V obrazech, které Iveta Bartošová malovala, se střídaly její nálady. Jednou byla kresba barevná a pozitivní, podruhé sáhla Iveta po temných barvách. „Když mám depresi, používám hodně černé barvy,“ svěřila se kdysi Iveta s tím, že ji malování uklidňuje. Díky svému hobby ze sebe shodila negativní myšlenky.

Bartošová to dělala pro radost, nejspíš netušila, že kdyby byla nouze, mohla by tím i klidně živit. „Obrazy Ivety Bartošové mne nepoložily na krovky, ale na druhou stranu se takovéto věci vesele vystavují a prodávají za velké peníze,“ řekl Blesk.cz akademický sochař a profesor malby a kreslení Milan Martiník.

Ten zároveň potvrdil, že Ivetiny obrazy nebyly vůbec k zatracení. Naopak, měla na kreslení talent. „Určitý talent tam je a asi i její tvorba byla formována upřímnou snahou vyjádřit svoje momentální duševní rozpoložení. Mnohokrát i tvorba profesionálních umělců nevyjadřuje jen pozitivní myšlenky a slouží k očištění vlastního stavu mysli,“ svěřil se umělec.

Po tomto zjištění by Ivetiny obrazy mohli dědicové, v jejím případě manžel Josef Rychtář a syn Artur Štaidl, výhodně zpeněžit. Zpěvačka si za svou pěveckou kariéru vytvořila velkou skupinu fanoušků, mezi kterými by se zcela jistě našel i nějaký vášnivý sběratel umění. Umělecká díla se totiž zpravidla prodávají lépe po smrti někoho slavného, než během jeho života...