18°C
Kdy jste si naposledy připadala jako princezna?
„Před nedávnem v Horšovském Týně v Domažlicích na dětském filmovém festivalu Juniorfest, který představuje každým rokem novinky z dětského hraného a animovaného filmu z celého světa. Můj filmový partner z pohádky, Rumburak – Jiří Lábus, tam obdržel Zlatou rafičku, cenu za celoživotní přínos v kinematografii pro děti.“
Vy jste jako holčička měla ráda například jaké pohádky?
„Princeznu Ladu se zlatou hvězdou na čele a Pyšnou princeznu.“
Na co jste si nejraději hrávala?
„S dětmi a kamarády na dvoře jsem hrála vybíjenou, skákaly jsme přes gumu, nebo máma vybrala ze šatníku šaty, které už nenosila, dala nám je a my jsme si s holkama hrály na princezny.“
V roce 1972 jste poprvé hrála ve filmu Daleko do nebe. Od svých 12 let jste filmovala a byla na cestách. Co vám to dalo?
„V krátkosti shrnu 25 let mojí herecké kariéry. V první řadě mi to dalo bohaté herecké zkušenosti, slávu, zklamání, posměch, ztrátu soukromí, odříkání, slzy na pódiu, překrásné herecké příležitosti. V neposlední řadě také neuvěřitelné množství pozitivních zážitků při setkání se zajímavými osobnostmi.“
Co vám natáčení filmů v dětském věku vzalo?
„Pubertu. Školní zážitky a prkotiny (smích). Chyběly mi z dnešního pohledu intimní rozhovory s mámou o dospívání, o sexu, o sexuálním násilí, o prevenci, o riziku drog a alkoholu. To bylo tehdy u nás v rodině tabu.“
Už v dětství to začíná mezi chlapci a holkami jiskřit. Vzpomínáte si na svou první lásku?
„Určitě. Na Mezinárodním pionýrském táboře v bývalé Jugoslávii, na ostrově Brač, jsem se zamilovala do třináctiletého Dragana Bojovice. Zajímavé. Jeho si pamatuji, a některým následně příchozím mužům nedokážu přijít na jméno dodnes.“ (smích)
Vaše jméno si asi taky hned každý nevybaví, ale na jméno vaší nejslavnější role si vzpomene hned. Jak jste se vlastně dostala k roli Arabely?
„Roli této princezny psal režisér Václav Vorlíček pro Libuši Šafránkovou. Konkurzy byly dva, a že si vybrali mě, mi zavolal produkční. Radostí jsem skákala do vzduchu.“
Původně měla tedy tuto postavu hrát Libuše Šafránková, která byla už slavná jako Popelka. Vy jste Arabelu točila ve dvaceti letech. Neměla jste trému přebírat roli po ní?
„V textu a ve scénáři byla od počátku napsaná filmová postava jménem Arabela, a ne Libuška. Tato nezapomenutelná postava si našla mě, a ne naopak. Proto nemám výčitky. A trému? Co to je?“
Libuše Šafránková vás předabovala do češtiny. Jak se vám líbil výsledek?
„Excelentní. Křehká jako porcelán, romantická jako zámecká komnata, tajemná jako říše pohádek.“
Vy jste jí prý na oplátku dabovala do slovenštiny v pohádce Sůl nad zlato z roku 1982.
„Ano. Byla to malá statisfakce za roli Arabely.“
Setkaly jste se někdy osobně?
„Určitě, ale nepamatuji si při jaké příležitosti. Pamatuji si, že jsme spolu hrály ve slovenské trilogii Triptych o láske v režii M. Luthera, ale každá v jiném díle. Takže na place jsme se nepotkaly. Škoda, byl by to určitě zážitek.“
V Arabele jste hrála partnerku Vladimíra Dlouhého. Jak jste si rozuměli?
„Jako kolegové z filmu. Nic víc, nic míň.“
Na kterou scénu vzpomínáte nejraději?
„Na tu, jak jsem mluvila do kouzelné křišťálové koule ve své komnatě. Pamatujete? Koukala jsem do ní, jako by v ní někdo byl. A výsledek na obrazovce? Petr v kouli. Mile se v ní na mě usmívá usmívá. Nádhera. Jeden z mnoha úžasných filmových triků.“
Co bylo pro vás v roli Arabely nejobtížnější?
„Sedět hodiny v maskérně. Ach, ty paruky. Ne, teď vážně. Nejtěžší bylo zapamatovat si český text, a ještě ho dobře vyslovit. Problém mi dělalo R s háčkem…“
Po Arabele jste byla mimořádně populární. Jak na vás reagovali fanoušci?
„Různě. Někteří mě zbožňovali, jiní mi záviděli. Hlavně pro kolegy to nebylo zrovna nejpříjemnější, že se všude hovořilo o Arabele a Popelce.“
Od svých 22 let jste se začala věnovat více rodinnému životu…
„Ne tak úplně. Dcera Jana se narodila v říjnu 1981. Po šesti týdnech jsem však už seděla opět v divadelní šatně. Tam jsem brala i Janičku, která spala během zkoušek nebo večerního představení v garderobě. Jeviště byl můj svět. Druhý domov.“
Takže kdy se z vás stala maminka na plný úvazek?
„Až když se narodil syn Harald v roce 1987, začala jsem brzdit svoje pracovní závazky a rozhodnutí o ukončení pracovního závazku na Nové scéně v Bratislavě přišlo spontánně po svatbě s mužem, kterého jsem milovala a který byl německé národnosti. Následné přestěhování do Německa za manželem byla moje největší výhra.“
Pouštěla jste Arabelu svým dětem?
„Děti Arabelu poznaly z TV a brzy i z DVD. Vůbec nevnímaly, že tam hraje jejich maminka. Byly pohlceny triky, kouzelným prstenem, pláštěm a dějem pohádky.“
V roce 1993 Václav Vorlíček točil pokračování. Místo vás hrála Arabelu Miroslava Šafránková, sestra Libuše Šafránkové. Mrzelo vás to, že si svou slavnou roli nezopakujete?
„Mrzelo mě víc, že jsme se kvůli slíbené roli přestěhovali do Prahy a můj manžel změnil i zaměstnání. Na druhou stranu jsem se dostala k novému byznysu. K parfémům. To bylo jedno voňavé a kreativní období.“
Videopoklad z archivu ČT: Jak se točily triky v Arabele?!
Poklad z archivu ČT: Jak se točily triky v Arabele?! Česká televize
