9°C
Je to už rok, co jste bez Matěje. Jak to s Laurou zvládáte?
„Nevím, jestli je to naprostá pravda, nebo je to jen tím, že si to nijak zvlášť nepřipouštím, a proto taky neřeším, ale musím říct, že dobře. Život prostě běží dál. S ním nebo bez něj, čas nejde zastavit ani vrátit. Mít po boku chlapa není samozřejmě na škodu, ale lásku nevyčarujete ani nevymyslíte. Prostě se musí stát.“
Necháváte eventuálního partnera náhodě?
„Věci nejde lámat přes koleno. Přirozené je plavat po proudu, ne proti. Navíc, nejsem sama – mám Lolu! A osaměle se teda rozhodně necítím. Takže to nechme osudu, proti němu jsme totiž malí páni."
Musíte ale cítit obrovskou prázdnotu, když žijete s Larou v tak velkém domě sama…
„Nestěžujeme si. Žijeme rychlým a rušným životem. Jsme prostě pořád v pohybu. Přesto věřím, že současný stav není trvalý.“
Laura by ale měla vyrůstat v úplné rodině. Mužský element v rodině je důležitý. Přemýšlela jste o tom?
„Samozřejmě! Ráda bych byla ve vztahu, měla po boku muže, který mne bude milovat jako já jeho a bude ctít fakt, že Lola už jednoho skvělého tátu má.“
Chtěla byste pro Lauru sourozence?
„Velice si přeju další dítě. To jsou ale všechno jen moje sny, které se můžou, ale taky nemusí splnit.“
Jste sama. Obejdete se bez sexu?
„Ne. Sex je nezbytnou součástí mého života. Přirozené pro mě je ho tedy mít než nemít.“
Chápu, milence tedy máte. A je stálý?
„To jak, kde a s kým si s dovolením nechám jen pro sebe. Necítím potřebu svěřovat se zrovna s touto problematikou světu.“
Byl Matěj muž, který v nesnázích pomohl?
„Nechci pitvat svůj vztah s Matějem. Je to minulost a já mám k našemu vztahu úctu, ať se stalo cokoliv. Milovali jsme se a z lásky se narodila i Laura.“
Proč jste se vlastně nikdy nevzali?
„Zřejmě jsme si nebyli souzeni. Já jsem ještě o něco menší fanoušek instituce manželství, než Matěj. A ten mě nikdy nepřesvědčoval, abych svůj názor změnila. Bylo pro nás přirozené žít spolu jako partneři, nikoliv manželé.“
„Víceméně ano. Nikdy se o mně nikdo nestaral. Účty si odjakživa platím sama. Ale tím nechci říct, že muži po mém boku byli hajzlíci, kteří za mě nezaplatili ani večeři. Prostě jsem jen zvyklá spolehnout se vždy na sebe. A tím pádem také můžu místo zklamání prožít občas milé překvapení“.
Co vám víc vydělává, hudba, nebo obchod s nábytkem? Nebo účast v soutěžích?
„Kombinace všeho. Pravdou je, že značka byDara je pořád v období zrodu. Než začne opravdu vydělávat, ještě si chvíli počkáme. Ale s tím se od začátku počítalo.Mám skvělý tým, převážně ženský a ty, když se do něčeho pustí, nic je nezastaví. Děláme na zajímavých projektech a máme teď i novou řadu dětského nábytku. Jsme pilné jak včelky.“
Slyšela jsem, že vás čeká na jaře práce pro Novu a Markízu v hezkém hudebním projektu. Co to bude?
„Zatím je vše ve stádiu jednání. Jde o projekt „Voice“. Koukala jsem se na to při mé poslední návštěvě v L.A. a byla jsem tím formátem úplně nadšená! Je to interaktivní jak pro soutěžící, tak pro porotce.“
Loni vám moderování Slavíka na Nově vzali, že jste prý sběhla na jinou televizi. Letos se na slavnostním předávání cen ve Státní opeře objevíte?
„Ano. Spolu s Tomi Popovičem budeme zpívat duet Nebo-peklo-raj. Produkce si ho vybrala, protože je už několik měsíců nejhranější písničkou ve slovenských rádiích.“
Duet vyšel na vašem novém albu Stereo. Pokaždé alba křtíte, tohle bylo ale vysláno do světa bez kmotrů. Proč?
