Takhle vzpomíná na své mládí hollywoodský idol Patrick Swayze (+57, Hříšný tanec) ve své autobiografii The Time Of My Life.

Dokončil ji těsně před svou smrtí. To už věděl, že téměř dvouletý boj s rakovinou slinivky nevyhraje. Zemřel 14. září. Deník Blesk vám v sedmi pokračování poskytne nejzajímavější části hercových vzpomínek...

Jedna podzimní sobota roku 1970 kompletně změnila Patrickův život. bylo mu sladkých 18 let. Nastoupil jako opora svého středoškolského týmu amerického fotbalu proti největšímu rivalovi ze sousedního města. Patrick cítil, že to bude jeho zápas. Byl ve skvělé formě a nadšení pumpoval i do spoluhráčů.

Ačkoliv byl Patrick Swayze světoznámým hercem, cítil se být pravým Texasanem z ranče

Autor: Isifa.com

V půlce zápasu si naběhl na skvělý pas a s míčem v náručí běžel skórovat. Na poslední chvíli ho zastavili dva hromotlučtí obránci – Patricka srazili k zemi, a když se snažil postavit zpět na nohy, zkolaboval. „Moje levá noha byla v koleně téměř ohnutá. Neunesl jsem na ni žádnou váhu. Zkusil jsem vstát znovu a odejít z hřiště, ale znovu jsem se skácel. Museli mne odnést na nosítkách – před očima se mi dělaly od bolesti mžitky. Pochopil jsem, že všechny sny o závratné sportovní kariéře právě skončily,“ vzpomíná Swayze trpce na konec své tolik úspěšné sportovní kariéry. „Od mládí jsem dělal atletiku, gymnastiku, plavání, americký fotbal, a dokonce jsem jezdil závodně na kolečkových bruslích. Ve fotbale jsem posbíral hodně cen. S otcem jsem často také boxoval.“

Po těžkém zranění mu zůstal jen tanec. K němu jej dovedla jeho matka Patsy, která byla známou tanečnicí a choreografkou a vedla v Houstonu taneční školu. Tu malý Patrick od mládí navštěvoval.

Swayze se narodil se jako poloviční Apač 18. srpna 1952 v texaském Houstonu a jak vzpomíná, vyrůstal jako typické jižanské dítě na ranči v přírodě mezi koňmi. „Naše rodina, to byla klasická texaská pohádka, jak si kovboj, v tom případě můj otec, přivedl na ranč krásnou dívku z města. A táta Jesse byl klasický kovboj, který u Wichita Falls jezdil rodeo. Byl jsem druhé z pěti dětí a nejstarší kluk. Spolu s oběma staršími sestrami jsme s mamkou ve studiu tančili už od chvíle, kdy jsme začali chodit. Nikdo se nás neptal, jestli chceme, prostě jsme tam byli a tančili, jak nás máma učila.“
Tehdy ještě Patrick netušil, jak právě léta tanečního drilu tak zásadním způsobem ovlivní jeho další život a kariéru.

Zítra čtěte: Tanec byl pro něj vším