7°C
Už z trailerů bylo jasné, že film, který vznikl pod taktovkou režisérů Tomáše Weinreba a Petra Kazdy, nebude takový, jako jsme u českých tvůrců zvyklí. Ne často se stává, že se film, který vypráví příběh z minulosti, natočí černobíle. To byla první vlaštovka, která dávala najevo, že se před očima diváků odehraje něco ojedinělého. Navíc dvojice mladých režisérů zpracovala téma z historie, kterého se do té doby nikdo nechopil.
Všichni známe příběh skutečné Olgy Hepnarové, která se kvůli psychickým problémům, neschopnosti kontaktu s lidmi, nejasné sexualitě a nepříjemným zážitkům z dětství rozhodla pomstít společnosti tak, že najela do lidí, kteří zrovna čekali na tramvaj na Strossmayerově náměstí v Praze. Film její životní příběh líčí velmi syrově a herecký výkon Michaliny Olszanské dané situace dokonale dokresluje. Zejména kontrastem mezi její křehkou krásou, chováním psychicky narušené osobnosti a hrůzou vražedného činu.
Tvůrci zachytili časovou osu, kdy se Olga začala potýkat s problémy, které jí ničily život a kvůli kterým se také neúspěšně pokusila o sebevraždu, až do úplné přeměny v chladnou vražedkyni, která nemilosrdně na ulici vozem přejede dvacet lidí. Nutno dodat, že nebarevnost snímku chladnokrevnost hlavní postavy jenom zdůrazňuje.
První polovina filmu pojednává hlavně o zážitcích, kterými si musela Olga, předtím než se jí v hlavě zrodil onen ďábelský plán, projít. Velký důraz je také kladen na její nejasnou sexualitu a časté scény lesbického sexu s několika ženami, které jsou velmi věrohodné, zejména v případě herečky Mariky Šoposké.
Za celou dobu se ve filmu nesetkáme s hudbou, která by dokreslovala prostředí. Kromě záběrů z taneční zábavy, kde se Olga oddává lesbickým hrátkám se svou kolegyní z práce. Nezazní tak ani na začátku snímku a ani při závěrečných titulcích, jak bývá obvykle zvykem.
Ukázka z filmu Já, Olga Hepnarová Bontonfilm
Film byl promítán na Filmovém festivalu Berlinale, kde se setkal s pozitivním přijetím publika i kritiků. Navíc je o něj obrovský zájem i ve světě. „Přestože je případ Olgy Hepnarové svázán s Českem, chtěli jsme natočit univerzální příběh, kterému porozumí všichni kdekoliv na světě,“ uvedl jeden z dvojice režisérů Petr Kazda. „Naším záměrem bylo natočit drama mladé ženy, příběh osamělého člověka, který stojí mimo společnost. Právě takové osobní až intimní zpracování se ukázalo být poměrně aktuální,“ vysvětlil zahraniční zájem o film druhý z režisérů Weinreb. Podle tvůrců snímek nemá být a také není obhajobou Olgy Hepnarové. Díky nim se na necelé dvě hodiny můžete dostat „do hlavy“ jedné z největších českých vražedkyň.