„Přestože mi vydání nového alba udělalo dobře na duši, v rámci současných událostí a blížícího se soudu nejsem zcela v kondici pořádat večírek a upřímně si ten pocit štěstí vychutnat.“
Jak vůbec nesete, že se ta nešťastná nehoda bude řešit u soudu?
„Mám-li být upřímná, jsem ve svých emocích často zmatená. Když si o sobě přečtete, že se tváříte jako kdyby jste zabila kočku, věřte, že se vám nebude chtít vyjít ani z domu. To pak totiž vůbec nevíte, jak se vlastně máte tvářit. Nechci se přes média hájit ani prezentovat své pravdy.Od toho je tady soud. Chci jen to samé taky pro sebe. Do každé situace se dá vnést patřičný zmatek a potom záleží na tom, jak silný je váš žaludek a o co přesně vám jde.“
To máte pravdu. Říká se také, že jste nechala vyhodit dceru Rotreklových z práce…
„To je přesně ono. Pane bože, to je slušně zvrácený příběh o bezcitné zrůdě. Opravdu mám svých starostí dost, než se mstít. Můžu jen dokola opakovat, že mi je celá ta událost s nehodou upřímně líto. Bolí to i bez toho, že na vás někdo už rok ukazuje prstem jako na viníka.“
Změňme tedy téma. Jak se album prodává?
„Děkuju za optání, po dvou týdnech máme prodaných přes tři tisíce kusů, což je neuvěřitelný úspěch.“
Když je vám hodně ouzko, jste v nesnázích, na koho se obracíte?
„Mám svojí rodinu a pár skvělých přátel. I ti však mají své životy a starosti, proto tak nějak podvědomě ctím určité hranice, za které prostě nejdu.Člověk si stejně ze všeho nejvíc musí chtít pomoct sám.“
Jak často se s rodiči vídáte?
„S rodiči jsem samozřejmě v pravidelném kontaktu, já i Lola. Jsem teď každý pátek v Bratislavě, kde sedím v porotě Let's dance.Vyjíždíme už ale z Prahy o den dřív a Lola se pak na mě v pátek večer kouká v televizi u našich.“
Jste velmi vytížená, máte velké starosti. Jak si odpočinete?
„Spánek je pro mě alfa-omegou. A jinak odpočívám u věcí, které mě baví. Hudba a Laura. Procházky, čas, který trávím ve společnosti dětí. Zbožňuju výlety a dovolené, kdy kolem sebe slyším dětský smích. Naberu tak vždy energii na rozdávání.“
Chystáte se v zimě opět do tepla?
„Kvůli pracovním povinnostem jsme musely naši tradiční, zimní dámskou jízdu přesunout až na březen.Teď máme v plánu na měsíc Bali.“
A co Štědrý den? Jak to letos bude s Matějem?
„Přiznám se, že jsem zatím vánoce vůbec neřešila. Jelikož jsme nikdy nebyli klasická rodinka, trávili jsme vánoce napůl u mé, napůl u Matějovy rodiny. Tak nějak tomu bude zřejmě i teď. Podstatné totiž je, aby měla krásné vánoce hlavně Laura.“
Vy se kvůli Lauře stále stýkáte s Matějem ve třech…
„Ve třech se vídáme dost pravidelně. Naposledy jsme spolu byli v kině, na Šmoulech...“
Máte svůj život ráda, viďte?
„Jsou věci, které mě můžou mrzet, ale vím, že jsem je nezavinila. Byly osudové. A pátrat po tom, jestli se staly pro něco či bezdůvodně, nemá smysl. Prostě se staly. Jinak svůj život mám velmi ráda. Baví mě na něm, že je takovej, jakej si ho udělám. Jsem zodpovědná za každé své rozhodnutí, krok. A živí mě práce, která mne nesmírně baví. Mám zdravou dceru, skvělé rodiče, ségru, kamarády... Neskromně tvrdím, že jsem na tohle všechno pyšná.“
Když zavřete oči, po čem toužíte?
„Po štěstí..., aby nedošlo.“
Jste taková napolo Američanka. Milujete a umíte černou hudbu. Nežilo by se vám za oceánem líp?
„Mám to tam nesmírně ráda. Nevím, čím to je, ale vždy, když jsem tam, mám pocit, že to tam znám. Ano, že tam tak trochu patřím.Umím tam vypnout, na nic nemyslet.Chci si tam také koupit na pláži byt, jen jsem zatím ještě nenašla ten pravej...“
Přestěhovat se na pořád?
„To ne. Doma je doma.“
Zavřít jí konečně. 
