Odebrat děti?
Je trochu paradoxní, že zatímco kvůli dětem odebraným v Norsku by Češi nejraději vyhlásili Norům válku, v tuzemsku je „odebrání“ často první volbou, která lidi napadne.
Rodičům šmudlům, matce alkoholičce, matce bez bytu, rodičům příliš mladým nebo moc starým… Ve jménu dobra dětí, ale také jako trest rodičům, jako morální imperativ.
V tomto případě emoce vzplály opravdu vysokým plamenem, bohužel, komentáře diskutérů se omezily hlavně na výčet nadávek a popisy toho, co by Věře a Petrovi udělali, spílání sociálce, případně vychloubání, jak mají dotyční diskutéři doma čisto.
Na pořad přišlo také klasické „na cigára mají, na mýdlo ne“ a při toleranci Čechů ke kuřákům poměrně fanatické proklínání rodičů.
Ne že bych považovala kouření v přítomnosti malých dětí za pozitivní či přijatelné, ale ušmudlaná rodina sklidila porci nenávisti obvykle rezervovanou jen vrahům malých holčiček.
Je to zajímavý kontrast k reakci veřejnosti na jinou (příjmově asi dost podobnou) rodinu a podezření ze zneužívání dětí.
Náhrada zrušených pranýřů
Do televizních pořadů, které nahlížejí do kuchyně i pod peřinu, nejsou lidé dovlékáni v okovech, naopak, jdou tam dobrovolně s vidinou pár desítek tisíc, ale neuvědomují si, že ukazují své soukromí celé republice. Navíc, čím ubožejší obraz o sobě rodina vytvoří, čím víc chyb udělá, čím víc hádek proběhne, tím je pořad zajímavější a rozkoš diváků ze spravedlivého rozhořčení sladší.
Je příjemné ukázat prstem a cítit se správně, ušlechtile a mravně, zvlášť pro ty, kdo jsou jen o stupínek, o dva výš a s pohrdáním shlížejí tu na nepořádek, tu na přebývající kila či hrubiánského manžela, kvůli tomu se taky podobné pořady točí.
Pokud jim ovšem vysloveně nechcete „sednout na lep“ a zbaštit všechno i s navijákem, začněte před proklínáním trochu přemýšlet. Existuje moudré přísloví, které říká: „Nesuď člověka, dokud si neobuješ jeho boty a nepoznáš, kde tlačí“, a i když hodit šutrem je někdy oblažující, málokdy je to rozumné.
Kostlivce ve skříni totiž nakonec ukrývá skoro každý... ať už si to přizná, nebo ne.






tenhle díl jsem bohužel viděl a docela to ve mě vzkypělo. Dobře, nemaj peníze to je jednoznačný. Ale co je za problém omezit kouření? Za jednu krabku koupíš mejdlo, něco jídla. Co je za problém vychovat děti k čistotě a sám v čistotě žít? Při rozumným šetření stojí voda 500 Kč měsíčně i s ohřevem ... i s kartářčkem na zuby, pastou, mejdlem a hajzpapír je za hubičku. A co za to? nekoupim si 5 krabek cigár? Myslim že jasná volba. Uklízení nekomentuju, stačí 3 hodinky týdně tomu věnovat a žiješ v relativní čistotě. Co je na tom sakra složitýho?
Ale slečna očividně nemá zájem, dojít dál než 20 metrů od baráku je problém, kouřit venku je problém, chvilku se věnovat dětem je problém ...
Tady vubec nejde o prachy, jde jen o snahu, zvednout zadek a něco dělat toť vše.
Protože i s málo penězi a na ubytovně se dá žít v čistotě. Protože i s málo penězi nemusí být v lednici plesnivé jídlo. Prase s IQ houpacího koně zůstane vždycky jenom prasetem. Teď se omlouvám všem 4 nohým prasátkům.