Proč?
Zkrátka proto, že panna musí provždy zůstat pannou a kdyby pro nikoho, tak pro kamaráda určitě. Bývalých máme každý řádku, bývalých kamarádů určitě méně.  Mít přátele je celkově oblažující, ale přátelství mezi mužem a ženou, to je přímo parafráze středověké „služby dámě“, spojenectví, které oběma aktérům dodává pocit sebevědomí bez toho, abych jim svazovalo ruce.  Co může být lepšího?

Flirt není zakázán
Jestliže „full penetration“ doporučit nelze, flirt je naopak velmi zdravý a lze ho jen doporučit. Trocha bezpečného civilizovaného šermování dokáže člověka udržet ve formě bez toho, že by riskoval rozpad vztahu, nebo nedorozumění a nadlehčí přece jen poněkud omezující břemeno monogamie. Tedy, pokud je kamarád opravdu jen kamarád.

Zmatení pojmů
Dnešní doba je trochu eklektická. Přítel je životní partner, partner je taky životní partner, milenec… no, to se moc nepoužívá, a kamarád může být kde co, případně všechno dohromady. Je však vrcholně rozumné nekazit si přátelský vztah erotikou, která, pokud se nepřetaví do partnerství a pak, po letech, ve vazbu takřka pokrevní, dělá jen rotyku. Ruku na srdce, milé dámy, není na pomoc a podporu přece jen jistější kamarád „bez výhod“, zvláště když milenky přicházejí a odcházejí, ale kamarádky zůstávají?

Kamarádství samozřejmě lze přetavit ve vztah, ale pokud jde o vztah paralelní, je to zbytečná komplikace, a poměr „cena – výkon“ v porovnání s přátelstvím může být celkem mizerný.

Žárlit nebo ne?
A jak mají k takovému „kamarádění“ přistupovat partneři přátel? S rozvahou.

Pokud je přátelství opravdu přátelstvím, uděláte ze sebe žárlivou scénou pitomce. Na druhou stranu, i čisté přátelství, pokud bude okupovat velkou část volného času partnera, může být docela opruz a je s ním tedy třeba nakládat naprosto stejně, jako s přátelstvím takzvaným stejnopohlavním. Prostě na pivo a domů. Koneckonců, i druhá polovina páru potřebuje kamarády a reciprocita je něco, co v parnerském životě stoprocentně funguje.