.Má vůbec Martin Dejdar (38) čas na soukromý život? A proč se tak honí? * Co vás bolí dnes? Levá achilovka, mám akutní zánět, bolí mě lýtko, ještě přibylo levé koleno, trochu mě škrábe v krku, malinko cítím zápěstí, břišní svaly z posilování. Jinak jsem v pořádku. * A co ten opar? Ten už mi brzo zmizí. Nevím, co to bylo, normálně na to netrpím. * Čím teď žijete? Tou achilovkou, trápí mě už přes čtrnáct dní. Přijal jsem výzvu, že poběžím 18. května Pražský maratón. V rámci tréninku jsem si uhnal zánět achilovky. * Myslím pracovně. Hrajete divadlo, filmujete, moderujete, máte pořady v televizi, vystupujete s hudební skupinou In, píšete scénáře. Proč se do všeho hrnete? Protože mě to baví. Chci to vyzkoušet. * Jenže vás baví také hokej, tenis, squash, posilování...A taky cyklistika a je skvělé, když můžu spojit sport s prací, což se mi podařilo loni v televizním pořadu Na toulavém kole. Nejenže jsem se dostal na kolo, ale viděl jsem i spoustu míst, kam bych se normálně nedostal. Zvládli jsme to ve čtyřech lidech a pořad měl velký ohlas. To mě moc těšilo. * Před rokem jste odešel z Ypsilonky. Proč? Rozhodl jsem se, že si dám od jeviště trochu pauzu, abych měl víc času na filmování. Rok předtím jsem totiž přišel o hodně práce u filmu, protože zahraniční produkce nemohly pochopit, že mě musí kvůli večernímu představení v divadle pouštět dřív. Ale neodešel jsem, jen jsme se s Honzou Schmidtem, ředitelem divadla, dohodli na sníženém úvazku. * Na co pořád čekáte? Na dobrou roli. Nemusí být hlavní, ale dobrá, kde je možnost něco vytvořit, něco ukázat. To je smysl práce. * Produkovat už nechcete, předpokládám... Ale kdyby se něco zajímavého naskytlo... Mám teď mnoho zkušeností. Vím, že se nemůžu pouštět do něčeho, co není stoprocentně potvrzené. Myslím, pokud nemám na film peníze a zajištěnou distribuci. Já jsem tohle předtím podcenil. Myslel jsem, že máme na distribuci mého filmu Panství potvrzeného amerického partnera. Distributor totiž nesplnil smlouvu. To byla ta největší chyba. * Nejste tak trochu dobrodruh nebo furiant? Ne, to ne, spíš, jak říkají Cimrmani, jsem pionýr neprobádaných věcí. Mě zajímají věci, které se ještě nikdy nedělaly, které přinesou něco nového. Oba filmy, které jsem produkoval, přinášely něco nového. To, jak se to dotklo mě a mojí rodiny, je druhá věc, to si řeším sám. * Nedávno jste se skupinou koncertoval na Spartě před fotbalovým utkáním. Měl jste správně nažhavit diváky. Podařilo se? Asi jo, ale není to úplně moje parketa. Chtěl jsem to jen zkusit. Teď vím, že tohle už ne. * Teď vás překvapím... Fakt? * ...protože znám Vysoké Mýto. Jenže tam jsem se jenom narodil, tam proběhl pouze můj výstup. Vyrůstal jsem v Chrasti u Chrudimi. Naši tam bydlí pořád a my za nimi občas jezdíme. * Jak se vám tam žilo? Bezvadně. Máme tam na hlavní ulici domek, naproti je zámecký park, pár metrů to bylo na stadión, do přírodního divadla, k rybníku. Bylo tam všechno po ruce. Teď je to asi horší, dřív tam byly čtyři fabriky, teď to jde od desíti k pěti. * Nežijete tak zběsile proto, že chcete stále dokazovat, jak jste se vypracoval? To asi určitě. Ale já pořád nejsem přesvědčený o tom, že něco umím. Proto se stále pouštím do něčeho nového a nutí mě to dělat stále víc a úporněji. * Vždyť už jste dobrý a slavný. Každý vás zná! To nevím, ale chci, aby tady po mně něco zůstalo. * Když nic jiného, tak máte syna. To je přece úžasné. No, to jo. * Druhé dítě nechcete? To víte, že chci. * Kdy začnete? Už je vám 38 let. Už jsme začali, snad to vyjde. To víte, moc lidí k nám nechodí. Žena do společnosti také nevyrazí. U nás v divadle jsou všechny děti Lábuse a on teď nemá čas. * Komu je podobný váš Matěj? Mámě. No, obličej má po mámě a tělo po Lábusovi. * Když se díváte na svého syna, co vám jde hlavou? Že je ze mě, že je můj. Ne že bych podezíral svoji ženu, že je z Lábuse, ale fascinuje mě, že je to kus mě, že jsem ho zplodil. Je to úžasné. A navíc mě Matěj spolehlivě dostává z depresí. * Z depresí? Ano, poslední čtyři roky se cítím mizerně, ale už to zase začíná být lepší. Mám dny, kdy se ptám, proč tady vlastně jsem, nedokážu se z ničeho radovat. Ale to k životu patří. V letech 1992 až 1997 se mi zase mimořádně dařilo. Je to jako na houpačce. * Navštívil jste někdy psychologa? Ne, zatím ne, ale žiju jako štvanec. * A komu ze svých kolegů se svěřujete? Třeba Lábusovi? No, to bych se z toho nikdy nedostal! To by mi ještě nějaké problémy přibyly. To by ani nešlo. Tomu se nemůžete ani zmínit. * Tak mamince nebo manželce? To taky ne. Nejvíc se o tomhle bavím s Petrem Vackem z divadla. * Máte toho tolik. Nebojíte se, že to může skončit třeba zhroucením? Já ale potřebuju pořád něco dělat, nějak se zaměstnávat. Víceméně vím, proč to dělám. Chci vydržet ještě tak tři roky. * Váš otec byl námořník a kvůli rodině přestal jezdit na moři. Přestal byste kvůli rodině dělat šoubyznys? Kdyby to mělo rodině hodně pomoct, tak asi jo. Otec byl dlouhodobě na moři. Já jsem denně doma, i když se vracím v noci a syna nevidím. Ale většinou ho ráno vodím do školky. A moje žena Dana mě vidí ráno a večer a zatím mě vidí ráda. Martin Dejdar (38) pochází z Chrasti u Chrudimi. Vystudoval DAMU a od roku 1987 je členem pražského Divadla Ypsilon. Vystupuje také v muzikálu Zpívání v dešti. Hrál v mnoha pohádkách, proslavila ho postava Bejbyho ve filmu Šakalí léta, za hlavní roli ve snímku Učitel tance dostal Českého lva. Produkoval dva filmy Panství a Eliška má ráda divočinu. Rád moderuje (Miss ČR, Ptákoviny, Na scénu), koncertuje se skupinou In. Miluje sport. Je ženatý, jeho žena je právnička, mají spolu syna Matěje (4).