Houslista Pavel Šporcl (30), rodák z Českých Budějovic, dokázal to, co se ještě nikomu nepodařilo. Průměrný věk návštěvníků koncertních síní, kde se hraje vážná hudba, srazil možná o několik desítek. Sály, kde koncertuje, praskají ve švech, alba, která natáčí, jsou vzápětí zlatá. Sklízí úspěchy ve světě, kde už teď patří mezi špičku. Je opravdu tak dobrý, nebo prostě jen ví " jak na to"? Zahrál by si i s "obyčejnými" muzikanty? A co dělá nejradši, když právě nehraje na housle? Na kolik si dal pojistit své ruce? Jak jste dokázal přilákat na vážnou hudbu tolik mladých lidí? Koncerty jsem bral jako nejvážnější věc na světě a dlouho jsem vystupoval výhradně ve fraku. V sálech jsem ale neviděl žádné mladé lidi a to mi přišlo líto. Začal jsem přemýšlet o tom, jak mladé diváky přilákat, a jak vážnou hudbu "prodat" i v 21. století. Tak jste místo fraku zkusil šátek a kožené kalhoty? Postupně se to ukázalo jako nejlepší. Nakolik tomu podle vás napomohla televize? Televize v tom udělala hodně a vůbec všechna média. Ale myslím, že díky šátku a koženým kalhotám jsem se do médií dostal daleko snáz a já se každé šance k prezentaci snažím využít. Když můžu v televizi zahrát "klasiku" třem miliónům diváků současně, stojí to za to. Na prvním místě je ale kvalita hudby, to se nezměnilo. A nevadí vám, když někdo přijde na koncert jen kvůli tomu, že z něj děláte tak trochu šou? To, z jakého důvodu tam kdo přijde, se nedá oddělit. Důležité je, že tam je. Jsou to spojené nádoby. Zezačátku někdo může přijít kvůli šou, ale mám radost, když přitom zjistí, že ta hudba je dobrá a na koncert vážné hudby, třeba úplně jiné, přijde znovu. To, co jste chtěl, se vám podařilo. Cítíte uspokojení? Naprosto. Koncerty si také sám uvádíte. S tím žádný problém nemáte? Můj tatínek je herec, maminka učitelka. Já herec nejsem, ale šoumen asi trochu jo. Vymýšlím si i scénáře koncertů a tím, že je sám uvádím, mám k publiku blíž. Cokoliv se v sálu šustne, můžu hned okomentovat, takže moje koncerty svým způsobem šou jsou, i když se na nich prezentuje výlučně vážná hudba. Tu budu hrát pořád, protože si myslím, že je krásná. Zahrál byste si i s nějakou"obyčejnou" kapelou? Hrál jste někdy s Romy? Hrál. Zrovna nedávno mě kamarád pozval na takové setkání, kde byla romská kapela a zahrál jsem si s nimi. Do Noci s Andělem jsem si do televize na zítra zase pozval cimbálovku. A kdyby někdo chtěl, abyste mu zahrál třeba na svatbě, šel byste? Na svatbě jsem hrál jednou jedinkrát kamarádovi, ale že bych šel hrát na svatbu, kde nikoho neznám, to si moc představit nedokážu. To samé jsou oslavy narozenin. Ale každopádně se snažím, aby hudba, kterou dělám, zaznívala i jiných místech než jen v Rudolfinu nebo ve "Smetance". Proto hraju i na plesech nebo firemních večírcích, ale mám jednu podmínku. Jakou? Přijmu pozvání na akci, kde se po dobu mého vystoupení nebude podávat žádné jídlo ani pití. Chci, aby lidé poslouchali, necinkali příbory a nebavili se přitom. Na plesech hraju také "jen" v rámci úvodního čísla, nikoliv k tanci nebo povídání. "Tafelmusik" nedělám. Takže na večírkách hrajete vždy ještě předtím, než se otevře raut? Přesně tak. Hodně vám fandí mladé dívky. Neobtěžují vás někdy? Naopak. Už proběhl i sraz fanklubu, moc hezky jsme si