Po zaklepání na malá dřevěná vrátka nám překvapivě otevřela služebná tmavé pleti a s úsměvem nás pozvala dál. Malá chodba pod schody byla plná starého harampádí, zednického náčiní s hromadou prachu. Vystoupali jsme schody, kde na nás čekal majordomus v bílé haleně a uvedl nás do haly.
Podivný palác hraběte Domenica
Tam na sofa pod velkým obrazem seděl pan hrabě v bílé košili a černých kalhotách. „Tak vás vítám ve svém paláci, co si přejete k pití?“ uvítal nás Domenico a mávl na své skromné služebnictvo. Dostali jsme PET lahev s vodou a kávu. „Támhle v té ložnici spal Artur,“ ukázal na jedny dveře Ital, který se pár hodin před naším příjezdem rozloučil s Ivetou a Arturem.
„Moc se jim tady líbilo, provedl jsem je po všech svých zámcích, představil mamince, která byla moc nadšená, a ukázal jim krásy Gargana, kde mám většinu majetku,“ pochlubil se hrabě. Několik nocí však rodinka Bartucci, tedy Iveta, Artur a Domenico, strávila v hotelu Villa Scaponne, který je ve městě Mattinata situovaný na útesu. Na první pohled působil dosti neupraveně.
Po celou dobu jsme seděli v hale, kde se kromě dvou sofa nacházela jedna menší komoda se starožitným porcelánem a na zdech visely tři obrazy. „To je moje babička, po ní jsem zdědil růžovou vilu, kterou dostala od krále,“ ukázal na jeden obraz. Domenicovo vyprávění o jeho rodu a majetku po celou dobu doprovázel zvuk zapnuté pračky. Zřejmě byl den velkého prádla.
Chlubil se majetkem...
„V tomto paláci moc nebývám, protože se jeho druhé křídlo rekonstruuje a je tam moc dělníků. Raději jezdím na Sardinii, kde mám dům. Hned vedle mě má vilu Berlusconi a Abramovič,“ prohodil ledabyle Martucci. Prý vlastní ještě byt v Benátkách, Neapoli a Římě.
Celá návštěva na nás působila komicky. Připadali jsme si jako na školní exkurzi v hodně malém muzeu, nebo na zkoušce divadelní hry. Vzhledem k tomu, že nás pan hrabě kromě haly a salonku jinam nevzal, je zřejmé, že zbytek místností je buď v katastrofálním stavu, nebo od nich nemá klíče.
V restauraci dlužil
Asi po půlhodině jsme dům opustili a vydali se do Domenicovy oblíbené restaurace v přístavu U Pepina. Pan hrabě nejel v kočáře, ale autem značky Fiat Panda. „Ničím jiným se v těch úzkých uličkách nedá jezdit,“ vysvětlil. Restaurace na pláži sice moc luxusně vybavená nebyla – plastové židle, stoly, automaty, ale jídlo bylo neskutečné.
Tady by sex na talíři zažil i věčně nespokojený šéf Zdeněk Pohlreich. „Iveta tady přibrala tři kila, chodili jsme sem každý den na jídlo. Pepino je můj společník ve firmě, v podstatě jsem spolumajitelem téhle restaurace.“ Při odchodu nám nebyl předložen účet, prý nás pan hrabě pozval.
A to samé se opakovalo v dalším baru, který už 23 let v centru Vieste vlastní jeho kamarád. Jediné, co nás zarazilo, byla otázka přítelkyně majitele baru, kdy Domenico vyrovná nezaplacené účty. „Brzy, nebojte, a raději mi nalijte limoncello,“ prohlásil s úsměvem Martucci, který se v baru ve společnosti lahve limoncella zdržel do dvou do rána.
Zatímco Iveta se už do Česka vrátila, Domenico přijede až 20. června, protože o dva dny později má v Brně koncert.
