9°C
Hudební skladatel a hráč na klávesy, který kdysi založil první art-rockovou kapelu v Československu Collegium Musicum, byl známý pro svůj bouřlivý život. I proto bylo pro jeho okolí velmi těžké sledovat, jak se v poslední době rapidně zhoršoval jeho stav. Ani ten ho ale nedonutil přestat s kouřením. Podle informací webu Pluska.sk zemřel v nemocnici.
Již na dubnovém koncertě k jeho sedmdesátinám na tom byl Varga dost zle. Show Miro Žbirky (64), Michala Kocába (63) a dalších umělců sledoval z invalidního vozíčku. Bledou tvář mu hyzdily hadičky, které mu pomáhaly dýchat. Přesto si koncert užil a potěšil fanoušky i krátkým vystoupením na jevišti.
Za svůj přínos hudbě získal klávesový mág na začátku roku také Mimořádnou cenu Křišťálového křídla v rámci 20. jubilea. Ocenění za něj převzal synovec Jakub Kudláč a umělec na galavečeru promluvil k divákům pouze prostřednictvím videonahrávky. Nemoc ho ale změnila natolik, že ho málem nikdo nepoznal. Proslov mu navíc komplikovaly problémy s řečí.
Narodil se 29. ledna 1947 ve Skalici a k hudbě ho prý přivedl strýc, který rodině daroval klavír. Nástroj mladého Mariána zaujal, ale jinak byl normální rošťák a v sedmé třídě už „fakt docela slušnej kuřák“. Jako mladík se učil u slavného slovenského skladatele Jána Cikkera. Později začal studoval konzervatoř, ale školu nedokončil.
Varga o sobě říkal, že odmalička myslel rukama: „Každý zvuk, který slyším, je pro mě pocitem ruky na klaviatuře. Hudba se mi nezobrazuje v notách. Místo noty se mi objeví ruka."
S druhou manželkou Janou se Varga před časem odstěhoval z Bratislavy na venkov. A o sobě vyprávěl v rozhovorech s Petrem Uličným, které vyšly v roce 2004 pod názvem O cestách, které nevedou do Říma.
Prúdy, Collegium Musicum i sólová dráha
Varga v hudbě prorazil v druhé polovině 60. let se slovenskou kapelou Prúdy, s nimiž nahrál album Zvoňte, zvonky. Zde se též seznámil i s Pavolem Hammelem (68), s nímž pak dlouhá léta spolupracoval a napsal s ním i první slovenský muzikál Cyrano z předměstí. Své experimenty, fúze rocku a klasické hudby, i strhující improvizace zaznamenal na více než dvaceti deskách.
Legendou jej začali nazývat již po albu Konvergencie z roku 1971. Bylo mu čtyřiadvacet a muzice, kterou skládal a hrál, s úšklebkem říkal „vážná hudba pro bigbíťáky“. Nejvíce se ale proslavil až v 70. letech v rockové kapele Collegium Musicum, hrající vlastní skladby v kombinaci s úpravami děl J. S. Bacha, Josepha Haydna, Rimského-Korsakova a dalších klasiků.
Jednalo se o instrumentálně nejvyspělejší rockový soubor v Československu. Po jeho zániku se jako jeden z prvních začal věnovat absolutní improvizaci, tedy komponování hudby v reálném časoprostoru. Skupina působila do roku 1979, později ji Varga několikrát příležitostně obnovil.
První sólové album Stále tie dni, byť ještě s hudebníky, vydal Varga v roce 1984. Po roce 1990 nahrál LP s Vladimírem Mertou a napsal hudbu k desce Krylovy poezie. Společnou nahrávku s Moyzesovým kvartetem, jehož hudebníci s Vargou již kdysi spolupracovali, pořídil v roce 2006, po létech v ústraní, kdy deprese přebíjel alkoholem. Zní na něm i jeho staré rockové písničky.
Rovněž umělcův jevištní projev byl odjakživa zážitkem: doutníky a cigarety, lahev vína na pianu a soustředěný výraz jeho nahrbené postavy v okamžicích, kdy jeho dlouhé prsty hrají třeba i variace na skladby klasických hudebních velikánů. Některé jeho písně jsou plné smutku, což pramení z toho, že součástí jeho životního příběhu byly i zdravotní problémy a protialkoholní léčba. Z jeho pera vznikla také hudba k několika filmů a divadelním i televizním inscenacím.
Video z doby, kdy byl Marián Varga v plné síle
