S Vladimírem Dlouhým mu odešel nejen herecký parťák, ale především velký kamarád. Porozuměli si už v den, kdy Dlouhý po absolutoriu poprvé vstoupil na prkna Divadla Na zábradlí. Hráli spolu v seriálu Dobrá voda a v mnoha dalších inscenacích, hrách a filmech. „Neumím to ani spočítat. Je to ale jedno. Důležité je, že jsme se měli rádi,“ prohlásil Mrkvička.
S Vladimírem Dlouhým jste byli velcí přátelé, on se ve vás dokonce od počátku své kariéry viděl. Vzhlížel k vám…
„Zadržte. Jsem zdrcenej. Sám se s tím srovnávám. Nevím, co vám mám říct.“
Jestli jste v posledních dnech Vladimíra viděl…
„Neviděl. Chtěl jsem ho vidět, on si to ale nepřál. Nechtěl, abych ho v nemocnici navštívil. Respektoval jsem ho. V duchu jsem si ale říkal, že se nedám, že za ním stejně vtrhnu.“
A proč jste nevtrhl?
„Denně zkouším po nocích na Hradě. Měl jsem myšlenky jinde. Moc si to teď vyčítám. Měl jsem ho velmi rád.“
Kdy jste se vlastně sblížili?
„Hned první den, když nastoupil do Divadla Na zábradlí. Padli jsme si okamžitě do oka. Od té doby jsme spolu hráli anebo o sobě neustále věděli. A když to bylo podstatné, sešli jsme se. Po rozpadu Divadla Na zábradlí už jsme spolu herecky moc co do činění neměli. Ale podporovali jsme se v těžkých chvílích. Ani jeden z nás neměl lehký život.“
Jaký Vladimír byl? Myslím pracovně…
„Vynikající herec. Pro české divadlo je to ztráta jednoho z největších talentů.“
On ale žil velmi nedisciplině. Kouřil, pil, zapomínal jíst…
„Ano. Pracoval na svém sebezničení velmi precizně. On neuměl hrát jinak, než že se do role položí úplně. Byl ochoten se rozpárat, jen aby našel vnitřnost té postavy. Žil takový život, jakou postavu v té chvíli hrál.“
A jaký byl Vladimír v nepracovní sféře?
„Při vší úctě k němu, on nebyl vůbec ukázněný. Byl takový rozervaný. Mnoha lidem lezl na nervy pro svoji ironii. Uměl být také velice protivný, nepříjemný, lidé před ním utíkali. Když chtěl, poštval proti sobě všechny.“
To jsou ale samé zápory…
„Ale nejsou. Měl rád život a vůči druhým byl celý život velmi poctivý. Byl to hodný člověk. Ten, kdo ho znal pořádně, ho miloval. Jen byl prostě svůj.“
Mluvil byste Vláďovi na pohřbu?
„Nevím. Nikdo mě neoslovil. Já bych to ale asi probrečel. Navíc si myslím, že by měl promluvit bratr Michal.
