"Tohle už není svět pro mě. Ještě se ale nevzdám. Hlavně kvůli mým vnukům a ostatním lidem, aby mi nemuseli nic odpouštět, když jsem nic neprovedla," svěřila se nám Jiřina Bohdalová (72). S nejpopulárnější českou herečkou jsme si povídali bezprostředně po skončení soudu, který uznal, že nebyla agentkou StB. Ale: její jméno v seznamech zůstane. Slavíte takové poloviční vítězství. Co s tím? Ten zákon je paskvil, když mě nemohou vymazat. Vždyť je to zrůdné! Je absurdní, aby státní moc uchovávala z peněz daňových poplatníků "kulturní dědictví" lži! Teď mám dvě lustrační osvědčení. Pozitivní z roku 1998 a negativní z roku 1992. Které používáte? Já je vůbec nepotřebuju. To negativní ještě s podpisem federálního ministra vnitra Jána Langoše mám zarámované doma na záchodě. Co říkali vaši známí tomu, že jdete k soudu? Radili mi, abych dělala raději mrtvého brouka, že se na to zapomene. Ano, kdybych opravdu podepsala, dělala bych mrtvého brouka. A podepsala byste za určité situace? Kdyby mi řekli, že táta nepůjde na popravu, podepsala bych cokoliv. Upsala bych se třeba čertu, kdybych mu mohla pomoct. Byla bych jedna z mála, která by mohla říct: kvůli tátovi jsem se nechala skřípnout, ano, ale nikoho jsem neudávala. Kdyby ten soud dopadl jinak, co potom? Kdyby pravda nevyšla najevo, skončila bych s divadlem. Nemohla bych riskovat, že z té tmy na mě zařve někdo: "Agente!" a já zapomenu text. Divadlo by mi chybělo, ale udělala bych to, jsem přece Býk. Dali vám za pravdu... Soud ano. Ale nemohu se smířit s další věcí. Ještě před soudem říkal na Nově náměstek ministra vnitra Vladimír Zeman, že jsem podepsala spolupráci! On lhal. Chtěla bych, aby se omluvil a zamyslel se nad sebou. Doufám, že poslanci prozřou a změní zákon tak, aby byl možný výmaz osob ze seznamu, které tam nepatří. Vy parlament moc asi nemáte v lásce... Nemám. Lidi by si konečně měli dupnout: Páni poslanci a poslankyně, vzpamatujte se. Jste placeni od nás, služte nám! Já v divadle také sloužím. Parlament vůbec připodobňuju k divadlu a nedovedu si představit, že by si někdo ze zkoušky na hru odskočil na kafe, bez souhlasu režiséra. A v parlamentu? Jsou tam často prázdné lavice. Jeden neví, co mluví druhý. Někdy má člověk pocit, že se znovu vrátila arogance moci. Tento svět už se mi přestává líbit. Vážně? Vážně. Je to svět, kde se všechno staví na penězích. O mě se říká, že mám ráda peníze. Kdo ale ne? Peníze ovšem nejsou všechno. Já tomu říkám, že nám vládne tanec okolo zlatého telete. A to je špatné. Čeká vás teď něco příjemného? Krásná irská hra Lásky paní Katty. Je to příběh ženy, která skončí ve starobinci. Vůbec neslezu z jeviště. Myslím, že se ale únorová premiéra bude muset odsunout. To jako kvůli vám? Jsem příliš rozložená. Nikdy se nikomu nedám všanc, aby mě litoval. Já dokonce nikdy nebrečím. Je mi ale skoro 73 let a nebudu riskovat, že bych umřela na jevišti. A víte, co to je za hrůzu zapomenout ? Nápověda může řvát, jak chce, k té jsem ale velký hlušec. Jsem dost silná ženská, ale moc dobře vím, kdy se může spustit premiéra a kdy ne.