1.) Možná si myslíte, že se vaše ratolest drží doma, protože vás miluje, nebo proto, že je jste vytvořili ideální domov, důvody ovšem mohou být jiné. Možná obyčejná lenost, možná nemístné šetření a možná taky prostě nechce dospět. Komu by se chtělo platit nájem a kupovat za vlastní těžce vydělané peníze prostředky na mytí záchodu.

2.) Od určitého věku už by se člověk měl citově fixovat i mimo rodinu. Sice je pro vás dítko zřítelnice vašeho oka a vaše pýcha, ale jednou přijde chvíle, kdy by mělo být „využito v chovu“, nebo se o to aspoň snažit. Nebo opravdu chcete potkávat cizí polonahé dívky či mládence ve vlastní koupelně a chodit spát se špunty v uších, aby k vám nedoléhaly zvuky milostných radovánek?

3.) Nepodporujte „věčné studenty“. Je pěkné, že vaše dítě má touhu po vzdělání, ale ve třiceti by ta touha už mohla vyústit i v nějakou výdělečnou činnost. Třeba by bylo možno tu transkulturní komunikaci dostudovat při zaměstnání.

4.) Zamlada jde všechno líp. Pokud se někdo v mládí nenaučí brát ohled na druhého a dělat kompromisy, po třicítce se do toho vpravuje jen velmi těžko. Žádný partner nebude tak nezištný, jako rodiče, ve vztahu není možné žít bez spolupráce a ohledů. Pokud je někdo zvyklý být doma „korunním princem či princeznou“, a včas nepřehodí výhybku, je partnerský vztah s ním peklo.

5.) Nepěstujte doma vyděrače. Možná už byste se dítka rádi zbavili, ale jste zvyklí se starat a potomek to ještě podporuje citovým vydíráním typu: „Až nebudete moct, ještě mi budete vděční,“ nebo je dokonce i agresivní? Braňte se, dokud je čas a nezdravé závislosti udělejte rázný konec. Nejste povinni živit své zdravé dítě až do smrti, ani donekonečna omlouvat a žehlit jeho životní peripetie. Zdravé sobectví je v téhle chvíli víc, než na místě.

Jak složité podobné věci jsou, právě zakouší Lucie.

„Mám dvacetiletého syna,“ říká, „je vyučený automechanikem a je stále dokola, někde nastoupí do práce a vydrží tam maximálně dva měsíce.
Můžu nad ním brečet, že pracovat se prostě musí, bez práce nejsou koláče, motivuju ho, že si našetří na lepší auto, ale nic nepomáhá.  Dnes se to opět opakovalo, prošel výběrovým řízením, vzali ho, byl tam tři dny a ráno prostě nešel. Prostě ho to nebaví. Nevím si rady,“ zoufá.

Existuje nějaká rada? Ano, umístit potomka do startovacího boxu a pak …
Pronajmout pokoj, nebo ubytovnu, zaplatit na dva měsíce dopředu a good luck, milé dítě. Vypadá to krutě, ale podobný postup doporučují i psychologové, kteří se zabývají rodinnými vztahy. Někdy musí být počáteční impulz silný, někdy postačí jen postupné „snižování komfortu“. Pokud se v mamahotelu přestane vařit, žehlit, prát a návštěvy přestanou být vítány, je možné, že se váš milovaný podnájemník spakuje sám a dobrovolně.