Václav Vydra (48) a Jana Boušková (49) spolu žijí už dvacet let. Vlastní dítě nikdy neměli, Jana zůstala vdovou a Václav je rozvedený. Vypadají, že jsou v pohodě, ale jak je to doopravdy? Co je nejvíc spojuje? A co je naopak rozděluje? Jak jejich život ovlivnil film Kameňák? Proč jste se nevzali? Jana: Jedno manželství jsem už zažila a Vašek taky, tak nám to ani nepřijde. Že máš větší pocit svobody, když to není jménem republiky... (obrací se ke svému partnerovi) Václav: Myslím si, že v momentě, kdy na druhého dostanete "papír", se to nějak pokazí... Jana: Asi se bál, že by se ze mě stala semetrika (smích). ? Jste spolu dvacet let. Tak dlouho spolu chodíte, nebo bydlíte? Václav: Vlastně spolu chodíme tak dlouho, jak dlouho spolu bydlíme. Jednoho dne jsem prostě k Janě přišel a už jsem tam zůstal. Jana: Bylo to před dvaceti lety na Štědrý den a bylo to úžasný. Večer předtím jsem jela z natáčení z Ostravy vlakem, kde se netopilo. Abysme tu cestu přežili, tak jsme si s kolegy každý koupil láhev šampaňského. Ráno v pět jsem úplně tuhá vystoupila na nádraží a spěchala domů do peřin. Za chvíli mě přišla vzbudit maminka a povídá: "Janičko, je tady Vašek." Stál ve dveřích, na hlavě měl kloubouk, v podpaží držel přenosnou barevnou televizi, což byl tehdy hit, a v ruce měl krásné velké žluté porsche pro mého, tehdy čtyřletého syna Honzu. Václav: No prostě jsem věděl, jak na to (smích). Bylo to hezký. Spolu jste už dítě mít nechtěli? Václav: Zkoušeli jsme to, ale nepovedlo se. Teď jsem takhle spokojenej. Vychovali jsme dvě děti, syna Honzu a neteř Terezu a bylo to tak akorát. Syn Jan z manželství Jany Bouškové s Petrem Svojtkou má vlastně ještě bratra Petra, jehož maminkou je Kateřina Macháčková. Stýkají se kluci spolu? Jana: Petr je o sedm let starší. Vídají se jen příležitostně. Kačenka byla Petrova první manželka a já druhá. Kromě toho měl ale Petr ještě nemanželskou dceru Janu Janěkovou. Co váš syn dělá? Chtěl být také hercem? Jana: To nikdy nechtěl. Václav: Studoval technologii odpadu, vejšku skončil vloni. Teď ve studiu ještě pokračuje. Myslím, že tenhle obor má budoucnost. Tento týden jste oslavil 48. narozeniny. Prozradíte, co jste od Jany dostal? Václav: Potěšily mě například lístky do kina na Smíchově, kde jsou polohovací sedadla, v sále je maximálně 30 lidí a popcorn i kafe vám přinesou až pod nos... Je to úžasný. A radost mi udělal i lux na koně, na čištění srsti. Nehledě na věk, jste na tom s kondicí asi dobře, když tolik sportujete... Jana: Jo, je to dobrý (smích). Václav: Dělám pro to všechno, co můžu. Sportování mě baví. Účelově, jen kvůli kondici bych to nedělal. Jana: Vašek je totiž soutěživý a hravý. Václav: Hraju tenis, střílím, lyžuju, jezdím na koních... A co děláte spolu? Václav: Jana zkoušela i střílet, ale líp jí šel tenis a ježdění na koni. Jana: Jenže před rokem a půl mě srazilo auto a od té doby jsem na koni neseděla. Na rentgenu zjistili, že u kotníku mám kousek ulomené kosti, takže mě koncem ledna čeká operace. Z "provozu" budu úplně vyřazená asi na dva týdny. Václav: Je to škoda, protože v sedle to Janě šlo. Dokonce má i svého vlastního koně Gustava. Letos ale asi pojedu sám i na lyže. Jezdím do Pece pod Sněžkou. V létě ale společně určitě vyrazíme aspoň na jachtu, kterou si vždycky pronajmeme na dva týdny a je to super. Jana: Teď mi zůstal akorát rotoped. Na něm doma jezdím každý den. Dám si 20 minut, pak malou přestávku, kdy posiluju s činkami, a pak zase zpátky na rotoped. Vždycky se u toho dívám na televizi nebo na video. Na jaře vám bude, Jano, 50. Cítíte nějakou krizi? Jana: Naopak se těším na to, jak to oslavíme v divadle. Tam mě totiž budou kolegové ";převádět". Znamená to, že se o mně budou přetahovat na jevišti. Na jedné straně budou ti, kterým padesát už bylo, a na druhé ti mladší. Bývá to vždycky velká legrace. Je to zvláštní, ale větší krizi jsem cítila, když mi bylo čtyřicet. Z toho jsem byla špatná několik dní. Koně máte tři. Asi si s nimi užíváte jen tu "smetanu", že jo? Václav: Jako že na nich jen jezdím a nestarám se o ně? Nekydám a nekrmím je, to je pravda, ale dělám s nimi veškerou jezdeckou práci. A k ježdění patří například i hřebelcování. Teď jsem je začal zapřahat i do bryčky. U koní jsem tak třikrát v týdnu. Pozítří má premiéru 2. díl filmu Kameňák. Jak dlouho jste se rozmýšlel, jestli tuhle roli vezmete? Václav: Většinou se nerozmýšlím a měl jsem to štěstí, že na roli, kterou bych musel odmítnout, protože by mi byla úplně »proti srsti«, jsem zatím nenarazil. Tady jsem ale přemýšlel, protože scénář byl přeci jen trochu silné kafe. Věděl jsem sice, že Zdeňkovi můžu věřit, protože určitou hranici nepřekročí, ale jak to udělá, jsem si moc představit nedokázal. Hrál jste hlavní roli policajta Pepy. Jaké jste sklidil ohlasy? Václav: Vesměs dobré, až jsem byl překvapený. Policajty jsem hrál už mockrát, ale tahle role mi z nich byla nejmilejší. Máte rád "kameňáky" a černý humor? Václav: Čím černější, tím lepší. Tam totiž není tabu vůbec nic a srandu si můžete dělat úplně z čehokoliv. Vám se film líbil? (obracím se k jeho partnerce) Jana: Líbil. Na premiéře byla úžasná atmosféra, která každého strhla. Taky se mi líbí, že se tím filmem dnes baví i sami policajti. A nejlegračnější bylo, že mi pak hodně lidí říkalo, že tam Vaška vidělo zezadu nahatýho. Co jste jim odpověděla? Jana: Že já ho viděla i zepředu.