Zdravotní stav populární herečky Heleny Růžičkové (66) se rapidně zhoršil! Herečka, která už několik dlouhých měsíců statečně bojuje se zhoubným nádorem v dutině břišní, začíná rezignovat. Helenin mobilní telefon se hlásí schránkou, návštěvám nikdo neotvírá. "Bojíme se myslet na nejhorší, ale s Helenkou je to teď opravdu velmi špatné, sama se ani nenají, neudrží příbor v ruce, trápí ji průjem a co chvíli zvrací," přiznávají hereččini nejbližší známí s viditelným smutkem. Ještě před pár dny se na obzoru Helenina osudu rýsovala růžová budoucnost. Uzdravení! "Mám se dobře, je mi skvěle, lékaři se na mě tváří přívětivě a výsledky vyšetření mám kladné," říkala herečka tehdy. Bolest ustupovala a Helenino, nemocí zdecimované tělo, se hlásilo o život. "Jsem šťastná, že jsem onemocněla rakovinou, alespoň jsem si mohla sama sebe prověřit, jak na tom jsem. Vím, že to se mnou není tak špatné, protože jsem se z rakoviny nepodělala a peru se s ní," tvrdila Helena Růžičková ještě před odjezdem do nemocnice na poslední ze svých čtyř chemoterapií. Věřila, že po nutné léčebné proceduře jí bude líp. Do diáře, k datumu poslední kontroly u lékaře, si dokonce nalepila obrázek smrtky a k němu připsala výrazné "CHA CHA CHA". Měla to být legrace. Těšila se na práci. "Chci ještě pár štací objet, chci se podívat za lidmi, popovídat si s nimi a říct jim pár historek ze života. Chtěla bych ještě natočit pár filmů. A nosím sama jeden filmový námět v hlavě a ten chci zrealizovat. Chystám se taky dát dohromady pár knížek," opakovala s odhodlaností sobě vlastní. Na tragickej život jsem já pes, neopomněla přitom dodat na konec. Nyní ji slabost poutá na lůžko. Všechny naplánované akce odvolala. Nikdo se neodvažuje hádat, co bude dál. Dveře chalupy ve Slatině v jižních Čechách, kam se herečka nedávno natrvalo přestěhovala z Prahy, jsou zavřené. Na zvonek reagují pouze psi, Fandy a Cora. Pokud je doma manžel Jirka, pustí do domu pouze velmi blízkého známého. Helena sama leží. "Nedělám si už dlouhodobé plány, nic neodkládám, nevím, kolik času mi zbývá. Dny se snažím prožívat, nikoliv přežívat. Raduju se z toho, že se ráno rozední, že je podzim, listí zlátne a barví se. Mám radost z dobrých lidí kolem sebe, ze života se svým staroušem a taky s našimi psy. Život je zázrak a kvůli němu jsem se rozhodla rakovině vzdorovat. On za to stojí," stihla Helena ještě zakončit svůj "Deník mezi životem a smrtí", jehož knižní podoba se právě připravuje.