Během nedělního večera jsme na Nově mohli vidět jen pomálu opravdu talentovaných lidí. V Talentmanii spíše jde o senzaci než o opravdový talent, i když s tím tvůrci pořadu nemusí souhlasit, je to tak. Více jim jde o zábavu, pobavit lidi, dostat do semifinále spíše talentovou pěchotu než elitu.
Na Talentmanii je zajímavé to, že postupují i lidé, kteří na první pohled talent nemají a slouží pouze k pobavení diváků. V tom je zakopán pes. Zatímco na Primě vybírají opravdové talenty a do dalších kol postupují jen lepší a lepší, Nova se drží hesla "Ztrapni se a pobav diváky". Proč jinak by novácká porota ve složení Adela Banášová, Paľo Habera, Alena Šeredová a Zdeněk Troška posílala dál opravdové neumětele?
Příkladem je třeba nedělní výstup mladé dvojice zpěváků Nikol a Jirky, která zazpívala slovenskou píseň Príbeh od rapera Rytmuse a Tiny. I když ani jeden z nich neuměl zpívat a rozhodně nepředvedli ani ničím výjimečnou show, postoupili. Proč? Protože se ztrapnili před celým národem a to dvojnásobně, před českým i slovenským. Chce si snad těmito zoufalci zvýšit Nova sledovanost? Nic proti mladé dvojici, která chtěla jen ukázat, co v nich je, ale sami museli vědět, že nic světoborného se od nich čekat nedá.
Hra na city, hlasy z lítosti?
Talentmanie je také donašeč smutných a dojemných příběhů lidí, kteří v životě neměli takové štěstí a narodili se s nějakým postižením. Snaží se snad Nova udeřit na city diváků?
Viděli jste na Primě v talentu také nějakého člověka s handicapem? Neviděli. A proč myslíte, že ne? Samozřejmě příběhy malého klučiny Davídka Dostála a dívky Lenky Pietrové, kteří jsou po dětské obrně upoutáni na vozíku, jsou dojemné a svým způsobem by diváci měli vědět, že i tací mezi námi jsou, a podporovat je v začleňování do běžného života...
Některé děti jsou ovlivnění také rodiči. Pod vidinou peněz jsou mnohdy schopni udělat cokoliv. Ale na to si názor musí udělat každý sám. Mají lidé s handicapem šanci probojovat se se svým talentem dál? Nebo je hlasy diváků pošlou do dalších kol jen z lítosti?
