Útěkáři
Muži, i když se k tomu neradi přiznávají, často snášejí těhotenství své partnerky hodně těžko. Mají strach ze selhání, odpovědnost, nepřehlédnutelně vyjádřená vzdutým břichem ženy, v nich vyvolává paniku. Tohle není legrace, uvědomují si, a situace se přiostřuje.  Většina z nich neuteče, někteří ano. Pokud jsou duševně zdraví, bývají to většinou ti, kteří o vztahu přesvědčení nejsou. Problém je, že už v tom nejsou sami.

Chraňte děti
Nepochopení, vyhaslý vztah, to všechno nás může tížit, ve hře jsou ovšem i ti, kteří žádnou chybu neudělali, děti. Nevybírají si, nerozcházejí se, nerozhodují… Přitom jsou však celou situací postižené nejvíc. Dospělý má volbu, děti na výběr nemají a na to by měli rodiče myslet v první řadě.

Příliš dokonalý svět
Za rozpadem vztahů často stojí naprosto nereálná očekávání, touha po dokonalém souzvuku, dokonalé rodině, po reklamním obrázku s párečkem dětí a labradorem. Nefunguje to, pravda, ale reklama nám pořád mává před nosem dokonalou chimérou, média ukazují dokonalé matky, po porodu jako proutek, s dokonale hezkými a chytrými dětmi a metrosexuálně pěstěnými, a přitom mužnými a nadstandardně vydělávajícími muži.
Kdo by se spokojil s obyčejnou rodinou s hysterickou ženskou, ušmudlanými dětmi a zmateným chlápkem?
A tak se rodiny snaží o dokonalost, a když nefunguje, začnou se snažit zas v jiné sestavě, o to namáhavěji, že se snaží dokonalou rodinu vytvořit s mými, tvými a našimi dětmi. Jde to ztuha… Ale vždycky je možnost začít znova, jenže už ne s čistým stolem.

Nový začátek je iluze
Pokud má pár děti, nejsou žádné nové začátky, jsou jen pokračování a útěk situaci neřeší.
Omleté rčení o době, kdy bylo zvykem věci zkusit opravit, než se vyhodí, dostává v téhle souvislosti nový význam.
Ta doba, minimálně v rodinných vztazích, by totiž měla trvat.