Nemám ráda černobílé teze. Ultimativní prohlášení, že Češi patří k buranům, již se v módě nevyznají, postrádají estetické cítění a v pravidlech společenského chování mají značné mezery. Nicméně je smutným faktem, že v této zemi se na prestižní filmové, ale i divadelní premiéry většinou chodí ležérně neformálních outfitech pro volný čas. Mikiny, džínsy, potištěná trika, sportovní košile se zde prolínají s kreacemi hodnými diskoték a malé večerní či oblek jsou v menšině. Ti, co je mají, etiketu ctí, vlastně vypadají nepatřičně, což je absurdní.

Bizarní směskou nejrůznějších stylů většinou končí i akce, kde přikázaný oděv, tzv. dress code není určený. Jednou z takových nedávno byla i mezinárodní soutěž Kadeřník roku, neboli Czech and Slovak Hairdressing Awards. Pořadatel se zřejmě domníval, že postačí, když událost nazve galavečerem. A výsledek? Některé populární, Kadeřníku roku atraktivnost dodávající dámy, oblékly velkou toaletu. Jiné více či méně dobře sáhly po modelu, jenž by se dal nazvat variací na malou večerní. Což byla (bez ohledu na označení gala) ideální volba, vzhledem k tomu, o jaký podnik šlo, místo jeho konání (křídlo Průmyslového paláce pražského Výstaviště). Další krásky pak vyrazily v kalhotách, kožených bundách, leggins v kozačkách, obtěžkaly se velkými kabelami…

Ano, je to tak – módní panoptikum na tuzemské společenské scéně je never ending story. Nikdy nekončícím příběhem, který udává většina tápajících a menšina těch, co ví, umí se orientovat.