Helena, nepřehlédnutelná ikona českého humoru, matka nepřehlédnutelného syna Jiřího, věštkyně i dobrá přítelkyně. Žena, jejíž filmové role se staly nesmrtelnými. Čtvrtého ledna odešla do filmového nebe, její postavy a dnes už lidové věty pronesené například ústy legendární Škopkové ale nezemřou nikdy. V paměti jejích přátel, kolegů i diváků zůstaly vzpomínky, díky nimž se s ní bude český národ setkávat pořád. I po třinácti letech od natáčení posledního dílu trilogie Slunce, seno, ... si obyvatelé Hoštic u Volyně vybavují zážitky s člověkem plným energie a optimismu, s Helenou Růžičkovou (+67). Do jihočeské vesničky se stále jezdí podívat na známá místa stovky lidí. Hoštice vzpomínají... Růžena Trošková, matka režiséra Zdeňka Trošky "Jednou, když jeli herci do Hoštic na natáčení, jejich autobus havaroval. Helena a filmová klapka utrpěly lehká zranění a byly převezeny do špitálu. Když jsme ji jeli navštívit a chtěli s sebou vzít nějaké oblečení, Helena si vyžádala jen dvě prostěradla a fáč. V nemocnici si pak z nich udělala úžasnou noční košilku. Ať jsme přijeli kdykoliv, její pokoj byl stále plný doktorů a sester. Ne proto, že by vyžadovala zvláštní péči, ale protože se k ní sami chodili bavit." Václav Troška, otec režiséra Zdeňka Trošky "Ve Slunci, senu jsem byl otec Vency, soused Škopkových. Když se začalo natáčet, vůbec jsme Helenu neznali. Nikdy za tu dobu si tu nehrála na žádnou nóbl Pražačku. Zkrátka přišla mezi holky v JZD a zapadla mezi ně jako vesnická ženská. V pauzách si s nimi povídala na návsi, leccos musela překousnout a překousla. Když se natáčela scéna na půdě, žádný žebřík ve vsi by pod Helenkou nevydržel. Musely se zavolat technické služby, které ji vyzvedly vysokozdvižným vozíkem. Měla u toho manévru takové průpovídky, že se ke Škopkovým přišla bavit celá ves." Jiřina Podskalská, obyvatelka Hoštic "Hrála jsem jednu ze zaměstnankyň kravína. Když jsme se ve filmu rozdělili na dva tábory, byla jsem proti Škopkové. Helena často mezi natáčením pletla. Jednou si udělala šálu, která byla moc široká. Každého, kdo jí to řekl, poslala do zadních partií a řekla: "Podívej se, jaká jsem." Nejvíc se vesnice bavila, když šla po vsi s Valerií Kaplanovou. Řítilo se dvě stě kilo Helenky a čtyřicet i s postelí Valerie." Jiří Janda, obyvatel Hoštic "Hrál jsem hoštického hospodského, kolegu Miluny. Paní Růžičková byla stále v dobré náladě. Nikdy nezapomenu na ten pohled, když tančila s našimi ženskými v kruhu. Taky její jadrné výrazy byly na denním pořádku. A když se točila scéna, že hoří, a všichni se hrnuli z hospody ven, naše hospoda málem přišla o dveře." Luděk Bělohlav, starosta Hoštic "Jednou se tu slavily tuším Heleniny narozeniny. Dostala dort, sršela vtipem a oslavovala naplno. V hospodě byl takový kravál, že před ni přijeli strážníci a chystali se dovnitř. Musel jsem je tenkrát dlouho přemlouvat, aby si to rozmysleli. Dostali by totiž od místních asi pěkných pár facek. Nakonec se umoudřili a zůstali před hospodou. Helenina oslava pak k ránu nerušeně skončila." Přátelé vzpomínají... Eva Pilarová, zpěvačka "Nikdy nezapomenu, jak mě vezla Helena s Jirkou z Karviné do Brna na maturitní večírek, v době svých nejslavnějších kil. Na jedné straně rozložitý Jirka, na druhé Helena na klíně klec s papouškem, já jsem se krčila v koutku. Hlavním tématem bylo jídlo. Jakmile se o něm ale začalo znovu povídat, ten papoušek začal neuvěřitelně nadávat. Tenkrát mi Helena svěřila svůj recept na kastrólovou roštěnou, a tu čas od času vařím dodnes." Gabriela Vránová, herečka "V hlavě mám pořád setkání s ní na jednom představení v Bohnicích v Divadle Za plotem. V pauze mezi hraním mi totiž Helenka hádala z ruky. Řekla mi: "Gábi, pro tebe jen teplá vodička, koupele. To ti prospěje." Už tenkrát projevila obrovský smysl pro čáry a kouzla, protože odhalila všechna trápení mého těla. Dokázala mi i naordinovat správnou léčbu." Marie Formáčková, spisovatelka "Mně často říkávala: "Neser mě, Blaženo!" a já na tuhle větu pokaždé čekala. Uměla ji totiž vyslovit velmi láskyplně. Znala jsem ji léta, byla prvním člověkem, s nímž jsem před pětadvaceti lety dělala rozhovor pro noviny. Přijala mě vlídně, hned mi nabídla tykání a uvařila mi kafe. Z lógru mi pak vyčetla, co mě čeká a nemine. Něco z té věštby už mě potkalo, na něco ještě čekám. Znala i svůj osud a ničeho se nebála." Jaroslava Obermaierová, herečka "Nebýt Heleny, tak vlastně nemám dítě. Na svatbě Jirky mi totiž dohodila jednoho fešáka, kterého jsem si později vzala. Jak rychle jsme se ale vzali, tak rychle jsme šli od sebe. Zjistila jsem zanedlouho, co ani Helena netušila, že je opravdu jen fešák. Zůstal mi ale můj skvělý syn Jaroslav (23), který mi je vším, a za to jí budu navždy nesmírně vděčná." Jitka Němcová, režisérka "Nesnáším kafe, ale u Heleny jsem ho musela vždy vypít, aby mi mohla věštit budoucnost. Když mi před dvaceti lety předpověděla, že s Otakarem Vávrou strávím léta, nevěřila jsem jí ani slovo. Vidíte, Vávru mám dodnes." Zdeněk Troška, režisér "V roce 1989 jsme natáčeli druhý díl Slunce, seno a pár facek. Jeden den skončilo natáčení dřív, tak jsme jeli na písecké koupaliště. Bylo teplo, měli jsme ho sami pro sebe. Valerie Kaplanová (ve filmu hrála babičku Škopkovou) vyšla z kabinky v plavkách z roku asi tak dvacet devět, vlezla do vody a opatrně plavala u hrany bazénu. Z druhé strany přišla Helena s Jirkou. Když ji viděli, mrkli na sebe a naráz těsně za ni skočili šipku. Najednou se zvedla obrovská tsunami a chudinku Valerii vyplivla z bazénu na dlaždičky. Další krásný zážitek následoval, když Kaplanová s Růžičkovou stály v plavkách naproti sobě a kouřily. Na to se nedá zapomenout."