Claudia Cardinale (65) Je jedna z mála žen, která může o svém životě říct, že neudělala takřka nic špatně. A právě z této skutečnosti tryská veškerá její síla a krása, která tolik imponovala celému světu. Přirozenost ženy, která se může ohlédnout za svojí minulostí a spokojeně se usmát. Krása, erotické vyzařování a hluboký hlas udělaly z Claudie, dcery Francouzky a Siciliána narozené v Tunisu ženu, pro kterou jako kdyby neexistoval čas. Ačkoliv se dnes již na veřejnosti příliš neukazuje a žije v Paříži, nedávný filmový festival v Cannes tentokrát poctila svojí přítomností. Doprovázela ji dcera Claudia (24) a pozornost mužů je ani na okamžik neupustila. Právě letos byl v Cannes vzpomínán film Federica Felliniho »8 1/2«, který vás tak proslavil. Kvůli němu jste přijela i s dcerou. Jaké vzpomínky máte na dobu natáčení? "Byl to magický okamžik mé kariéry. Tehdy, v roce 1963, jsem točila jak pro Felliniho, tak pro Viscontiho. Zatímco Fellini mě potřeboval mít v Římě blonďatou, Visconti na Sicílii tmavovlasou. Neustále jsem si přebarvovala vlasy a trnula hrůzou, že si je zničím. Ale oba mistři trvali na svém a tak se nedalo nic dělat." Jaký člověk byl Fellini? "Snílek a kouzelník. Miloval chaos, pak byl kreativní, zásadně neměl pevný scénář. Vše nosil v hlavě a neustále jsme improvizovali. Byla jsem jeho vysněná holčička, zdroj inspirace. U Viscontiho to bylo přesně naopak. Jeho natáčení, to byl rituál, totální koncentrace." Původně jste chtěla být učitelkou, nakonec jste již jako studentka skončila u filmu. Proč? "Bylo mi sedmnáct a chodila jsem v Tunisu na gymnázium, když se stalo něco neuvěřitelného. Okolo školy šel Omar Sharif, který tu natáčel film »Goha«, spolu s režisérem. Uviděl mě a oba volali: "Pojď sem na chvíli!" Ani jsem se na ně nepodívala. Byli zoufalí a hledali mě po ulicích. Ti dva blázni chtěli, abych natáčela. Takový nesmysl! Ale oni šli za ředitelkou školy a ta mi pak vysvětlila, jaké mám šance, když se s nimi seznámím. Dokonce zavolala rodičům. A tak jsem se dostala ke hraní." A jak to pokračovalo? "Chodila jsem nadále do školy a začala žít dvojí život. V roce 1957 jsem ke svému šoku byla zvolena nejkrásnější Italkou Tuniska. Vyhrála jsem cestu do Benátek během filmového festivalu a přijela v bikinách a burnusu. Fotografové nevěřili vlastním očím. První film, který jsem viděla, byly »Bílé noci« od Viscontiho. Byl to silný emocionální zážitek, šťastná náhoda, která mě dovedla k mistrovi. Který z režisérů byl vaším nejoblíbenějším? "Jednoznačně Visconti. Vždy mě učil, že nemám trpět přehnanou skromností, začala jsem díky němu chodit s vznešeně zvednutou hlavou a přitom s kočičím vystupováním. Říkal mi zásadně »Claudine«, ne »Claudie«. Hodně jsme spolu zažili." Ve Viscontiho filmu »Leopard« hrajete s pozdějším přítelem Alainem Delonem. Jak spolu vycházíte? "Řekla bych, že jsme spojeni navěky. Jsme si tak blízcí, že stačí pohled a rozumíme ihned, jak se tomu druhému vede." Máte dvě děti. Jaký s nimi máte vztah? "Nejprve se narodil Patrick, kterému je dnes 43 let. Potom Claudia, jejímž otcem je Pasquale Squitieri, můj životní druh už přes 30 let. Rozumíme si báječně." Když jste začala žít s Pasqualem, měl již rodinu a vy syna. Jak jste se sblížili? Nakonec vy žijete v Paříži a on v Římě. "Bylo to zcela přirozenou cestou. Byla jsem sama, syn Patrick se brzy odstěhoval do New Yorku, kde žije již 18 let. Pasquale byl po rozchodu se svojí přítelkyní a měl tři děti. Od počátku byly kontakty velmi dobré." Máte zásadu přijímat od života všechno. Jaké nejtěžší chvíle jste musela překonávat? "Těžké chvíle mě vzrušují, a protože jsem skopec, nikdy se nevzdávám. Čím hůř je, tím víc vydávám energie, aby bylo lépe. Mám schopnost přistupovat k nebezpečným momentům s odstupem. Díky africkým kořenům se dokáži snadno izolovat a v osamění načerpat sílu." Září z vás krása, jak mnoho pochází z vašeho nitra? "Především z nitra. Je to duše, co se odráží na vnějším vzhledu. Ve filmu se ukazuje jen pohled duše. Právě to je tajemství herce, umět do emocí promítnout svoji duši." Jak je to s vaším soukromým životem? "Soukromý a veřejný život vždy striktně odděluji. Nikdy jsem neflirtovala s filmovým partnerem, udržovala jsem si odstup. Nebylo to vždy jednoduché, ale byla to má zásada." Měla by jít vaše dcera Claudia stejnou cestou jako vy? "Ne a ještě jednou ne! Od jejích čtrnáctých narozenin je zasypávána nabídkami, protože je velmi hezká. Ale vždy odmítla. Studovala dějiny umění v Anglii a na Sorboně. Filmy jsou pro ni jen potěšením, jako například festival v Cannes." Jaká je nejdůležitější vzpomínka na váš život? Co by o vás lidé v budoucnu měli říkat? "To, že jsem dokázala přivést diváky ke snění. Se štěstím na režiséry, kteří mi uměli vybrat role.