Herecká legenda Jaroslav Moučka oslavil 80! "Nechci o tom ani slyšet. Ono to už všechno stojí za starou bačkoru," říká posmutněle herec. Kamarádi mu umírají jako na běžícím pásu, na to, aby hrál, už nemá sílu a zdraví mu už také vypovídá služby. "Ráno žerete pět prášků, v poledne čtyři a večer zase pět. Co je to za život?" zoufá si Moučka. Za nejsmutnější však považuje fakt, že už nenajde v sobě sílu, aby mohl ještě hrát. Naposledy vzal roli před čtyřmi lety v seriálu České televize Život na zámku. "Ten sice nebyl nejšťastnější, ale nemám si na co naříkat. Honorář se výborně hodil na plastová okna do celého našeho bytu," nezapírá Moučka. Divadlo mu ale moc chybí. "Když vidím něco skutečně dobrého, tak se mi zasteskne. Úplně si v hlavě přehrávám, jak bych to zahrál já. Bohužel už bych fyzicky nevydržel. Je to podobné téma a má to stejné zákonitosti, jako když vlezete s ženskou do postele. Prostě musíte na to mít," říká o sobě herec, který už třiapadesát let žije se svou ženou Jiřinou. "Je to prímová ženská, stejně prima je i můj kluk - ten už vyrostl do padesátiletého dědka," konstatuje "Pláteník" z Okresu na severu, který má za sebou 27 seriálů. Nejraději ale vzpomíná na roli čerta v pohádce Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. "Všechny svoje role jsem měl rád. Říká se to, ale je to skutečně pravda - role jsou jako vaše děti. Takové ale nejmilejší dítě byl skutečně ten čert," svěřuje se Moučka. O divadle mluví jako o něčem naprosto neuchopitelném a má přitom slzy v očích. "Divadlo je v podstatě hrůza i rozkoš. Má v sobě něco zvláštního, co se vás dotkne a vy nevíte, odkud se to vzalo. Tak jako nevíte, odkud se vzal pud k druhému pohlaví - chováte se v podstatě nechutně, ale je to príma," zafilozofoval vyučený zámečník Moučka, kterému činí potěšení, když se může setkat se svými starými hereckými kolegy. "Bylo nás dvanáct, ale vymřeli jsme a zůstali jen čtyři - se mnou ještě Honza Skopeček, bývalý ředitel divadla v Libni Honza Strejček, bývalý ředitel Divadla Na zábradlí doktor Vodička a můj kamarád od nejútlejšího hereckého mládí Ilja Prachař," vypočítává Moučka. Sám se netají tím, jakou mu ještě stále dělá radost doušek dobrého vína. Na Vinohradech, kde bydlí, se objevuje jako častý host Poláškovy vinotéky v Kolínské ulici, kam chodí nakupovat i bývalá první dáma Dagmar Havlová. "Sem chodím kupovat sauvignon, ale teď jsem se dal na voňavý moravský muškát, takové to dámské pití," prozradil nám, a ještě než odkráčel, neopomenul znovu zabřednout do tématu života a smrti. "Umřít je už to jediné, co mě ještě v životě stoprocentně čeká. A přál bych si, až to přijde, aby to bylo co nejrychlejší."