8°C
„Od našeho posledního filmu jsem se Jiřině podvědomě trochu vyhýbal. Nikdy se na to přímo nezeptala, ale někde mezi námi visela otázka, jestli bych pro ni něco nenapsal. A já dlouho nevěděl co. Humornou polohu jsme si vystříleli ve Vráskách z lásky, jako ‚herdekbabu‘ jsme ji v posledních letech viděli hned několikrát. Toužil jsem ji vidět v jiné podobě. Civilní, opravdickou, dechberoucí,“ říká scenárista Marek Epstein a režisér Jiří Strach doplňuje: „Půjde o hutný sevřený psychothriller. Je to příběh jednoho dne, do kterého se promítají určité flashbacky a celé se to pomalu skládá dohromady jako detektivka.“
Sympatický mladík Kamil Baxa kontaktuje důvěřivou důchodkyni Květu Galovou, aby jí řekl, že je jeho vzdálenou příbuznou. Nechal si prý totiž sestavit rodokmen a hodlá navštívit a znovu pospojovat dávno přetrhané rodinné vazby. Vše se zdá být až kýčovitě dokonalým odpolednem, jaké stará opuštěná paní už dlouho nezažila. Po letech se znovu cítí skutečně šťastná. Idyla ovšem vydrží pouze do chvíle, než Květa pochopí, že mladík v jejím bytě není její příbuzný. „Film je také trošku o té naivitě starých lidí, kteří v nějaké přehnané důvěře otevřou dveře, i když by neměli,“ vysvětluje Jiří Strach a Kryštof Hádek dodává: „Téma zneužívání seniorů je zvláště dnes velmi aktuální. Navíc ‚šmejdi‘ jsou daleko tvořivější, už dávno nejde jen o podomní prodejce hrnců.“
Jiřina Bohdalová a Kryštof Hádek se na Cvrčkovi herecky potkávají poprvé. „Chtěla jsem, aby můj partner byl vynikající herec. Kryštof takový je a navíc má obrovské charisma. Takové staré pravidlo zní, že pokud máte špatného hereckého partnera, tak vás táhne dolu a ne vy jeho nahoru. To naštěstí není případ tohoto projektu,“ říká Jiřina Bohdalová. „Je to uličník, určitě takoví lidé bohužel existují i v reálném životě. Na druhou stranu postava Kamila má i druhý, lidský rozměr. V životě to vůbec neměl jednoduché a možná proto je nakonec takový, jaký je,“ prozrazuje o své postavě Kryštof Hádek. „Vždycky mě zamrzí, když v televizi vidím, že se herectví v poslední době stále víc zužuje jen na to naučit se nějaký text, nekoktat a při přecházení z místa na místo nenarážet do kolegů či nábytku. Je mi to líto, protože si myslím, že tu máme celou řadu skvělých herců, kteří by si zasloužili příležitost hodnou svého talentu a umu – tedy dobrý text, dobrého režiséra a dostatek času na natáčení,“ uzavírá kreativní producent Jaroslav Sedláček.
