Jídlo, dekorace, hosté, měl to být dokonalý den a nějak se nevyvedl. Představy a očekávání aktérů se střetly, narazily na sebe a Titanik rodinné pohody šel ke dnu. Možná se teď snažíte zjistit, jestli jsou členové vaší rodiny zrůdy, nebo vy hysterka, a kolísáte mezi spravedlivým hněvem a výčitkami svědomí. Pravda, jak už to bývá, je někde uprostřed.

Bezpečná půda zvyku

Děti rituály milují, donekonečna nutí rodiče hrát stejnou hru, číst stejnou pohádku, pomáhá jim to najít své místo ve světě, zbavit se pochybností. Pravidelnost znamená bezpečí a jistotu, dětství navíc, zpravidla věříme, že postupy a zvyky, zachovávané v naší rodině, jsou jaksi univerzální a až s věkem a nastupující revoltou nám dojde, že u sousedů možná nepeče dorty babička a brambory do salátu se krájejí taky jinak.

Rituály, které nám vštěpuje rodina od útlého mládí, také jen těžko opouštíme a často zpola proti své vůli jen neochotně opouštíme dogma, že na Boží hod se jezdí za babičkou Líbou a na Zelený čtvrtek zas za tetičkou. Vzbouříme se v pubertě, ale tam se naše vzpoura většinou týká jen toho, že se za babičkou a tetičkou jede bez nás, což tradici příliš nenarušuje. Časem však do života vstoupí on (či ona) a všechno je najednou jinak.  Babiččin dort neohromil, návštěvy se kryjí s jinými návštěvami a pak přijde ten velký den, svatba, a válka rodinných zvyků se může rozhořet naplno.

Co zvyk spojil, člověk nerozloučí

Pokud jsou partneři z podobného prostředí, nemusí téct krev, pokud jeden z nich na rituálech obsedantně nelpí. Na druhé straně, váš partner nemusí být zrovna z Nigeru, aby se představy o „nejdůležitějším dni života“ diametrálně lišily.

V dřívějších dobách to byla prostě pojistka, záruka, že se místní nespustí s cizinci. Členové jednoho kmene či klanu sdíleli své zvyky a těžko by je tedy zaskočily, dneska nemůžeme mít jistotu ani u chasníka z vedlejší ulice. Vy plánujete elegantní svatbu u moře, kterou vám odsvědčí personál, a on už posílá desítky pozvánek svým bratrancům a sestřenicím z třetího kolene? Výborně. Dokážete najít kompromis? Ještě líp. On je uražený a vy zuřivá? To už tak dobré není, ale pořád ještě nic, co by vylučovalo společný život. Vaše rodiny se kvůli tomu rozhádaly? Tady už je na místě zvážit, jestli opravdu dobře rozumíte „řeči jeho kmene“ a vaše partnerství nebude jen sérií bojů a nedorozumění.

Je samozřejmě jedno, jestli je při narozeninách na stole cheesecake z Erhartovy cukrárny, nebo doma pečený výtvor, pokud ovšem ten výtvor nebudete nucena vytvářet proti své vůli z obavy, že jinak s vámi doma nepromluví ani klika od koupelny. Zvyky a rituály spojené s významnými příležitostmi mohou být totiž esencí života rodiny a většinou nestačí je jen přežít a zase na rok na ně zapomenout. Jsou do nás vrostlé, a dokonce i pokud se jich chceme zbavit zcela vědomě, drží pevně, natož pokud jsou spojené s představou rodinné pohody a soudržnosti.

Na startovní čáře

Nová rodina, nové zvyky – zejména dámská část rodiny má často pocit, že sňatkem či začátkem společného života staré zvyky padají. Oporu ve vícegeneračním soužití či v náboženství už většinou nemají a mladá paní domu je tedy celkem důvodně přesvědčena, že plánování oslav je teď zcela v její kompetenci, partner, pokud není výjimečně agilní obřadník, to neřeší až do chvíle, kdy zjistí, že místo oslavy narozenin s kamarády má byt plný členů rodiny a předpokládá se, že bude hrát šarády. Pak zalapá po dechu a podle naturelu se buď zavře na záchodě, nebo prchne do noci. Malér je každopádně tady, ale sahat po rozvodových papírech nemá smysl. Rituály jsou totiž zdravé, jen se s nimi musí umět pracovat.

Z vlastního rozhodnutí rituály opustit dokážeme, tím hůř však přijímáme, pokud nám je chce brát někdo jiný, podprahově to vnímáme jako útok na osobní integritu, rodinu, vzpomínky… proto se také i z banality může vyvinout komunikační problém, který na dlouho zmrazí vztahy. Moji milí, bramborový salát je jen záminka, to, na čem záleží, jsou všechny ty roky, kdy ho člověk futroval v bezpečí domova. Dodržování zvyků znamená kontinuitu, rituály ukazují, kde je půda bezpečná, jsou to turistické značky, které nás provádějí okamžiky, kdy emoce hoří vysokým plamenem.  Je ovšem důležité je nastavit konsenzuálně, nevnucovat nikomu absolutisticky ty své, ani nepřijímat bezhlavě cizí a vzdávat se tak své vlastní paměti, už proto, že to často neumíme bez pocitu hořkosti.

No a úplně nejhlavnější je schovat všechny nože, když novou podobu Vánoc budete plánovat.