Chudinka Stella Zázvorková (81)! Málokdo si dovede představit, jak v posledních dnech trpí! V Klubu Solidní nejistota, kam přijela kvůli nové knize o Janu Werichovi, ji úporné bolesti kyčelního kloubu zkosily až k zemi. Nejdříve ale předvedla úžasnou výdrž, když celých sedm hodin seděla za stolem a čile si povídala s přáteli. Pak to ale přišlo. Při odchodu Stella nemohla pořádně udělat ani krok. Šest lidí přispěchalo na pomoc, čtyři se ji snažili podpírat. Její tělo se však bezmocně sesunulo na dřevěnou podlahu. Do očí jí nelidská bolest vtlačila slzy. Odvoz domů začal být dramatický. Půl hodiny trvalo od chvíle, kdy se herečka rozhodla vrátit se domů, do okamžiku, než nasedla do přistaveného vozu. "Nevěděli jsme, jak ji co nejopatrněji zvednout a odvést, abychom jí neublížili. Nakonec nám dobře posloužila židle. Ať se to někomu zdá jakkoli nedůstojné, pro ni to byla nejschůdnější možnost," řekl nám jeden ze zachránců, který pomáhal sedící herečku vynášet na ulici. Auto přistavili těsně k chodníku a paní Stella se tentokrát již za pečlivé asistence svezla ze židle na pohodlné zadní sedadlo. Tu ukrutnou bolest jí ale nikdo nezáviděl. Na naši otázku, jak ji poslouchá tělo, si přesto na zdraví ani nepostěžovala. "Dobře se sice necítím, ale o to přece nejde. Chodím na kliniku a tam jsou lékaři na mě velice hodní. Dělají zázraky," snažila se nepřistoupit na nějaké stařecké stesky o věku a nemocech. "To byste se divili, co dokáže, do motolské nemocnice se umí dopravit sama svou mazdou. Jezdí tam už dlouho na vyšetření před operací kyčelního kloubu. Lékaři se ale zřejmě v jejím věku obávají narkózy," prozradil nám jeden z jejích přátel. "Pacienti s těžkou artrózou se nemohou normálně pohybovat. Člověk s těmito problémy musí vyvinout hodně sebezapření. Paní Zázvorkovou můžeme za její přístup jedině obdivovat," ocenil včera hereččinu statečnost ortoped MUDr. Jan Valenta z motolské nemocnice. A na křtu knihy Jan Werich/Na Kampě pod pokličkou předvedla Zázvorková nejen obrovskou vůli, ale i fenomenální paměť, zazářila bravurním a vtipným entrée a ani jednou se nepřeřekla. Blesku si Zázvorková postěžovala pouze na to, že na ni zapomínají kolegové. "Ostatní kolegové mě také navštěvujou, ale je jich čím dál méně. To mi je nesmírně líto," povzdechla si. "Její svět pomalu odchází, to je pro ni nejhorší. Žije hodně vzpomínkami. Na Sováka, na Wericha... Ráda taky vařila svým hostům. Teď už bohužel vyvařovat nemůže," lituje ji jedna z hereckých veličin. Statečnou Stellu Zázvorkovou však přesto optimismus neopouští a sama o sobě říká: "Můj život plyne tak, jak je potřeba!"