Poslední den na natáčení, po pěti letech. Jaké to bylo?

Zvláštní. Přiznám se, měla jsem trému. V duchu jsem věděla, že něco končí, ale snažila jsem se tomu nepřikládat takový význam, jaký ve skutečnosti ten den pro mě měl. Byla jsem lehce v deliriu, s pocitem, že jsem nad tím. Jako bych tam stála, pozorovala to a všichni kolem mě jen tak pobíhali, ale já u toho vlastně nebyla. Obrnila jsem psychiku. Přece jen to nebylo optimistické natáčení, i když jsme se to na place snažili skrýt humorem. Já už jako herečka umírala tolikrát… Ale vždy jsem se zvedla, a tak jsem si v duchu říkala, že snad ani tento den mě nezabije.

Co se Mery stane?