Kouzlo obyčejnosti
Proč sparťanští hools „Hellboye z Letné“ tak dlouho milovali, přes všechny úlety a blikance? Protože Tomáš Řepka je chlap z výčepu obyčejné „čtyřky“ a ani se tím nijak netají. Jakkoli to není ani obdivuhodné, ani správné, názor, že „bejvalka si válí šunky a prožírá prachy na děti“ není mezi rozvedenými muži vůbec ojedinělý a Tomáš Řepka je hrdinou mužů z lidu. Chápou, že se mu nechce platit, chápou, že se zmastí vodkou, chápou, že hází peníze do bedny, je prostě tak nějak „jejich“. To, co je dělí, je jen částka na kontě, a ta, i když exekutoři zabavují u Řepků pruty, bude nejspíš ještě velmi slušná.

A ještě jednu dobrou vlastnost Tomáš Řepka má. Nefilozofuje a nedělá ze sebe morální autoritu a to lze u sportovce ocenit. Dalšího sportovního filozofa už snad Češi nepotřebují.

Couvání silikonové krásky
Dramatický příběh odstartovalo Tomášovo „uklouznutí“ s vnadnou Vlaďkou (těžko říct, co ho způsobilo, na fotografiích jsou si obě paní Řepkové v něčem podobné). Ani tohle není nijak výjimečné, ba ani reakce dětí není nepochopitelná. „Exka“ se s „nextkou“ snesou málokdy, Řepka, pokud lze soudit z jeho chování, není ani otec roku ani empatik a dá se předpokládat, že po celou dobu manželství se o děti starala hlavně matka, stejně jako teď se o další „řepče“ stará Vlaďka.
Renata teď může triumfovat, jak své nástupkyni její vítězství osladila, Vlaďka drcla do exekutora a bude mít dost práce s tím, aby své pochybení vysvětlila u soudu a dá se těžko předpokládat, že jí její předchůdkyně drží palce. Zrovna tak je skoro vyloučené, že všichni dohromady jednou vytvoří šťastnou tolerantní rodinu, nad kterou se bude klenout duha pohody. K tomu všem ze tří (vlastně čtyř, protože i Vlaďa má svého „exe“) aktérů schází vůle a nejspíš i schopnosti. Ale i to je celkem běžné, smutnému příběhu, který odnáší hlavně děti (a to děti z manželství Tomáše s Renatou i dvě děti, které žijí s novým párem). Ve válce o peníze a o ego jsou všechny rukojmími.

Ulice vždycky pád slavných sleduje ráda, ale tentokrát pánové ve výčepu pokukující na televizi zpoza automatu, i dámy, kterým připadá zachovalý ženáč ještě žádoucí, nahlížejí do svého vlastního scénáře. Tohle se totiž nestává jen bohatým a slavným, ale dočista všem a vždycky je to stejně ošklivé a smutné. Tohle není „Sparta“, tohle je Česko roku 2014.