesk z čistého nebe"? Léta to byl mů j"nevlastní synáček". Láska přišla nenápadně, později. Každý vztah vzniká jinak a tady to bylo, jako když se vkrádá jaro do zimy. Čím vás oba dva tolik přitahují? Jsou to chytří a silní muži, velmi si podobní a zároveň velmi odlišní. Když někam přijde Jan, přijde smršť, Samuel se drží spíš stranou. Hlavně se ale oba chovají jako "chlapi". To znamená, že vás nikdy nepodrazí, drží slovo a stojí při ženské. Jsou to rytíři. A správný chlap má považovat za svou přirozenost starat se o děti a o ženskou, jinak to není chlap, ale bačkora. A není také při vaší výšce výhoda, že Samuel je vyšší než Jan? Vyšší je, ale na tom nezáleží. Myslím, že malým chlapům sluší vysoké holky. A když jdete s malým mužem, doporučuju vzít si ty nejvyšší podpatky! To je teprve to správné "žrádlo" a krásná podívaná. Když má chlap zdravé sebevědomí, může si dovolit mít vedle sebe "kobylu". Své příjmení jste si nechala změnit, aniž byste si někoho z rodu Saudků vzala. Kolik vás to stálo? Asi tisícovku. Je to úřední výkon a v žádosti musíte vysvětlit, co vás k tomu vede. Bylo to brzy poté, co jsem začala žít s Janem a nebylo to nic jiného než výraz mé sounáležitosti k této rodině. Proč nenosíte kalhoty? Nesnáším je a myslím, že nošením kalhot se ženy o hodně ochuzují. Je to jedna ze zbraní, jíž by se ženy neměly vzdávat, vždyť ženská je naprogramovaná ke svádění chlapů. Jestli je chce doopravdy "ulovit", to už je jiná věc, ale hra je to vždycky. A jaké jsou vaše další zbraně? Vůně, protože nejsilnějším afrodiziakem je pro každého správného chlapa přirozená vůně ženy. Náš svět, který je postavený na hlavu, nám ale přikazuje setřít ji a zamaskovat umělým, chemickým "pižmem". Vy se tedy nevoníte? Velmi střídmě - pro své potěšení. Mou vůní je Opium. Nevyčítají vám, že na svých fotografiích kopírujete Jana Saudka? Byla bych pitomá, kdybych tvrdila, že mě neovlivnil. Hlásím se k tomu a zatím se stále učím. Ale jdu jinou cestou, dívám se na svět očima ženské. A neřekla bych, že mám jednoduchou pozici. Když chcete překonat svůj vzor, musíte se rozběhnout mnohem rychleji a doskočit dál. Kolik fotografií jste už udělala? Za ty čtyři roky jich jsou stovky. Je mezi nimi spousta hloupostí, pokusů i banalit. Několik jich je dobrých a pár znamenitých, za které by se postavil i Jan. Ukazujete mu je? Všechny. Buď řekne, že to je svinsto, anebo: bravo, Sarah !