Patří k našim nejvšestrannějším herečkám. Hrála charakterní role, účinkovala v muzikálech v době, kdy ještě neprožívaly svůj boom, patří k našim nejlepším komičkám. Přesto se před časem stáhla do ústraní, pověsila divadlo i filmování na hřebík a začala se doslova toulat po světě. Teprve teď se začíná vracet ke své profesi. Právě září v Troškově Kameňáku, kde ukázala nejen komediální nadání, ale i své stále půvabné tělo. Jana Paulová (47). Jak žije? Co chystá? Co ji pořád táhne ven? A co na to její rodina? * Proč jste vlastně tenkrát herectví "pověsila na hřebík"? "Najednou mě přepadl pocit, že hraju už léta a že jsem šíleně unavená. Bylo to v době, kdy jsem točila na Nově seriál, a byla jsem úplně zoufalá, že se z toho nedá utéct. Uvědomila jsem si strašnou nesvobodu mého povolání, kde nezáleží jen na tom, co kdo umí, ale i na tom, kdo s kým je zadobře, jak moc je vidět na večírkách a v médiích. Prostě jsem chtěla pryč..." * Nakonec jste se ale vrátila. Začal vám ten kolotoč chybět? "To ani ne. Byla to spíš náhoda. Onemocněla kolegyně a potřebovala záskok. Jak jsem tak zaskakovala, přišly další nabídky a já jsem se nenápadně vrátila." * Vracíte se i na filmová plátna, hrajete jednu z hlavních rolí v Troškově Kameňáku... "Hraju učitelku, ženu policajta, milenku ředitele školy. Je to prostě ženská s vlastnostmi, jaké mají všechny ženy. Bylo to moje první setkání se Zdeňkem Troškou a ten umí díky svému smyslu pro humor a výběru štábu vytvořit neuvěřitelnou pohodu. A pak mě moc baví hrát s Vaškem Vydrou, se kterým jsme měli i »košilaté« scény. Teď máme signály, že diváci film přijali velmi vřele, a tak by se, když budou peníze, měl natáčet druhý díl." * Co ty scény, kde jste se před kamerou ukázala jen v prádle. Nedělalo vám to problémy? "Samozřejmě mi to problémy dělalo, protože vím, kolik už mi je let. Naštěstí jsem se nemusela svlékat úplně a všichni okolo byli velmi milí a příjemní, že jsem to nakonec zvládla. Já sama jsem si pak dělala legraci, že je to jejich poslední šance vidět mne takhle, než půjdu do důchodu." * Jsou herečky, které si na tyto scény berou dublérky... "A nevíte, kde by našli stejně starou herečku, která by mne zastupovala (smích)? Ne, vážně. Ono v podstatě není nic vidět, takže to takový problém zase nebyl." * Nevadí vám, že Kameňák je "jen" komedie? "Nevadí. Naopak. Já jsem ráda, když se lidi smějou. Rozbrečet - to umí každý." * A co divadlo? "Už sedm let hrajeme se Simonou Stašovou, Zuzanou Mixovou a Pavlem Zedníčkem hru Natěrač, v listopadu jsme měli v Divadle Kalich premiéru hry Jako jedna rodina, kterou režíroval Milan Lasica. Je to velmi vtipná a zajímavá komedie a hraju tu zase s Pavlem Zedníčkem, navíc se Svatoplukem Skopalem a Miroslavem Vladykou." * Diváci vás mají zafixovanou jako komediantku. Hrála jste i charakterní role? "Ale ano... Třeba v Divadle K jsem hrála jen charakterní role a pak třeba Lavínii v Macháčkově Elektře, Radu ze hry Cikáni jdou do nebe a podobně. Ale musím říct, že mě to dost stravovalo. Měla jsem z toho i deprese." * Co byste si teď tedy ráda zahrála? "Naučila jsem se věci brát tak, jak přijdou. O žádné roli nesním. Kdybych měla rozebrat svoje myšlenky, tak asi jedno procento z nich se týká herectví. Zabývám se raději něčím jiným." * Když jste přerušila hereckou dráhu, dala jste se na muziku. Hrála jste na kytaru, měla kapelu... "Projeli jsme tehdy celou republiku, udělali jsme asi sto koncertů. S touhle muzikou ale není šance nějak prorazit. Nebyl to žádný pop, byl to takový džezový big beat. Dělali jsme to prostě pro radost." * Proč jste s tím skončila? "Já jsem s tím neskončila, jen jsem si prostě nemohla dovolit slíbit muzikantům deset koncertů do měsíce. A pak jsem na delší dobu odjela do Himálají... Teď máme smyčcový kvartet, já zpívám a zase mě to baví."