Díky Třiceti případům majora Zemana zná tenhle příběh z dílu Studna téměř každý. Toho večera poněkud neklidný otec Brůna se sekerou v ruce v elektrizujícím podání Jaromíra Crhy (†60) chce po vraždě manželky zabít i syna, kterého hrál Josef Kubíček (95). Jak to v seriálu dopadlo, víme. A víme i to, jak skutečný případ, kterým se seriál inspiroval, vyšetřili kriminalisté.
Vyšetřování
„Tělo mrtvé ženy nám nic neprozradilo, bylo na uhel. Ale ve studni i na jejím hrazení jsme našli krevní stopy, silné stříkance. Nakonec se ukázaly pro objas-nění rozhodující. Stejně jako otevřený kapesní nůž s dvaceticentimetrovou čepelí, na které byla krev také,“ vzpomínal před lety v rozhovoru s emeritním reportérem Nedělního Blesku Františkem Prachařem kriminalista Karel Malý, který byl součástí vyšetřovacího týmu.
Syn manželů Jelínkových, jak se rodina ve skutečnosti jmenovala, zpočátku tvrdil, že vše má na svědomí neznámý muž. „My jsme ale na místě činu našli krevní skupinu pouze členů rodiny a ve studni i v jejím okolí stopy krve otce a syna. Nikdo cizí se tam pohybovat nemohl, to bylo jasné,“ popisoval Malý. Nikde nebyly poškozené zámky, vrata na pozemek museli hasiči vyrazit, byla uzavřena řetězem se silným visacím zámkem.
Boj
Kromě toho si vyšetřovatelé nedokázali představit, že by se otec a syn nebránili, nechali se někým cizím jen tak pořezat a hodit do studny. A navíc, proč by se cizí člověk, ještě před podpálením domu, zabýval ničením zahrady. Nejdůležitější byla ale pro kriminalisty právě studna s mrtvým otcem rodiny. Utopil se, ale ještě před svou smrtí se nejspíše – podle trasologických stop – sám pořezal na levém zápěstí a lokti. „Došli jsme k závěru, že k boji na místě činu došlo, ale mezi oběma Jelínky,“ vysvětloval kriminalista.
Rodinný konflikt
Podezření na rodinný konflikt sílilo, zejména když mladý Jelínek stále měnil výpovědi, zaplétal se do nich. Viditelně nechtěl, aby podezření na vraždění, a tím i hanba, padlo na jeho otce nebo celou rodinu, popisoval Karel Malý. A viditelné bylo i Stanislavovo ne zcela standardní chování. Psychiatři při pozdějších vyšetřeních zjistili, že „má výrazné psychopatické rysy a přehnanou touhu po sebeuplatnění, někdy může být hysterický a vztahovačný“. „Profesor Raboch přečetl mladého Jelínka jako knihu,“ řekl kriminalista.
Syn nakonec přišel s poslední verzí, na které už trval. Otec se podle jeho slov rodiny poslední měsíce jakoby stranil, nevítal návštěvy příbuzných, mluvil si sám pro sebe. „Někdy to znělo, jako kdyby se tatínek s někým hádal nebo někomu něco vysvětloval. To i zvyšoval hlas, ale nikdy nekřičel,“ vypověděl mladý Jelínek s tím, že osudného 13. února byl dole v přízemí, ve svém pokoji. Kolem desáté večerní odešla matka spát a její manžel ji následoval.
Hrůzný čin
„Asi půl hodiny bylo ticho,“ vypověděl. A pak slyšel hrůzný výkřik. „Poznal jsem maminčin hlas a utíkal jsem po schodech nahoru. Byla už mrtvá, hlavu měla rozpůlenou, všude kolem byla spousta krve, na podlaze i na posteli. Otec stál vedle ní s kyjem v ruce a něco si povídal. Pak ke mně přišel, vzal mě za ruku a řekl: Pojď, musíme toho ještě hodně zařídit, nesmí tady po nás nic zůstat.“ Jelínek mladší dále popisoval, že oba odešli do zahrady, otec mu do ruky vtiskl sekeru a pravil: Podsekej stromky. „Ale já to udělat nedokázal, bylo mi jich líto, tak jsem jim jenom odřezal kůru.“
Mezitím měl otec připravit založení ohně v domě. A pak syna do studny shodil. „Já se nebránil, nemohl jsem, ruka ani noha mě moc neposlouchají, ale v té chvíli jsem byl jako ochrnutý na všechny končetiny,“ tvrdil. Otec se prý do vody vrhl po několika minutách, kdy mladý Jelínek zkoušel šplhat po vyzdění vzhůru. A srazil svého syna znovu do vody. „Mohu si myslet, že otec synovi bránil ve stoupání nahoru a že on kladl odpor,“ přemítal kriminalista a dodal: „Důkazy ale nebyly a nebudou.“
Objev
Ale odehrálo se to před 57 lety opravdu přesně tak, jak Jelínek popsal? Tenhle příběh nepřestává fascinovat, a mnozí se tak snažili a snaží tuhle letitou story rozkrýt. Pátrají, zkoumají, z fragmentů usilují o sestavení celku. Jedním z velkých objevů v případu Studna v devadesátých letech bylo, že obrnou postižený syn stále žije! A tudíž by jako jediný přeživší mohl vysvětlit všechny skutečné i zdánlivé rozpory, které při často amatérském bádání vyvstaly.