popovídali a bylo to fajn. Nemám fanynky, které by na koncertech omdlívaly a házely mi na jeviště podprsenky a u té muziky, kterou dělám, se navíc nedá ani dupat, ani křičet. Myslím, že jsou to skvělé holky! Na houslovém koncertě se přece dá omdlít! Dostávám mejly, kde mi lidé píšou, že při něm "omdlévají" spíš nějak vnitřně. Ze svých fanoušků a fanynek mám velkou radost. Těch, co dělají vážnou hudbu a lidé je přitom poznávají na chodníku, moc není. Stává se, že třeba po koncertu dělám autogramiádu a ta děvčata už nevydrží do konce a stojí frontu na podpis, aby byla první. To vám nevadí, že nesedí a neposlouchají? To už jsou vždycky přídavky a to už je jen taková "legrace". A z toho, že i v dnešní době takový holky jsou, mám upřímnou radost. Prolomil jste bariéru i v jiném směru. Jste první, kdo má u nás pojištěný kus svého těla, konkrétně ruce. Jak se vám to podařilo? Trvalo to dlouho, ale podařilo se to a pojišťovna mi udělala pojistku na míru. Z hlediska pojišťovny je totiž ruka stále funkční, když se něco stane třeba s prsteníčkem, rozhodující je pro ně palec. Pro houslistu je ale ruka nefunkční při jakémkoliv úrazu ruky. Žádné peníze by mi ale to, že nemůžu hrát, vynahradit nedokázaly, takže doufám, že se mi nic nestane. Nakolik jste se pojistil? To nezveřejňuji. Nebojíte se zatlouct hřebík? To jsem dělal zrovna včera a do prstu jsem se klepnul. Večerní koncert jsem ale odehrál. Je to zajímavé, ale stává se ze mě tak trochu kutil, i když mě to nikdy dřív nebavilo. Koupil jsem si dokonce i vrtačku. Nedávno jsem si sám sestavil poličky do koupelny a pověsil je. To mi až tak nebezpečné nepřijde. Na pilu bych ale řezat nešel. Co říkáte pojištěnému pozadí Jennifer Lopez? Má ho pěkné... Právě jste se vrátil z hor. Lyžoval jste v Alpách? Ne, byl jsem ve Špindlerově Mlýně. Mám kamaráda, který mi tam půjčil byt, tak jsem si udělal týdenní dovolenou. Na hotel byste neměl? V tom problém nebyl, ale předpokládal bych, že hotely budou plné. A já než se k něčemu rozhodnu, vždycky to trvá, a než bych se odhodlal zařídit si hotel, bylo by možná léto. Jiní by ale přesto jeli raději do Alp... To jistě, ale vzhledem k tomu, že jsem na lyžích tři roky nestál, mi to ani nevadilo a možná to bylo i dobře. Ve Špindlu bylo krásně. Lyže jsem si půjčil, vlastní nemám a ani si je zatím pořizovat nebudu. Už jsem potřeboval udělat něco se svým tělem. Pěstovat si kondici? To taky. Houslová hra je fyzicky náročná, ale teď přišlo období, kdy se sebou potřebuju něco dělat i jinak. Nedávno jsem byl například i čtyřikrát v týdnu plavat. V létě se těším na tenis. A ještě se rád potápím. Místo do Špindlu jsem se původně měl jet potápět do Egypta k Rudému moři, ale nevyšlo to. Už jsem tam jednou byl a bylo to neuvěřitelně krásné... A kromě té nádhery pod vodou se mi na potápění líbí to, že podle pravidel musíte "dolů" vždycky dva a kdyby byl problém, musíte si vzájemně pomoct. A víte, co mám ještě moc rád? ??? Vysoké hory. Vloni v létě jsem byl v Tatrách, rok předtím v Alpách. Je tam krásně čistý vzduch a mě baví být hodně vysoko. Je něco, co byste zahrát nedokázal? Není to tím, že bych to nedokázal, ale ještě jsem se k těm skladbám nedostal. Repertoár pro housle je tak široký, že to bohužel nestihnu za celý život.