Dopis
Nedělní Blesk má k dispozici dopis, který Stanislav Jelínek v roce 2000 poslal své sestřenici. Z něj vyplývá, že byl ochoten spolupracovat s Českou televizí. „Nyní přátelé k České televizi a Zemanovi. ČT by dostala ode mne souhlas s natáčením i nějaké strohé informace (fakta) již minulý rok v březnu, kdyby mi zaplatila požadovanou částku 1,000.000 Kč. Nezaplatili – souhlas nedostali. Musí se tedy národ pobavit s tím, co již dříve natočil režisér Jiří Sequens. Když to nebudou respektovat můj advokát podá žalovu právě o ten 1,000.000 Kč = 2 stavební parcely v Třebotově. City dávno žádné nemám – ty ze mě vytlouklo slavné StB – jsem dnes jenom obchodník = BUSINESSMAN (jak to říkají v Londýně a dál za mořem).“
Soudě podle požadované částky to mohl být velký projekt, seriál nebo film, s ČT se ale nedomluvil. A protože v roce 2002 ve svých 73 letech zemřel, zůstanou jen spekulace. Trval by na verzi příběhu, jak ji tenkrát finálně popsal kriminalistům? Drobně by ji upravil? Zásadně převyprávěl? Vyvrátil rozpory, nebo naopak přiživil spekulace? A byla by to pravda?
Psychopat
Jak už bylo řečeno: Psychiatři zjistili, že „Jelínek mladší má výrazné psychopatické rysy a přehnanou touhu po sebeuplatnění, někdy může být hysterický a vztahovačný“. Tomu napovídají i pasáže z dalších jeho dopisů nebo jím popsané fotografie. Např. ke snímku z laboratoře napsal: „Radiochemická laboratoř Akademie věd SSSR. Doma mne k řemeslu nikdy nepustili. Tam hned druhý den a myslím, že nelitovali. Moskva, 5. 6. 1970".
Případ Studna: Staré versus nové zpracování
Stanislav Jelínek byl nepochybně také chytrý, na Českém vysokém učení technickém v Praze vystudoval obor fyzikální a jaderná chemie, absolvoval 11. června 1962.
Zajímavě pak zní i popiska, kterou s odstupem napsal ke svatebnímu snímku z 3. prosince 1971 ze sv. Markéty: „Tenkrát jsem klečel vedle ní, ale pak už jen u jejích nohou, třeba s obličejem na zemi a vydrželo nám to tak proto, že jsem se 100x i 1000x přesvědčil za těch 32 let, že má manželka má rozum a já jen tu odvahu vždy a ke všemu.“
Fotografie
Za zmínku stojí ještě jedna popsaná svatební fotografie: „Obřadní síň ONV Praha 6, já s manželkou a všichni dobří rodáci z Vonoklas, ten z Černošic nepřišel. Jinak opravdu všechny složky MNV, ONV, KNV, KSČ, STB a dva z Lidové milice a za toho z Černošic zaskočil major StB Stránský. Ty všechny jsem pozval a vybral já. To byla politická událost. (Já to také tak bral.) Skutečně jsem vstoupil do manželství až o hodinu později s vyloučením veřejnosti ve sv. Markétě – areál kláštera v Břevnově.“
Pamětníci vědí, pro ostatní: MNV, ONV, KNV – městský, obvodní a krajský národní výbor (správní úřady), KSČ – komunistická strana Československa, StB – státní bezpečnost. Přiznání Traduje se, že v Moskvě Jelínek strávil tři roky, ale byla to kratší doba, jak sám zmínil v jednom z dopisů sestřenici. „Přiznávám, že ty tři měsíce jsem se v SSSR tenkrát neflákal ani nesabotoval, a když jsem se v září loučil, tak řekl stručně akademik Viktor Michajlovič Ždanov – stačí jedno slovo, já zvednu sluchátko a KGB všechno zařídí. Doma zmizíš z evidence atd. Jenomže bylo pozdě. Já již přes rok chodil s čistým průstřelem srdce od jedné slečny učitelky z Brandýsa n. L.“
Příběh obou
Stanislavů Jelínků, mužů mnoha tváří (a zřejmě i osobností), nepřestává fascinovat. A zatímco projekt na České televizi šel ke dnu, Studny se chopila Nova, respektive její streamovací platforma Voyo.
Jelínek chtěl v roce 1999 milion, při současných cenách pozemků by to bylo tak 20 milionů. Kolik zaplatila Nova? Ani korunu. „Práva na příběh nedrží nikdo. Jde o policií uzavřený případ, kdy jsou navíc všichni účastníci po smrti,“ říká Michal Prokeš z Novy. A dodává: „Jediné, co bylo potřeba vyrovnat s Českou televizí, byla práva na užití ukázek z Třiceti případů majora Zemana."
